Pavel Vokoun
| Pavel Vokoun | |
|---|---|
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 22. května 1970 (53 let) |
| Místo narození | Praha  Československo |
| Stát | Československo Česko |
| Výška | 183 cm |
| Hmotnost | 76 kg |
| Přezdívka | Vočko |
| Sportovní údaje | |
| Klub | TJ Motorlet Praha (1976-80) TJ Bohemians ČKD Praha (1980-89, 1991-92) TJ Rudá hvězda Brno (voj. 1989-90) SPK Kometa Brno (voj. 1990-91) |
| Rezort | SVS FMV (1989-91) SVS MŠ ČR (1991-92) |
| Trenéři | Jiří Veselý (Boh.) Bernard Kočař (RHB) Jaroslav Strnad |
| Disciplína | plavání |
| Pref. plavecký styl | znak, kraul |
| Účast na LOH | 1988 |
| Údaje v infoboxu aktuální k roku 2023 Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| Přehled medailí | ||
|---|---|---|
| Mistrovství Evropy juniorů v plavání | ||
| stříbro | 1986 Berlín | 100 m znak |
Pavel Vokoun (* 22. května 1970 Praha) je bývalý československý a český sportovní plavec, účastnik olympijských her v roce 1988.
Sportovní kariéra[editovat | editovat zdroj]
Plavat se učil od svých 4 let. V dětství žil v pražských Radlicích, kde v roce 1975 otevřeli nový 25 m krytý bazén. Se závodním plaváním začínal v přípravce TJ Motorlet Praha. V 10 letech se na doporučení metodika plaveckého svazu Petra Tippmanna dostal do plavecké třídy (ZŠ Sázavská) a následně na sportovní školu gymnázium Přípotoční. V klubu Bohemians Praha se připravoval pod vedením Jiřího Veselého. Trenér Veselý ho charakterizoval: "Je šikovný v každé hře. Má závodnické vlastnosti, v každém závodě je schopen odvést něco nad svoje možnosti. Je to vysloveně závodnický typ, v soutěži je schopen ze sebe vydat úplně všechno."[1] Specializoval se na plaveckou techniku znak. Jeho předností byly vynikající starty. K technickým nedostátkům patřila práce rukou, přesněji levá ruka zabírala hůře. Nepatřil k plavcům s nejlepší sprintérskou vytrvalostí. Jeho vzorem byl sovětský plavec Igor Poljanskij. V tréninku se snažil napodobit jeho 25 m po obrátce na jeden nádech pod hladinou motýlkovým vlnění. Na větších závodech se to však bál použít kvůli značnému kyslíkovému dluhu, který potom vznikal.[2] Neměl rád suchou přípravu s činkami a tak posiloval ve vodě plaváním silovějších prsou a motýlka. Tím si vytvořil dobrý základ pro všestrannost v polohových závodech (OPZ). Patřil také ke sportovcům, jejichž rodiče zasahovali do průběhu přípravy, zvláště jeho otec bývalý basketbalista. Až do konce střední školy nebyl zařazen do žádného ze sportovních rezortů.[3]
Jako řada jiných plavců před ním na sebe poprvé upozornil nominací na sportovní akci mladých sportovců ze socialistických zemí Družba, které se v prosinci 1984 konala v kubánské Havaně. Na 100 m znak obsadil 11. místo časem 1:06,57 a na dlouhé polohovce 400 m skončil v čase 5:06,75 na 13. místě.[4]
Mezi československou plaveckou špičku pronikl od sezony 1986. Z kraje letní sezóny v červnu poprvé pokořil na 100 m znak hranici jedné minuty časem 59,99[5] a na 200 m znak se dostal pod hranici 130 vteřin (2:10) časem 2:09,67.[6] Na letním mistrovství republiky získal svůj první titul v závodu na 100 m znak v čase 1:00,05.[7] Společně s Bronislavem Szarzecem byl pasován na největší naději pro červencové mistrovství Evropy juniorů v Západním Berlíně.[8] Na 100 m zaplaval v rozplavbách osobní rekord 59,63 a z prvního místa postoupil do A-finále. V odpoledním A-finále prohrál o dohmat s domácím Němcem Axelem Probstem a časem 59,79 získal stříbrnou medaili.[9] Na 200 m znak obsadil v osobním rekordu 2:08,44 čtvrté místo.[10]
Mistrosvtví Evropy 1987 a plavecké dvojče Raniš[editovat | editovat zdroj]
V roce 1987 se na něho v znaku výkonnostně dotáhl původně liberecký Marek Raniš. Jejich vzájemná rivalita patřila k novým trhákům československé plavecké scény. Bojovali naplno o vítězství i na závodech kam se jiní špičkový plavci přijeli jen vykoupat – např. plavecká liga družstev.[11] Jeho forma gradovala na červnovém letním mistrovství republiky, kde zvítězil v osobním rekordu 58,15 a na 200 m znak skončil druhý za Ranišem v osobním rekordu 2:04,91.[12] Po republikovém mistrovství mu přišla nominace na srpnové mistrovství Evropy v Štrasburku.[13] Přípravu na mistrovství Evropy absolvoval v červenci výhradně v Československu – hotel FIS v Tatrách a v Strakonicích.[14]
