Pastevec

Pastevec, někdy nazývaný též pastýř, má na starosti pastvu zvířat, především skotu, ovcí a koz, popř. další práce s tím související. Pastva je příjem potravy býložravců přímou konzumací rostlin na pastvinách, což jsou v našich podmínkách převážně louky. Období pastvy je určeno vegetačním obdobím zelených rostlin.

Historie

Pastevectví je jedno z nejstarších lidských povolání. Pastevci existují od doby, kdy lidé poznali, že je lepší zvířata ochočit a chovat, než je pouze lovit. Období zhruba od 5. tisíciletí př. n. l. až do středověku bývá označováno jako období zemědělství a pastevectví. Chov ovcí a jejich pastva měla velký význam např. u starých Sumerů. O pastýřích a jejich práci se zmiňuje Bible. Podle ní měl pastýř hůl, plášť na ochranu proti chladu, mošnu na jídlo a jako zbraň prak. Vyhledával vhodná místa na pastvu, chránil ovce proti zlodějům a dravé zvěři, hledal ztracené ovce, léčil je a přepočítával. Pastýři při práci pomáhal pes.

Obecní pastýř

Ve starých obecních kronikách se často píše o pastýřích. Pastýř dříve býval téměř v každé obci. ^[1] Měl řadu povinností, ale také svá práva. Často býval nemajetný a bydlel v obecním domku (pastoušce), kde měl i chlév pro zvířata, která choval. Za službu dostával peníze, popř. obilí a chleba.^[2] Brzy ráno pastýř prošel obcí a přitom troubil na pastýřskou troubu nebo práskal bičem. Od vrat statků se k němu sbíhaly skupinky zvířat, většinou ovcí. V letním období, kvůli polednímu horku, vodil pastýř zvířata do stínu stromů. Krávy se pásly dvakrát denně, protože se musely okolo poledne zahnat domů na dojení. Navečer lidé na zvířata už čekali. Návrat zvířat poznali podle cinkání zvonků. Po návratu do obce se zvířata často sama rozeběhla do svých dvorů.^[3] Povinnosti obecního pastýře bývaly různé. Kromě základních činností musel např. odvádět každý rok určitý počet košťat, která upletl v zimě, nadhánět zajíce při honu,^[4] popř. držet noční hlídky ^[5] Paměti jedné obce^[6] uvádějí o práci obecního pastýře mj. toto:

Ku pomoci měl ovčáckého psa a většinou mu pomáhaly jeho děti. Vyháněl na obecní i selské pastviny, lada a úhory, po žních na strniska a po otavách a na louky. Dbal, aby dobytek nezaběhl do škody a nepřišel k úrazu. K večeru přiháněl své stádo zpět na náves a dobytek se většinou sám odděloval a směřoval do vrat svého hospodáře. Někdy musel vytřiďovati některá jehňata neb ovce, ale i vepřový a hovězí dobytek. Když počalo se více dbáti o stájová hnojiva a pomíjelo úhoření zaváděním střídavého hospodářství, zůstaly pro pastvu jen ovce. Pastýř míval byt v obecním domku řečeném pastouška, kde měl chlév pro vlastní dobytek, neboť někde choval obecního býka a míval vlastního kozla a kance. Za své služby dostával nevelký plat na penězích a pro obživu od jednotlivých hospodářů tak zvanou "sýpku", t.j. od kusu dobytka smluvené množství obilí, ponejvíce žita, někde při pečení chleba bochník a nějaké to přilepšení na svátky, posvícení a podobně.

Pastva zvířat od časného jara do zimy se ve větší míře udržovala až do první světové války a určitou dobu pokračovala i po založení zemědělských družstev.^[7] Někde mají obecního pastýře i dnes.^[8]

Současnost

S příchodem průmyslového zemědělství došlo k výraznému omezení pastvy chovaných zvířat. Většina zvířat v Evropě je dnes krmena usušenými rostlinami a průmyslově vyráběnými krmivy. Dnes se v Evropě pasou převážně už jen ovce. I samotný chov ovcí měl v minulosti větší význam než dnes. Dříve člověk choval ovce kvůli vlně a na maso. Ovčí vlna dnes nejde tak na odbyt jako dřív. Stáda ovcí, popř. kozy, se u nás dnes využívají pro spásání trávy v chráněných oblastech, aby byla krajina udržována tradičním způsobem.^[9] ^[10]

Chovu ovcí se stále dobře daří na Slovensku. Je tam registrováno přes 200 salaší a jejich počet zůstává už několik let zhruba stejný. Ovce pase bača, popř. jeho pomocník valach. Bača musí umět dojit ovce, musí zahánět šelmy, vyrábět sýr při dodržování hygienických předpisů a zvládnout administrativu.^[11] Pastva zvířat, zejména ovcí, je stále rozšířena v Austrálii^[12] a na Novém Zélandu.^[13] Do těchto zemí byly ovce přivezeny z Evropy. Na jihu a jihovýchodě Jižní Ameriky (Argentina, Uruguay, Brazílie), převažuje chov skotu a koní, v horských oblastech And chov ovcí a lam. Ve státech Jižní Ameriky se pasák dobytka nazývá gaučo. Na severoamerickém venkově je pasák dobytka označován jako kovboj. ^[14]

Pastýři a pastýřky v umění

Někteří malíři ve svých dílech zachytili pastvu, pastýřky, resp. pastýře: Nicolas Poussin – The Shepherds of Arcadia (Arkádští pastýři), Vincent van Gogh – The Shepherdess (Pastýřka), Julius Mařák – Návrat z pastvy, Pieter Brueghel – Autumn (Podzim), William-Adolphe Bouguereau – The Shepherdess (Pastýřka), William Holman Hunt – The Hireling Shepherd (Špatný pastýř), Claude Joseph Vernet – Shepherd in the Alps (Pastýř v Alpách).

Galerie

Nicolas Poussin: Arkádští pastýři
Vincent van Gogh: Pastýřka
Julius Mařák: Návrat z pastvy
Claude Joseph Vernet: Pastýř v Alpách
William-Adolphe Bouguereau: Pastýřka
Pieter Brueghel: Podzim
William Holman Hunt: Špatný pastýř

Reference

[1] Výpisy z Flesarovy kroniky (1573)

[2] Lelekovice: Historie obce – Život obce v 17. a 18. století

[3] Praha – Slivenec: Vyprávění pamětníků

[4] Kronika rodu Vališů na Vališovém (1642–1960)

[5] Zpravodaj města Rájec–Jestřebí (Srpen 2007)

[6] Paměti obce Nová Ves

[7] Historie těchonických drah

[8] Bikování po Podkarpatské Rusi

[9] Po Národním parku Podyjí se prohání mladý bača se svým stádem

[10] Pastevec velí stádu bečením

[11] Pastevec ovcí

[12] Historie a současnost chovu ovcí v Austrálii

[13] O plemenech ovcí, aneb made in New Zealand

[14] Regionální chrakteristiky států Jižní Ameriky

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

[13]

[14]