Seznam věží v Českých Budějovicích

Černá věž, dominanta Českých Budějovic

České Budějovice zaznamenaly ve 14. století širokou výstavbu obranných věží, která byla reakcí na opakované napadení města nepřáteli. V pozdější době představovaly výraznější hrozbu stále častější požáry, které v první polovině 16. století vyústily v rozhodnutí o stavbě strážní a hlásné Černé věže. V průběhu 19. století, kdy již městu nehrozilo přímé nebezpečí a obranné struktury komplikovaly dopravní situaci, došlo k odstranění všech bran a většiny obranných struktur.

Hradební věže

Rabštejnská věž

České Budějovice byly již roku 1279 (jen 14 let po oficiálním založení) napadeny a vypleněny Závišem z Falkenštejna. Město proto začalo rozšiřovat a modernizovat stávající opevnění, které bylo u městských bran (tehdy tří) doplněno o obranné věže, především v místech, kde k branám ústily větší ulice. Většina těchto staveb byla hranolového typu a dosahovala výšky v rozmezí 15-30 metrů. Až na výjimky byly v průběhu 19. století odstraněné pro zlepšení průjezdnosti městem.

Železná panna (Špilhajbl)

Obranné věže ze 14. století

• Lauseck - věž vystavěná u Předního mlýna (dnešní hotel Budweis) za Panskou ulicí. Zbořena v 19. století (zhruba v 70. letech) jako jedna z prvních.
• Rabštejnská věž - 16,6 metru vysoká stavba jako jedna ze dvou dochovaných stojí na opačném konci Panské ulice. Současnou podobu ovlivnila přestavba roku 1551.
• Rauscher - kruhová věž opatřená galerií a vysokou hrotitou střechou stávala na konci ulice U Černé věže (dříve Jirsíkova, Kopeckého) až do roku 1825, kdy byla zbořena.
• Břidlicová věž (Schifferturm) - o výšce 14 sáhů, 5 stop a 2 coule (pozn.: sáh = necelé 2 metry) stála v průhledu Kanovnické ulice. K odstranění stavby došlo roku 1829.

Manda, hradební věž zbořená na počátku 20. století

• Manda - v letech 1904-1906 zbořená 21 metrů vysoká věž stávala mezi Svinenskou a Krumlovskou bránou (zhruba oblast dnešního Biskupského gymnázia).
• Špilhajbl - jedna ze dvou dochovaných věží, dnes známá jako Železná panna, stojí u někdejšího soutoku Vltavy a Malše (dnes odbočka tzv. Slepého ramene). Zajímavostí je částečně dochovaný ochoz. Stavba dnes slouží jako muzeum, kde je mimo jiné vystavena replika mučidla, podle kterého údajně dostala stavba současný název. Recentní podobu stavba získala při přestavbě v roce 1612 po zásahu bleskem 13. května téhož roku. Protože v ní byl uložen střelný prach, došlo k rozmetání střechy. Katastrofa se ale obešla bez požáru. Původní vchod v prvním patře byl doplněný vchodem vybouraným na úrovni země.

věž Pražské (Písecké) brány, kresba Antonín Lewý

Brány a branky

Městské brány byly koncipované jako průjezdy v mohutných věžích obdélníkového půdorysu. Vnější hradba vůči nim byla předsunutá. Původně byly hlavní brány tři:

• Pražská brána (neboli Písecká) - z brány vycházela cesta na Veselí, Soběslav a Prahu, od které se těsně za branou odklonila západní cesta směrem na Vodňany, Písek a Plzeň (přes Dlouhý most). Stavba vyhořela 28. září 1542
• Krumlovská brána (neboli Stradonická či Rožnovská) - spojovala město s krumlovskou cestou od jihu
• Svinenská brána - umístěná na jihovýchodní straně otevírala cestu na Vitoraz, Nové Hrady a Trhové Sviny. Těsmě před branou se vydělila cesta na Vídeň a také na Třeboň.

západní strana města lemovaná břehem neměla hlavní bránu, pouze menší branky

• Rybářská brána - menší hranolová věž u Předního mlýna (hotel Budweis)
• Solná branka - hranolová věž za současnou radnicí, dnes zvaná expresivně Pochcaná ulička (dříve též zvaná Šiklova branka, Vodní branka, Wassertürl, Solní branka)

Ostatní obranné věže a bašty

Pro obranné věže (a také branky) byl typický hranolový habitus. Naopak bašty byly až na výjimky poloválcové, zabudované přímo do vnitřní (vysoké) hradby, kde vystupovaly zevně jejího obvodu.

