Zvonek
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Elektrický zvonek je malé elektrické zařízení (jednoduchý elektrický stroj) přeměňující elektrickou energii na mechanickou energii ve formě zvuku (podobně jako je tomu u bzučáku či reproduktoru). Využívá se např. v klasických telefonech, v domovních zvoncích, pro zvonění ve škole či jako výstražný signál na železničních přejezdech. Po připojení zvonku ke stejnosměrnému elektrickému zdroji začne zvonek zvonit.
[editovat] Princip
Po uzavření obvodu se periodicky velmi rychle opakují dva kroky, tato konstrukce se označuje jako Wagnerovo kladívko. Viz nákres:
- Vznik magnetického pole kolem elektromagnetu a přitažení kotvy k elektromagnetu
- (Tím se zároveň přeruší obvod, elektromagnet ztratí své magnetické účinky.)
- Kotva se vrátí do původní polohy
- (Znovu se uzavře obvod.)
Prodloužená kmitající kotva naráží do kovového zvonku (rezonátor) a tyto nárazy způsobují zvukový efekt. Některé elektrické zvonky mají dva rezonátory, do kterých naráží palička, každý v jedné krajní poloze, a mohou mít různý rezonanční kmitočet.
Zvonek na principu Wagnerova kladívka může pracovat na stejnosměrný i střídavý proud. Jeho nevýhodou je vznik pravidelně se opakující elektrické jiskry, která způsobuje rušení a může iniciovat výbušnou směs (např. unikající plyn v bytě).
[editovat] Zvonek na střídavý proud
Elektrické zvonky, napájené pouze střídavým proudem mohou používat odlišné uspořádání. Kotva kmitá mezi dvěma póly jádra elektromagnetu v rytmu frekvence střídavého proudu, kterým je zvonek napájen. Toto uspořádání nevytváří elektrickou jiskru, proud se nepřerušuje mechanicky. Na tomto principu byly zvonky v klasických telefonních přístrojích, než je vytlačilo používání elektroniky.
