Ořechovka
Ořechovka (dříve Vořechovka[1]) je spolu s Hanspaulkou jednou z nejznámějších a nejstarších pražských zahradních a vilových čtvrtí. Jedná se o součást pražské čtvrti a katastrálního území Střešovice. Vystavěna byla v letech 1919–1929 podle návrhů architektů Jaroslava Vondráka a Jana Šenkýře.
Název
Na místě dnešní čtvrti Ořechovka dříve ležela takzvaná Bořkova zahrada, kterou nechal vystavět Jan Kryštof Bořek roku 1710. Zahrada byla zbudována ve francouzském stylu a nalézal se v ní i letní barokní zámeček. Lidově pak byla nazývána Bořekovka, z čehož později vznikl název Vořechovka. V době výstavby vilové čtvrti se pak kolem roku 1920 postupně začíná ujímat spisovná forma od Vořechovky – Ořechovka.[2]
Historie
Oblast Ořechovky, stejně jako celé Střešovice, vlastnil premonstrátský Strahovský klášter. V místech, kde se nyní nalézá vilová čtvrť Ořechovka, byly tehdy polnosti a vinice. K výsadbě vinic zde (severně od Starých Střešovic) docházelo především v průběhu 16. století.
Roku 1709 odkoupil několik místních zpustlých vinic šlechtic Jan Kryštof Bořek. Ten za ně zaplatil 2000 rýnských zlatých se závazkem platit nadále Strahovskému klášteru roční "pronájem". Jan Kryštof Bořek na místě zpustlých vinic vystavěl roku 1710 nádhernou zahradu ve francouzském stylu s barokním zámečkem dle návrhu Jana Jiřího Eichbauera. Zahrada se zámečkem byla nazývána Bořkova zahrada, německy též der Borschekische Garten.
Barokní zámeček stával v dnešní dolní (severní) části Ořechovky, zřejmě v místech dnešních vojenských objektů v Dělostřelecké ulici. Celý objekt zahrady se zámečkem byl zničen roku 1742 při Válce o rakouské dědictví. V zámečku se opevnila francouzská armáda, která byla ostřelována rakouským dělostřelectvem od kostela sv. Matěje v oblasti dnešní Hanspaulky. Při ústupu 10. srpna 1742 francouzské vojsko zámeček i se zahradou podpálilo. Roku 1747 se pak celý pozemek původní Bořkovy zahrady dostal do rukou státu a byly zde zřízeny dělostřelecké sklady, později i laboratoře. Na ostatních místech dnešní Ořechovky byly nadále polnosti. Roku 1830 se skrz toto území začala stavět Buštěhradská dráha vycházející z dejvického nádraží. Její poloha byla v té době však jižněji, než leží dnes.
Vilová čtvrť
Díky vzniku Československé republiky v roce 1918 se stala Praha hlavním městem nového státu. To přineslo především vznik nových státních institucí a masivní stěhování obyvatel do Prahy. S tím tedy spojená potřeba výstavby nových čtvrtí. Roku 1922 byly Střešovice společně s dalšími obcemi připojeny k Velké Praze, ale již roku 1919 započalo plánování výstavby nové čtvrti s domky pro úřednictvo.
Soutěž na projekt nové čtvrti vyhráli se svým návrhem architekti Jaroslav Vondrák a Jan Šenkýř. Jednalo se o projekt tzv. zahradního města, který našel svou inspiraci v Anglii, kde myšlenka zahradních měst vznikla. Tato zahradní města reagovala svým vznikem na nepříliš pohledné a nehygienické dělnické kolonie vznikající ve městech díky průmyslové revoluci. Teorii zahradního město utváří především anglický úředník Ebenezer Howard, který se snaží řešit problém průmyslových měst a vytvořit zdravější město, kde by bylo příjemné žít - pracovat, i odpočívat.[3] Právě na principech zahradních měst je vyprojektována vilová čtvrť Ořechovka s dostatkem zeleně a příjemná pro trávení volného času. Její výstavbu lze rozdělit celkově do tří etap.