• Otakarova bašta (Otakarka) - dochovaná polokruhová bašta v dnešní Biskupské zahradě
• Prašná věž - někdejší hranolová obranná věž v Biskupské zahradě
• Sírová věž - hranolová věž proti Kanovické ulici, sklad síry a sanitru (1742)

Včetně Otakarky bylo mezi Svinenskou a Pražskou bránou celkem 8 poloválcových bašt, jedna hranolová a výše uvedená Sírová věž. Bašty vnější hradební zdi byly prakticky všechny hranolové a rozmístěné tak, aby se nezakrývaly s baštami hradeb vnitřních. Do současnosti se dochovala polygonální bašta u kostela Obětování Panny Marie (v současnosti využívána galerií a příležitostně přístupná veřejnosti), bašta s částečně kruhovým půdorysem přiléhající na budovu gymnázia v České ulici, dále bašta v Biskupské zahradě přestavěná na gloriet spojující Biskupskou zahradu a Zátkovo nábřeží, zmíněná Otakarova bašta v zahradě a nakonec bašta zvaná Bílá věž (podle tehdejšího nedalekého Bílého pivovaru), která byla zakomponována do budovy Jihočeského divadla - po přestavbě 1818-1819 byla ještě patrná v jižním průčelí (od řeky), po přestavbě v polovině 20. století byly její pozůstatky obestavěny nově vzniklým jižním křídlem. V roce 1902 došlo ke zboření Klínovité bašty a části hradeb, které uvolnily místo gymnáziu.

• 
  Polygonální bašta u klášterního kostela
• 
  Klínovitá bašta, zbořena 1902
• 
  Kruhová bašta u gymnázia Česká
• 
  Gloriet, branka do Biskupské zahrady
• 
  Otakarova bašta v Biskupské zahradě
• 
  Bílá věž vestavěná do budovy divadla (1919)

Věže církevních staveb

Bílá (Dominikánská) věž u kláštera

Bílá (Dominikánská) věž

Věž, která stojí v klášterní zahradě těsně u budovy konventu, byla založena roku 1489. Přízemí bylo upraveno v kapli sv. Felixe a Adaukta, první patro sloužilo jako klášterní vězení. Ve druhém patře bychom našli gotickou křížovou klenbu. Později byla věž zvýšena o další poschodí.

chrám sv. Mikuláše roku 1602: nejblíže náměstí je JZ (hodinová) věž, nad trojlodím vysoká ozdobná věž, v pozadí vršek SV věže

Věže chrámu svatého Mikuláše

Katedrála svatého Mikuláše se během své dosavadní historie dočkala tří podob (založení-1518, 1518-1641 a 1641-současnost). Původně, jako hlavní městský kostel, nesla dvě gotické věže, mezi nimiž stála kruchta (umístěná pravděpodobně v západním průčelí stavby). Zpráva z roku 1518 uvádí přestavbu tak důkladnou, že ze starého kostela nezbylo s výjimkou obvodové zdi skoro nic. Důvody pro tak razantní a nečekanou ¹) přestavbu nejsou známé. Roku 1527 byl dokončen složitý (a poměrně mohutný) jehlancovitý útvar nad trojlodím stavby. Tato „špička“ se stala novou dominantou stavby (podle rytiny Jana Willenberga z roku 1602 převyšovala samostatné kostelní věže). Nová kostelní věž se čtvercovým půdorysem a hodinami v jihozápadním rohu chrámu byla zřejmě hotová již roku 1531, na kdy je datována zpráva o nákupu zvonů. Druhou věž znázorňuje Willenbergova veduta při zdi podél děkanství (parčík s řadou lip) u severovýchodního rohu. Archeologický průzkum roku 2005 pod vedením Mgr. Zuzany Thomové v těchto místech potvrdil pozůstatky 110 cm mocné kamenné zdi. V zásypu u této zdi byly nalezeny ohořelé lidské ostatky, což koresponduje se zánikem věže při velkém požáru města v roce 1641. Po přestavbě po velkém požáru (1641-1649) již funkci zvonice i hodin zastávala Černá věž, takže katedrála zůstala bez vlastních věží.

