Otto Dix

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek pojednává o německém malíři. O ruské hudební skupině pojednává článek Otto Dix (skupina).
Otto Dix (vpravo) s Otto Nagelem v roce 1957

Wilhelm Heinrich Otto Dix (2. prosince 189125. července 1969) byl německý malíř a grafik. Je známý pro svá nelítostně a krutě realistická znázornění Výmarské republiky a brutality války.

Začátky a vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Rodný dům v Geře

Narodil se v Untermhaus, v Německu, což je nynější částí města Gera. Prvorozený syn Franze a Louise Dixových, pracovníka v továrně na železo a švadleny, která se v mladí věnovala psaní poezie, proto byl od mala v kontaktu s uměním. Trávil hodiny v ateliéru své sestřenice Fritz Amann, která byla malířkou, rozhodnutou podporovat jeho umělecké ambice. Díky podpoře a povzbuzování ve škole třídní profesorkou se v letech 1906 až 1910 stal učněm malíře Carla Senffa a začal s malbou svých prvních krajin. Roku 1910 se dostal na Drážďanskou akademii krásných umění.

Světová válka a služba[editovat | editovat zdroj]

Když vypukla první světová válka sám se s nadšením přihlásil do služby. Byl přidělen k jednotce polní artilerie v Drážďanech. Na podzim 1915 byl přidělen jako poddůstojník jednotky kulometčíků na západní frontu a prošel částí bitvy na Sommě. Byl několikrát těžce zraněn. Roku 1917 byla jeho jednotka převelena na východní frontu dokud neskončilo nepřátelství s Ruskem. Na západní frontě bojoval i v Německu tentokrát jako součást tzv. „Spring offensive“. Byl vyznamenán železným křížem (druhé třídy) a dosáhl hodnosti kapitána.

Válka jej velmi hluboce ovlivnila a sám později popisoval opakující se noční můry, ve kterých se plazí troskami zničených domů. Promítal své traumatizující zážitky v mnoha následujících dílech, včetně portfolia padesáti retuší nazvaných Válka, vydaných roku 1924.

Poválečná díla[editovat | editovat zdroj]

Koncem roku 1918 se vrátil do Gery, ale hned další rok se odstěhoval do Drážďan kde studoval Vysokou školu výtvarných umění Drážďany. Ovlivněn dadaismem začal měnit základní prvky svých prací, některé z nich představil na první „Dada Fair“. Také se zúčastnil exhibice německých expresionistů v Darmstadtu téhož roku.

V roce 1924 se připojil k berlínské Secessi, v těchto dobách vytvářel stále realističtější styl malování, k čemuž používal přesnější způsoby olejového malování s temperovými barvami v základní vrstvě, umění starých mistrů. Jeho obraz z roku 1923 Zákop, který znázorňuje roztrhaná a rozkládající se těla vojáků po bitvě, způsobil tolik rozruchu, že Museum Wallrafa Richartze zakrylo obraz závěsem. Roku 1925 někdejší starosta Kolína Konrad Adenauer zakázal prodej obrazů a přinutil ředitele muzea, aby odstoupil.

Přispěl k výstavě Neue Sachlichkeit v Mannheimu roku 1925, která představovala práce malířů, jako jsou George Grosz, Max Beckmann, Heinrich Maria Davringhausen, Karl Hubbuch, Rudolf Schlichter, Georg Scholz a mnoho dalších. Dixova práce, stejně jako ta Grosze, jeho přátel a kolegů veteránů, budila extrémně kritické dojmy u moderní německé společnosti a častěji u obyvatel, jež se stali součástí „Lustmordu“, nebo sexuální vraždy. Věnovali pozornost pochmurnější stránce života, neúnavně zobrazovali prostituci, násilí, stáří a smrt.

Mezi Dixovy nejvýznačnější obrazy patří triptych Metropolis (1928), kde zobrazil zvrácené činy Výmarské republiky, kde neustávající hýření byla cesta k zapomenutí na prohranou válku a finanční krizi, tomu předcházel obraz Portrét novinářky Sylvie von Harden (1926). Jeho znázornění beznohých a zohyzděných válečných veteránů – běžný obraz berlínských ulic roku 1920 – odhalil ohavnou stranu války a nastínil zapomenutí tehdejší německé společnosti na krušnou válečnou realitu.

Druhá světová válka a Nacisté[editovat | editovat zdroj]

Když se dostali v Německu k moci nacisté , označili jej za zvrhlého umělce nechali ho vyhodit z jeho místa učitele umění na Drážďanské akademii. Dix se později přestěhoval k Bodamskému jezeru. Dixovy obrazy Zákop a Váleční mrzáci byly v roce 1937 vystaveny na státem sponzorované mnichovské výstavě "zvrhlého umění". Později byly obrazy spáleny.

Stejně jako všichni ostatní němečtí umělci, byl přinucen přidat se k nacistickému "Reichskammer der bildenden Kuenste", členství bylo povinné pro všechny umělce v říši. Musel zde přislíbit, že bude malovat pouze nevinné krajinky. Ale stále občas vytvořil jiný obraz, který kritizoval nacistické ideály.

Roku 1939 byl zatčen za údajnou podporu zinscenování útoku na Hitlera (více Georg Elser ) ale později byl propuštěn.

Během druhé světové války byl odveden k německé domobraně zřízené Hitlerem tzv. Volkssturm. Byl zajat francouzskými jednotkami ke konci války a propuštěn únoru roku 1946.

Pozdější život a smrt[editovat | editovat zdroj]

Nakonec se vrátil do Drážďan. Po válce byla většina jeho obrazů náboženských, alegorických nebo popisujících poválečné utrpení. Otto Dix zemřel v Singeni, Německo, roku 1969.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Otto Dix ve Wikimedia Commons