Při svém úvodním start na mistrovství Evropy na 200 m znak splnil úkol postoupit z rozplaveb alespoň do B-finále. V odpoledním B-finále plaval 2:06,38 a obsadil celkově 14. místo.[15] Ve své hlavní disciplíně 100 m znak plaval v rozplavbách čas 58,44 a postoupil do B-finále. V odpoledním B-finále vyrovnal svůj osobní rekord 58,15 a doplaval na 3. místě (celkově 11.). Na závěr mistrovství plaval v polohové štafetě na 4×100 m první znakařský úsek. Štafeta doplavala do cíle v novém československém rekordu 3:50,24 a obsadila první nepostupové 9. místo do finále. Pár minut před štafetami odkoupal rozplavby v krátké polohovce na 200 m, časem 2:19,53 obsadil předposlední 27. místo.[16]
Československý rekord a výbuch na olympijskách hrách 1988[editovat | editovat zdroj]
V olympijském roce 1988 pokračoval v nastoleném trendu. Koncem února se ho šéftrenér Jan Vokatý nemohl vynachválit "v žádném závodě vysloveně nevybouchnul".[17] Úspěšnou zimu korunoval na zimním mistrovství republiky překonáním československého rekordu na 100 m znak. Časem 57,58 nadobro vymazal z tabulek československých rekordů toho, jehož jméno se nesmělo v mediích vyslovovat – Miloslav Roľko. Navíc jeho mezičas 27,10 na 50 m byl nejlepším československým a českým výkonem – rekordy na této trati se začaly vést až od devadesátých let dvacátého století.[18] Po závodě řekl: "V zimě jsem jel všechny závody bez vylaďování, tohle byla první příležitost, na kterou jsem se speciálně připravoval. Mám radost, ale v létě musím být rychlejší."[2]
Do letní sezóny vstupoval s téměř jistou nominací na zářiové olympijské hry v Soulu. Starosti mu mohl dělat pouze jeho rival Marek Raniš, který v olympijském roce kvůli problémům s ramenem stagnoval. Na červencovém letním mistrovství republiky získal oba tituly na 100 m a 200 m znak, na 200 znak dokonce zlepšil osobní rekord na 2:04,63. Marek Raniš však jeho tempo neakceptoval – pro start na olympijských hrách potřeboval plavat čas kolem 2:04 a zůstal za ním o vteřinu a půl.[19] Vokounovi březnový československý rekord na 100 m znak k nominaci stačil.[20]
V srpnu odjel s reprezentací na dva týdny do východoněmeckého tréninkového střediska v Lindow. Po návratu s reprezentací odjel na tři týdny do vysokohorského střediska Font-Romeu-Odeillo-Via. Na soustředěních byl osobně přítomen jeho trenér Jiří Veselý.[21] Na olympijské hry s ním však trenér Veselý nejel, vše měl odkoučovat šéftrenér reprezentace Jan Vokatý. Tréninkové podmínky v Soulu, měli ze všech výprav jedny z nejhorších. Tréninkový bazén téměř v ničem neodpovídal parametrům soulského olympijského bazénu.[22] To do velké míry přispělo k jeho olympijskému debutu. Na 200 m znak plaval ve čtvrté rozplavbách nejhorší čas 2:07,24 a obsadil celkově 28. místo.[23] Za dva dny na sve královské trati 100 m znak zaostal více než sekundu za osobním rekordem a časem 58,88 obsadil 30. místo. V polohové štafetě 4×100 dojem z nepovedeného vystoupení na olympijských hrách nenapravil. Na prvním znakařském úseku plaval čas 59,25 a výrazně tak přispěl až ke 12. místu štafety v čase 3:49,90 – štafeta měla podle prognóz útočit na čas kolem 3:45.[24]
1989-92 – maturita, přijímačky na FTVS, vojna, půroční distanc od svazu[editovat | editovat zdroj]
V poolympijské sezóně 1989 vyladil formu k březnovému zimnímu mistrovství republiky. Na své hlavní trati 100 m znak plaval čas nad 58,09 a na 200 m znak osobní rekord 2:04,54. Osobní rekord si zlepšil také na krátké polohovce, zaplaval kvalitní čas 2:06,75.[25] Přípravu na letní sezónu však neměl optimální, v květnu ho čekala maturita na sportovním gymnáziu Přípotoční a přijímačky na pražskou FTVS.[26] Červencové letní mistrovství republiky, po kterém se uzavírala nominace na srpnové mistrovství Evropy v Bonnu, se mu nepovedlo. Na své královské trati 100 m nepokořil limit a navíc prohrál o tři setiny, původně s novojičínským znakařem Jiřím Petrovičem.[27] Na FTVS ho napoprvé nepřijali a po neúspěšné nominaci na mistrovství Evropy se rozhodl nastoupit základní vojenskou službu k sportovní rotě při Rudé hvězdě Brno.
