Slavík modráček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Slavík modráček

Slavík modráček středoevropský (L. s. cyanecula), samec
Slavík modráček středoevropský (L. s. cyanecula), samec
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: ptáci (Aves)
Podtřída: letci (Neognathae)
Řád: pěvci (Passeriformes)
Čeleď: drozdovití (Muscicapidae)
Rod: slavík (Luscinia)
Binomické jméno
Luscinia svecica
(Linnaeus, 1758)

Slavík modráček (Luscinia svecica) je středně velký druh pěvce z čeledi lejskovitých.

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Druh s velmi složitou zeměpisnou proměnlivostí. Tvoří 10 poddruhů, z nichž v Evropě hnízdí 4: slavík modráček tundrový (Luscinia svecica svecica) obývá celý sever areálu od Skandinávie po Aljašku, s. m. západoevropský (L. s. namnetum) jihozápadní a střední Francii, s. m. středoevropský (L. s. cyanecula) střední a jižní Evropu a s. m. jihoruský (L. s. volgae) severní Ukrajinu, odkud zasahuje dále na východ. Dalších 6 poddruhů žije v Asii.[1]

Popis[editovat | editovat zdroj]

O něco menší než vrabec (délka těla 13–14 cm), štíhlý, s poměrně dlouhýma nohama. Ve všech šatech má nápadný bělavý nadoční proužek a rezavě červené strany kořene ocasu. Samec má modrou náprsenku, lemovanou zespodu černým a rezavým proužkem, s červenou nebo bílou (někdy i žádnou) skvrnou uprostřed modrého zbarvení. Na podzim je hrdlo zčásti žlutavě bílé. Samice mají na hrudi většinou jen kresbu z černých skvrn (starší samice i modré zbarvení). Mladí ptáci jsou jemně světle skvrnití a připomínají mladou červenku, jdou však snadno odlišit díky charakteristickému zbarvení ocasu.[2]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Druh s palearktickým typem rozšíření, pronikl i do Severní Ameriky. Tažný, zimuje v severní Africe a Přední a jižní Asii.[1] V severní Evropě hnízdí mezi vrbami a ve vlhkých březových lesích, jinde v bažinatých místech u mokřadů a řek s porostem keřů, rákosí, olší apod.[2]

Výskyt v Česku[editovat | editovat zdroj]

V České republice hnízdí dva poddruhy se zcela odlišnými ekologickými nároky. Slavík modráček středoevropský (L. s. cyanecula) hnízdí především v porostech rákosu, orobince a ostřic na okrajích rybníků. Pozorování tohoto poddruhu v hnízdní době se začala množit zejména po roce 1970 (jižní a jihozápadní Čechy), hnízdo bylo poprvé nalezeno v rcoe 1982 na Domažlicku. Poté počty výrazně rostly a modráčci se rozšířili i do dalších oblastí (jižní Morava, Ostravsko, Českomoravská vysočina, severozápadní a východní Čechy). Početnost byla odhadována v letech 19851989 na 90-140 párů, v letech 20012003 už na 400-600 párů. Slavík modráček tundrový (L. s. svecica) hnízdí u nás na rašeliništích na hřebeni Krkonoš, kde byl poprvé zaznamenán v roce 1978. Početnost se dále zvyšovala, až dosáhla vrcholu v roce 1989 (min. 40 samců a 21 samic). Od té doby došlo k výraznému poklesu, v letech 2001–2003 byla populace odhadována na 15-30 párů. V roce 1989 byl zjištěn zpívající samec na vrcholu Pradědu v Hrubém Jeseníku, hnízdění zde dosud nebylo doloženo.[3]

Hnízdění[editovat | editovat zdroj]

Hnízdí jednotlivě, s častým výskytem bigynie. Samci přilétají na hnízdiště o několik dní dříve než samice a krátce poté začínají zpívat. Setrvávají-li na hnízdišti dobré podmínky, využívají často stejnou lokalitu po mnoho let. Hnízdo staví samotná samice dobře ukryté v husté přízemní vegetaci. Hnízdí 2× ročně; snůška čítá zpravidla 5(6-7) modrozelených, jemně červenohnědě skvrnitých vajec o velikosti 19,0 x 14,26 mm (ssp. cyanecula). Inkubace trvá 13-14 dnů, sedí pouze samice, výjimečně střídána samcem. Mláďata krmí oba rodiče; hnízdo opouštějí ve věku 14 dnů a spolu s rodiči zůstávají dalších asi 14 dnů. Pohlavně dospívají ve 2. roce života.[1]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Převážně živočišná; převládá hmyz, pavouci a měkkýši. Na podzim zahrnuje také různé plody. Potravu sbírá hlavně na bahnitých místech.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d HUDEC, K. a kol.. Fauna ČR. Ptáci 3. Praha : Academia, 2005. ISBN 80-200-1113-7.  
  2. a b SVENSSON, L. a kol.. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu. 2.. vyd. Praha : Ševčík, 2012. ISBN 978-80-7291-224-7.  
  3. ŠŤASTNÝ, Karel; BEJČEK, Vladimír; HUDEC, Karel. Atlas hnízdního rozšíření ptáků v České republice 2001-2003. Praha : Aventinum, 2006. ISBN 80-86858-19-7.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Luscinia svecica ve Wikimedia Commons