První etapa probíhala mezi lety 1920 a 1923. V této době byly postaveny družstevní vily pro úředníky v severní části Ořechovky. Celkem bylo postaveno 197 domů s 224 byty. Tato zástavba byla stavěna kolem centrální budovy čp. 250 od architekta Jaroslava Vondráka. Tato budova se stala obchodním a společenským centrem nové vilové čtvrti. Byla zde umístěna řada obchodů, kino, restaurace, kavárna s vinárnou a ordinace lékařů. V roce 1927 byl společenský význam této budovy ještě zvýšen rozšířením o nový divadelní a taneční sál. Rovněž zde byla knihovna, pošta a spolková místnost.[4]
Druhá etapa výstavby probíhala od roku 1923 do roku 1930. Výstavba v těchto letech stoupala především k jihu k hřebeni střešovického kopce. Kromě družstevních domů se stavěly především velké izolované vily podle jedinečných projektů. Do roku 1930 byla již v podstatě celá Ořechovka zastavěna a tak posledním nevyřešeným územím bylo hlavní náměstí, dnes nazývané Macharovo. Původně zde měla státi škola, ale obyvatelé Ořechovky prosazovali spíše parkové řešení s tenisovými kurty a zachování volného prostranství. Toto řešení se nakonec občanům z Ořechovky sdruženým ve spolku Beseda na Vořechovce podařilo prosadit. Náměstí na vlastní náklady podle projektu arch. Aloise Dryáka upravili, vybudovali zde tenisové kurty dětské hřiště a i sáňkařské dráhy vytvořené mírným zvýšením terénu. Na závěr byl v parčíku na náměstí postaven ještě roku 1928 pomník střešovickým padlým z první světové války.
Třetí etapa pak zahrnovala především rozšíření čtvrtě především na západ směrem k Veleslavínu. Šlo o výstavbu výhradně izolovaných vil směrem k dnešnímu Chládkovu zahradnictví. Tím byla výstavba na Ořechovce v podstatě ukončena a vznikl zde uzavřený urbanistický celek.
Na závěr stojí za to ještě zmínit přísná pravidla, kterým výstavba na Ořechovce podléhala. Na každé parcele v družstevní kolonii směl vzniknout pouze jeden jednopatrový domek bez přístaveb a křídel. Suterény směly být stavěny pouze ve svahu. I oplocení pozemků bylo jednotně stanoveno, mělo se jednat o podezdívku s průhledným laťovým nebo železným plotem. Mezi jednotlivými zahradami bylo zakázáno oplocení z plné hradby. Také byl zakázán v zahradách u vilek chov domácího zvířectva a samozřejmě byla ve čtvrti zakázána stavba jakýchkoliv průmyslových objektů.
Architektura
Mnoho vil na Ořechovce bylo stavěno předními českými architekty své doby a patří mezi významné stavby moderní architektury 20. let 20. století.
Například leze zmínit červenobílé cihlové vily od architekta Pavla Janáka, které leží mezi ulicemi Cukrovarnická, Na Ořechovce a Lomená. Náleží jim čp. 492 – 496 a ve své době byli jejich majiteli např. malíři Emil Filla, Vincenc Beneš, hudební skladatel Iša Krejčí a sochař Bohumil Kafka.
Dále zde jsou architektonicky významné vily přímo architektů Ořechovky, které si sami navrhli. Jedná se o čp. 488 na Macharově náměstí od Jaroslava Vondráka a např. o čp. 489 Aloise Dryáka tamtéž. Samozřejmě na Ořechovce stojí ještě mnohem více vil od předních architektů meziválečného období.
Mezi významné budovy Ořechovky lze ještě zařadit dominantní budovu Výzkumného ústavu cukrovarnického z roku 1922 (čp. 112), kterou projektoval Josef Záruba-Pfeffermann. Avšak nejznámější vilou Ořechovky je zcela jistě Müllerova vila od vídeňského architekta Adolfa Loose, který ji celou, včetně interiérů, detailně navrhl za spolupráce s architektem Karlem Lhotou. Müllerova vila stojí v ulici Nad Hradním vodojemem kousek od Starých Střešovic (čp. 642).
Odkazy
Reference
- ↑ srovnej literaturu uvedenou in FLEGL, Michal. Ořechovka. [Knihovnička časopisu Břevnovan,] Praha 2000
- ↑ Urfus, Valentin. Císař Josef I. Nekorunovaný Habsburk na českém trůně, 2004. s. 98.
- ↑ Archinet.cz - Zahradní města
- ↑ http://student.fsid.cvut.cz/~zemanj5/historie.htm Historie Ořechovky
Literatura
- PhDr. Michal Flegl: Ořechovka, Knihovnička časopisu Břevnovan č. 4/2000
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ořechovka na Wikimedia Commons
| Části katastrálního území Střešovice | |
|---|---|