Paulus van Vianen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Paulus Willemsz van Vianen (kolem 1570, Utrecht - 1613, Praha) byl významný nizozemský zlatník, modelér a medailér v období rudolfínského manýrismu.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Utrechtu jako mladší syn Willema Eerstensz van Vianena, jeho starší bratr se jmenoval Adam (1569 - 1627). Oba byli dáni na vyučení zlatnickému řemeslu již v deseti letech k utrechtskému zlatníkovi Brunovi Ellardszovi z Leydenberchu (1530 - 1604) a pokračovali u jeho bratra Cornelise. Paulus dále prošel tovaryšskou službou ve Francii, Německu a Itálii, zatímco Adam neopustil rodný Utrecht.

V 90. letech 16. století Paulus pracoval na dvoře kurfiřta Maxmiliána v Mnichově a byl mnichovským měšťanem a členem mnichovského cechu zlatníků.

Roku 1601 se objevil na dvoře uměnímilovného biskupa Wolfa Dietricha von Raitenau v Salzburgu, odkud odešel do Prahy.

Roku 1603 nastoupil jako dvorní zlatník, modelér a medailér císaře Rudolfa II. na Pražském hradě s měsíčním platem 20 zlatých. V Praze si zakoupil také dům a účastnil se různých společenských událostí dvorských umělců, jako byly svatby či křtiny v katedrále sv. Víta nebo u sv. Tomáše na Malé Straně. Po Rudolfově smrti pracoval také pro císaře Matyáše.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Vianen pro císaře a jeho dvořany vytvořil mnohé plakety, medaile a stolní nádoby, zvláště konvice pitoreskních tvarů a ploché misky na nožce, zvané tazza, zdobené na kruhovém dně reliéfní scénou z antické mytologie nebo z bible (např. cyklus ze života krále krále Davida. K největším objektům se počítá nesignovaná konvice z jaspisu řezaná v Praze v dílně Ottavia Miseroniho, kterou podle některých kunsthostoriků Vianen a podle jiných Jan Vermeyen roku 1608 fasoval do zlaceného stříbra, s plastickou figurkou nereidky na vrcholu ucha.

Spolu se svým bratrem Adamem, jeho synem Adamem II., se svým synem Paulem II. a s dalším příbuzným Ernstem Janszem van Vianen se v letech 1607 - 1612 zasloužil o vznik grafických předloh barokního tzv. boltcového ornamentu. Vzorník jejich kresebných návrhů nádobí, příborů a šperků převedl do mědirytin a vydal Johannes Lutma.

Dochovaly se jak Vianenovy návrhové kresby, tak modely z cínu nebo olova, a finální díla provedená zpravidla ve stříbře, a to zejména v Rijksmuseu v Amsterdamu, v Museum van Bojimans v Rotterdamu, ve Weltliche Schatzkammer ve Vídni, v Kunsthistorisches Museum ve Vídni a v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze.
Některá nedochovaná díla jsou známa z inventářů někdejší Rudolfovy Kunstkomory na Pražském hradě.

Své plakety a medaile Vianen signoval PvV, PV nebo PvVf, a zpravidla také datoval štítkem s letopočtem. První portrétní medaili pro císaře Rudolfa II. Vianen provedl již roku 1576. Proslulé jsou plakety s náměty z řecké či římské mytologie (např. Minerva uvádí malířství mezi umění, Pan a Syrinx,1613; Kadmos zabíjející draka, Únos Evropy dcery Kadmovy, Merkur s hlavou Argovou 1607), dále biblické scény (Opilý Noe vysmíván svými syny, David a Abigail 1594, Zuzana a starci 1612, Nanebevstoupení Krista), alegorické kompozice (Alegorie na šťastná léta vlády knížete, dříve připisovaná Cellinimu) nebo krajinomalby Krajina s řekou a můstkem, k nimž využíval patrně kresby Roelanta Saveryho nebo grafické listy Egidia Sadelera. Dochovalo se také několik signovaných portrétních medailí.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOKÁČOVÁ Věra: Práce Paula van Vianena ve sbírkách UPM v Praze, in: ACTA UPM " VIII, C Commentationes 1, Praha 1973, s. 37 - 50.
  • STEHLÍKOVÁ Dana:Encyklopedie českého zlatnictví, stříbrnictví a klenotnictví. Praha Libri 2003; stran 620, ISBN 80-85983-90-7
  • GERSZI, Teréz: Paulus van Vianen. Handzeichnungen, Hanau 1982.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • Sandrart, Joachim von: Teutsche Academie der Edlen Bau-, Bild- und Mahlerey-Künste. Nürnberg 1675.