Pavián

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Pavián

Pavián anubi
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: savci (Mammalia)
Řád: primáti (Primates)
Čeleď: kočkodanovití (Cercopithecidae)
Podčeleď: kočkodani (Cercopithecinae)
Tribus: paviáni (Papionini)
Rod: pavián (Papio)
Erxleben, 1777
Typový druh
pavián guinejský (Papio papio)

Pavián (Papio) je africká opice z čeledi kočkodanovitých. Existuje pět druhů paviánů, mezi něž patří jedni z největších primátů s výjimkou hominidů; větší velikosti dorůstá jen mandril a dril. Ti se, společně s příbuznou dželadou, dříve též řadili mezi paviány a v širším slova smyslu jsou pořád jako paviáni označováni.

Druhy paviánů a vztahy mezi nimi[editovat | editovat zdroj]

Běžně je uznáváno pět druhů paviánů, ovšem v otázce, jedná-li se skutečně o samostatné druhy či o poddruhy nepanuje úplná shoda. Popsané druhy jsou pavián čakma (P. ursinus, obývá jižní Afriku), pavián guinejský (P. papio, žijící při západním pobřeží Afriky), pavián pláštíkový (P. hamadryas, rozšířený v oblasti Afrického rohu na jihozápadě Arabského poloostrova), pavián anubi (P. anubis, obývá severní savany střední Afriky) a pavián babuin (P. cynocephalus, žijící v jižněji položených savanách střední Afriky a na východě kontinentu). Obecně je pavián pláštíkový považován vždy za samostatný druh, ale mnoho zoologů považuje ostatní paviány za poddruhy babuina a označují je společně jako paviána savanového. To proto, že pavián pláštíkový se od ostatních paviánů liší stavbou těla i způsobem života, což by mohlo znamenat, že se od ostatních vyvíjel odděleně. Nicméně, novější morfologické studie a genetické testy ukázaly, že pavián pláštíkový je blíže příbuzný paviánu guinejskému a anubi, než babuinovi nebo paviánu čakma.[1][2][3]

I rozdělení na pět druhů pravděpodobně dostatečně nevyjadřuje různorodost paviánů. Někteří autoři[4] jsou za to, že si uznání jako samostatný druh zaslouží ještě dva současné poddruhy paviánů, a to trpasličí babuin P. cynocephalus kindae, rozšířený v Zambii, Kongu a Angole, a šedonohý čakma (P. ursinus griseipes) ze Zambie, Botswany, Zimbabwe, Mosambiku a severních oblastí Jižní Afriky. Bohužel, současná úroveň znalostí týkající se anatomických a genetických vlastností i různorodosti v chování jednotlivých paviánů je příliš malá, než aby bylo možné otázku skutečného počtu druhů definitivně zodpovědět.

V současné době tudíž oficiálně existuje pět druhů:[5]

Anatomie a fyziologie[editovat | editovat zdroj]

Sedací hrboly paviána pláštíkového

Všichni paviáni mají výrazně protažené, silné čelisti, které vytváří charakteristický psovitý tvar tlamy. Špičáky paviánů jsou dlouhé a ostré. Oči jsou blízko u sebe posazené, nadočnicové oblouky výrazné. Velká hlava přechází v poměrně krátký, ale mohutný trup, zakončený kratším ocasem. Přední a zadní končetiny mají stejnou délku. Paviáni jsou osrstění, hustá srst pokrývá celé tělo kromě obličeje a sedacích hrbolů. To jsou mozolovité, necitlivé útvary na hýždích zvířete, které paviánům umožňují pohodlně sedět i na tenkých větvích. U všech paviánů je výrazný sexuální dimorfismus, samci jsou značně větší, mohou se lišit i zbarvením nebo velikostí špičáků. Nejmenším druhem je pavián guinejský, který dosahuje délky 50 cm a váží jen 14 kg, zatímco největší pavián čakma dorůstá délky až 120 cm a čtyřiceti kilogramů hmotnosti.

Ekologické vztahy, chování[editovat | editovat zdroj]

Paviáni obývají otevřené savany, stepi, lesostepi i horské oblasti. Žijí na zemi. Jsou to všežravci, ovšem hlavní část jídelníčku je tvořena rostlinnou potravou. Pojídají také hmyz a příležitostně chytají ryby, sbírají mušle či mořské korýše, loví hlodavce, ptáky, jiné opice, jako jsou kočkodani, nebo malé druhy antilop.[6] Jsou aktivní nepravidelně, ve dne i v noci. Za potravou se mohou vydávat i do blízkosti lidí či do jejich příbytků a v Jižní Africe kradou i ovce a kozy.

Jejich hlavním nepřítelem je člověk, lvi, hyena skvrnitá a hyena žíhaná, a levhart. Pro levharta jsou paviáni obtížnou kořistí a levhart loví především mláďata. Dospělí samci levharta zastrašují zíváním, které odhaluje špičáky, gesty a výpady.

V zajetí se paviání dožívají až 45 let, v přírodě kolem 30 let.

Paviáni jsou schopní pochopit princip zápisu zvuků, což je část lidské schopnosti čtení.[7]

Sociální chování[editovat | editovat zdroj]

Pavián čakma - vzájemné probírání srsti

Většina paviánů žije v hierarchicky uspořádaných skupinách. V jedné skupině může žít 5 - 250 jedinců, často jich bývá kolem padesáti, ovšem přesný počet závisí na konkrétním druhu a též ročním období. Od ostatních paviánů se v tomto ohledu liší pavián pláštíkový, který žije ve velkých skupinách, které jsou samy složeny z množství menších harémů, složených z jednoho samce a asi čtyř samic. Do jednotlivých harémů vstupují samice ze skupiny už v době, kdy jsou ještě pohlavně nedospělé. Ve skupině žijí i mladí samci, kteří se ale v přítomnosti staršího samce nebudou pokoušet se pářit. Jiné druhy paviánů jsou promiskuitní, s přísnou hierarchií, která je založena na mateřské linii.