Po přestupu do Brna se připravoval pod vedením zkušeného trenéra Bernarda Kočaře. V březnu 1990 na zimním mistrovství republiky, které se poprvé plavalo v 25 metrovém bazénu, obhájil titul v čase 56,95.[28] Na červencovém letním mistrovství republiky obhájil třikrát druhé místo. Na 100 m znak prohrál s Jiřím Petrovičem (57,88) již výrazně o několik desetin.[29]
V roce 1991 se mu navýsost povedlo březnové zimní mistrovství republiky v 25 m bazénu. Získal tři individuální tituly (100 m a 200 m znak a 200 m OPZ) a tři tituly se štafetou Komety (dříve RH Brno). Měl však od listopadu 1990 na půl roku zákaz reprezentovat za porušení životosprávy.[30] Zákaz mu vypršel 15.6.1990.[31] V červenci se vrátil domů z vojny a na letním mistrovství republiky již v dresu Bohemians Praha získal tři individuální tituly na 100 m a 200 m znak a 200 m OPZ. Klubovou příslušnost si udržel i po zařazení do střediska vrcholového sportu ministerstva školství k trenéru Jaroslavu Strnadovi.[32]
Svými časy však již nemohl konkurovat nejlepším evropským (světovým) plavcům a od olympijských her 1988 se na větší plavecké soutěži neobjevil. V roce 1992 nesplnil nominační kritéria pro olympijské hry v Barceloně. Následně ukončil sportovní kariéru.
Podniká v dopravních stavbách. Je majitelem kladenské firmy Proznak VDZ.[33]
Československé rekordy[editovat | editovat zdroj]
| disciplína | čas | klub | datum | závod | místo | poznámka | platnost | pokořitel | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1988 | 100 m znak | 57,58 | TJ Bohemians ČKD Praha | 17.3.1988 | zimní mistrovství republiky | Pasienky, Bratislava | 3 roky a 359 dní | Rastislav Bizub (1992) |
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Československý sport. 1987-6-27, s. 4. ISSN 0323-1224.
- ↑ a b Československý sport. 1988-3-24, s. 5. ISSN 0323-1224.
- ↑ Československý sport. 1986-6-19, s. 5. ISSN 0323-1224.
- ↑ Československý sport. 1984-12-13, s. 7. ISSN 0323-1224.
- ↑ Československý sport. 1986-6-5, s. 2. ISSN 0323-1224.
- ↑ Československý sport. 1986-6-3, s. 8. ISSN 0323-1224.
- ↑ Československý sport. 1986-6-16, s. 8. ISSN 0323-1224.
- ↑ Československý sport. 1986-7-17, s. 5. ISSN 0323-1224.
- ↑ Československý sport. 1986-7-26, s. 7. ISSN 0323-1224.
- ↑ Československý sport. 1986-7-28, s. 5. ISSN 0323-1224.
- ↑ Československý sport. 1987-5-18, s. 6. ISSN 0323-1224.
- ↑ Československý sport. 1987-6-15, s. 5. ISSN 0323-1224.
- ↑ Československý sport. 1987-6-16, s. 8. ISSN 0323-1224.
- ↑ Československý sport. 1987-6-20, s. 7. ISSN 0323-1224.
- ↑ Československý sport. 1987-8-21, s. 8. ISSN 0323-1224.
- ↑ Československý sport. 1987-8-24, s. 8. ISSN 0323-1224.
- ↑ Československý sport. 1988-3-1, s. 5. ISSN 0323-1224.
- ↑ Československý sport. 1988-3-18, s. 8. ISSN 0323-1224.
- ↑ Československý sport. 1988-7-25, s. 4. ISSN 0323-1224.
- ↑ Československý sport. 1988-7-26, s. 2. ISSN 0323-1224.
- ↑ Československý sport. 1988-9-6, s. 2. ISSN 0323-1224.
- ↑ Československý sport. 1988-9-15, s. 2. ISSN 0323-1224.
- ↑ Československý sport. 1988-9-23, s. 8. ISSN 0323-1224.
- ↑ Československý sport. 1988-9-26, s. 3, 5. ISSN 0323-1224.
- ↑ Československý sport. 1989-3-20, s. 4. ISSN 0323-1224.
- ↑ Československý sport. 1989-7-12, s. 5. ISSN 0323-1224.
- ↑ Československý sport. 1989-7-3, s. 4. ISSN 0323-1224.
- ↑ Československý sport. 1990-3-17, s. 7. ISSN 0323-1224.
- ↑ Československý sport. 1990-7-28, s. 8. ISSN 0323-1224.
- ↑ Československý sport. 1991-3-6, s. 3. ISSN 0323-1224.
- ↑ Československý sport. 1991-3-7, s. 7. ISSN 0323-1224.
- ↑ Československý sport. 1991-7-20, s. 8. ISSN 0323-1224.
- ↑ https://www.auto.cz/jak-se-zije-kresliri-silnic-ten-co-dela-cary-76352
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Pavel Vokoun v databázi Olympedia (anglicky)