¹) roku 1495 byly v ještě původní stavbě instalovány nové varhany

Ostatní věže

Černá věž

Podrobnější informace naleznete v článku Černá věž (České Budějovice).

Stavba měla plnit dva účely: funkci strážní věže města a zvonice městského kostela. Základy stavby (zabezpečené dubovými piloty) byly položené roku 1549 stavitelem Hansem Spatzem (Spatio). Tehdy 70 metrů vysoká stavba byla dokončena roku 1577.

30. května 1577 došlo na pozlacení věžní makovice zlatníkem Bonifácem Ridlem v hodnotě 72 dukátů. Dále během téhož roku bylo připraveno obydlí pro strážného. Vchod v přízemí nese letopočet 1552, nadpaží vstupu válcového přístavku (s točitým schodištěm) rok 1533, boky věže 1552 a 1558.

Vodárenská věž

Rekonstrukce areálu pod Vodárenskou věži skončila v roce 2015 a ve stejném roce se také areál otevřel veřejnosti.

Roku 1716, když přestal dostačovat dřevěný vodovod napájený městskými rybníky, rozhodla městská rada o výstavbě kašny, která by poskytovala užitkovou vodu z Vltavy. Už o 4 roky později bylo přijato nové rozhodnutí o výstavbě vodárny. Dominik Cochman, mlynář z Hluboké, vybral pro výstavbu lokalitu u lučního jezu. Čerpadla vyrobili Zachariáš Dietrich (zvonař) a Jan Svoboda (mlynář) z Prahy. Plány stavby vyšly z pera schwarzenberského stavitele Pavla Kolečného (Třeboň). Vodárna, včetně původní barokní věže o hraně 4 metry, byla dokončena roku 1724. Pohon zajišťovalo vodní kolo na lučním jezu. Dietrichovo čerpadlo nahradil výkonnější model od zvonaře Johana Duvala a studnaře Andrease Reicha (Vídeň). Při přestavbě baronem Schwarzem roku 1882 přišla věž o původní barokní podobu a vyrostla na současných 44,3 metru. Také došlo na vybudování dvou usazovacích nádrží o objemu 4000 m³ (jedna z nádrží byla zasypána v nedávné době). Měděná nádrž o objemu 250 m³ byla umístěna ve výšce 33 metrů a vodou ji zásobovala plunžrová čerpadla, která poháněla dvě Ponceletova vodní kola. Rezervní funkci zastával parní stroj. Do 20. století byla vodárna zásobována užitkovou vodou z Vltavy, kterou rozvádělo dřevěné potrubí k Samsonově i dalším městským kašnám. Pitná voda byla k dispozici ve studních měšťanských domů.

Na další rekonstrukci došlo roku 1897. Ponceletova kola nahradily Girardovy turbíny, které z větší části čerpaly vodu přímo do sítě.

Po zrušení lučního jezu v roce 1930 byl vodní pohon nahrazen elektrickým. Roku 1935 nahradila měděnou nádrž ocelová, objem zůstal zachován. Ve 30. letech se také kvůli znečištění přestala využívat Vltavská voda, nahradila ji Malše.

Distribuci pitné vody zastávala samostatná (oddělená) vodovodní síť, která zásobovala pouliční stojany a od 50. let postupně i přípojky jednotlivých domů. V 50. letech převzala funkci nově vystavěná úpravna ve Vidově zásobovaná z Římovské přehrady (Malše), v 80. letech potom úpravna v Plavu. Stará věž ale až do 60. let zásobovala užitkovou vodou průmyslové podniky. Dnes slouží věž jako zásobárna vody pro přilehlou zkušebnu vodoměrů. Pro tento účel byla roku 1999 do nitra ocelové nádrže instalovaná plastová nádrž o objemu 35 m³.

Areál Vodárenské věže byl v letech 2011 - 2016 rekonstruován. Vznikla zde naučná stezka o historii vodárenství ve městě České Budějovice. Vodárenská věž, která byla do té doby zpřístupněna jen při výjimečných příležitostech, jako jsou Den památek nebo Dny evropského dědictví, se v září 2015 otevřela veřejnosti. Součástí pravidelných komentovaných prohlídek jsou dvě unikátní videoexpozice, které návštěvníky zavedou proti proudu času a oni se tak například stanou svědky samotné stavby věže.

Odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Seznam věží v Českých Budějovicích na Wikimedia Commons

Související články

• historie Českých Budějovic