Paviáni podle hlasových projevů poznají, který z paviánů je sociálně výše postavený. V případě střetu mezi dvěma zvířaty mu ostatní paviáni věnují větší pozornost v případě, že se jedná o konflikt paviánů pocházejících z různých rodin, nebo když konflikt vyvolal níže postavený jedinec. To proto, že střety mezi rodinami nebo změny v sociálním žebříčku mají na celou skupinu větší dopad, než konflikty v rámci jedné rodiny nebo pouhé potvrzování dominantního postavení.[8]

V harémech paviána pláštíkového samec své samice žárlivě střeží a v případě, že se některá příliš vzdálí, ji může i napadnout. Samci si mohou samice i navzájem krást, v tom případě často dojde na boj mezi samci. Ti si navzájem hrozí zíváním. U paviánů není výjimkou, že jsou mláďata v případě konfliktu samci použita jako rukojmí nebo živé štíty.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Pavián pláštíkový - samec, samice a mládě

Ve smíšených skupinách savanových paviánů se každý samec může pářit s jakoukoliv samicí. Pořadí samců při páření částečně závisí na jejich sociálním postavení, a rvačky mezi samci nejsou žádnou vzácností. Kromě hrubé síly ale existuje i další způsob, jak si zajistit přednostní páření; někteří samci pěstují přátelství se samicemi. Probírají samici srst, pomáhají s péčí o mláďata nebo ji zásobují potravou. Pak mají vysokou šanci, že ta mláďata budou jejich. Některé samice dávají těmto přátelským samcům při páření přednost. Samci ovšem neváhají v případě šarvátek použít mláďata jako živé štíty.

Páření začíná z popudu samice, která dá najevo svolnost tak, že samci nastaví své zduřelé pozadí. Nastavování je zároveň submisivním gestem a provádí ho i podřízení samci, vysoce postavený samec může i naznačovat páření se samci níže na sociálním žebříčku. Samice obvykle rodí každý druhý rok. Březost trvá 6 měsíců a obvykle se narodí jediné mládě. Novorozený pavián váží asi jeden kilogram a má černě zbarvenou pokožku. O mládě se stará hlavně jeho matka, i když několik samic si mohou vzájemně pomáhat s péčí o svá mláďata.

Mladý pavián je odstavený po jednom roce a pohlavně dospívá mezi pátým až osmým rokem. Samci opouštějí svojí rodnou skupinu ještě před dosažením pohlavní dospělosti, zatímco samice zůstávají ve skupině celý život.

Pavián v lidské kultuře[editovat | editovat zdroj]

Staroegyptská socha posvátného paviána, muzeum Louvre

Ve starém Egyptě byl Babi, bůh krutosti, zášti a temnot, zobrazován jako pavián pláštíkový, který byl proto považován za posvátné zvíře. Byl to služebník boha Thovta a známý též jako Posvátný pavián.

Galerie obrázků[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku baboon na anglické Wikipedii.

  1. NEWMAN, TK; JOLLY, CJ; ROGERS JMÉNO3= J. Mitochondrial phylogeny and systematics of baboons (Papio). American Journal of Physical Anthropology. 2004, roč. 124, čís. 1, s. 17–27. DOI:10.1002/ajpa.10340. PMID 15085544.  
  2. FROST, SR; MARCUS, LF; BOOKSTEIN, FL, Reddy DP, Delson E Cranial allometry, phylogeography, and systematics of large-bodied papionins (Primates:Cercopithecinae) inferred from geometric morphometric analysis of landmark data. Anatomical Record. 2003, čís. 2, s. 1048–1072. DOI:10.1002/ar.a.10112. PMID 14613306.  
  3. WILDMAN, DE; BERGMAN, TJ; AL-AGHBARI, A, Sterner KN, Newman TK, Phillips-Conroy JE, Jolly CJ, Disotell TR Mitochondrial evidence for the origin of hamadryas baboons.. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2004, čís. 1, s. 287–296. DOI:10.1016/j.ympev.2003.12.014. PMID 15186814.  
  4. JOLLY, CJ. Species, Species Concepts, and Primate Evolution. Příprava vydání WH Kimbel and LB Martin, eds.. New York : Plenum Press, 1993. Kapitola Species, subspecies, and baboon systematics.  
  5. WILSON, D.E.; REEDER, D.M.. Mammal Species of the World. 3. vyd. Baltimore : Johns Hopkins University Press, 2005. ISBN 0-801-88221-4. Groves, C.: GENUS Papio, s. 166–167. (anglicky) 
  6. AWF: Wildlife: Baboon [online]. African Wildlife Foundation, [cit. 2008-08-18]. Dostupné online.  
  7. Jonathan Grainger, Stéphane Dufau, Marie Montant, Johannes C. Ziegler, Joël Fagot. Orthographic processing in baboons (Papio papio). Science. , roč. 2012, čís. 6078, s. 245-248. DOI:10.1126/science.1218152.  
  8. Bergman TJ, Beehner JC, Cheney DL, Seyfarth RM. Hierarchical classification by rank and kinship in baboons. Science. , roč. 2003, čís. Nov. 14, s. 1234–1236. DOI:10.1126/science.1087513. PMID 14615544.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
  • Taxon Papio ve Wikidruzích