Nejvyšší poštmistr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Nejvyšší poštmistr (německy Oberst-Postmeister nebo Obersthofpostmeister) byl dvorský úřad, který měl ve své gesci provozování poštovní sítě. K tomu byli potřeba koně a jízdní poslové, později kočí, kočáry a přeprahací stanice. Původně doručovali státní korespondenci, později i soukromou a zajišťovali přepravu osob.

Svatá říše římská a její nástupci na území dnešního Německa[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1545 řídili poštu ve Svaté říši římské a Španělském Nizozemí Taxisové.[1] Tento rod se zabýval poštovními službami už v druhé polovině 15. století v Tyrolsku.[pozn. 1] V roce 1595 získali úřad generálního poštmistra Svaté říše římské. V roce 1615 jim císař Matyáš tento úřad udělil dědičně.

Paarové, kteří ovládali poštovní spojení v rakouských dědičných zemích, Českém a Uherském království, usilovali od 30. let 17. století o provozování pošty i ve zbytku Říše. Došlo ke soudnímu sporu s Thurn-Taxisy u říšského dvorského soudu. Nakonec císař rozhodl, že Paarové budou vyřizovat poštu týkající se císařského dvora a dvořanů ze starých šlechtický rodů, zatímco Thurn-Taxisové budou vyřizovat korespondenci ostatních, tedy především měšťanů a obchodníků.[1] Spor se však táhl i nadále přibližně jedno století. Zvítězili Thurn-Taxisové, když císař Karel VII. udělil v roce 1744 Alexandrovi Ferdinandovi z Thurn-Taxisu úřad generálního poštmistra jako dědičné říšské léno.[3] Úřad drželi až do zániku Svaté říše římské, poté byli finančně odškodněni.[3]

Bavorsko[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1808 byli nositeli bavorského královského vrchního poštmistra Thurn-Taxisové.[4]

České království[editovat | editovat zdroj]

Pravidelné poštovní spojení mezi Prahou a Vídní bylo zavedeno pro státní účely za Ferdinanda I. v roce 1527, za Maxmiliána II. bylo rozšířeno i pro soukromé potřebu a přepravu osob. Poštmistr českého království byl podřízený nejvyššímu dvorskému poštmistru ve Vídni.[5]

V roce 1622 koupil Jan Kryštof (Johann Christoph) Paar od Johanna Jacoba von Magni za 15 tisíc zlatých a šest kočárových koní úřad nejvyššího dvorského poštmistra a následně ve střední Evropě vybudoval síť poštovních stanic.[1] V Českém království drželi Paarové dědičný úřad od 10. dubna 1628.[6] V letech 1624–1630 získali dědičný monopol na provozování pošty i v ostatních zemích Habsburské monarchie[1] (Uhry v roce 1624,[7] Vnitřní Rakousko 1629,[7] Dolní Rakousko 1629, Slezsko 1630). Od roku 1630 zněl titul Jana Kryštofa Paara jako pro hlavu rodu nejvyšší říšský dvorský a generální dědičných zemí poštmistr. Ostatní členové měli ve své titulatuře pouze dědičný poštmistr.[8]

Dvorské poštmistrovství si Paarové ponechali do roku 1720, v roce 1722 byla poštovní síť zestátněna a jim zůstal pouze čestný titul nejvyšší dvorský a generální dědičný poštmistr (Oberst-Hof- und General-Erbland-Postmeister). Jako odškodnění jim měla být navždy vyplácena roční penze 80 tisíc zlatých.[9]

Odznakem úřadu byla poštovní trubka se zemským znakem.[6] V době korunovace Ferdinanda V. podle dvorského ceremoniálu přivážel krále do Prahy nejvyšší dvorský a dědičný nejvyšší poštmistr Českého království jako nejcennější zásilku.[10]

Rakouské země[editovat | editovat zdroj]

Štýrsko[editovat | editovat zdroj]

V letech 1629–1837 zastávali úřad poštmistra svobodní páni a později hrabata z Paaru.[12]

  • Jan Křtitel Paar († po 1604), dědičný nejvyšší poštmistr ve Štýrsku, predikat z Hardtbergu (7. 1. 1604)

Mantova[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1735 zastával dědičný úřad nejvyššího poštmistra v Mantově (Oberst-Erb-Postmeister in Mantua) rod hrabat ze Seilernu.[13]

  • 1735–1751 Jan Bedřich II. ze Seilern-Aspangu[13] (1676–1751)
  • 1751–1801 Kristian August Seilern[14] (22. dubna 1717 – 15. listopadu 1801 Vídeň)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Gabriel Taxis, syn Rogera I.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d ŽUPANIČ, Jan; STELLNER, František; FIALA, Michal. Encyklopedie knížecích rodů zemí Koruny české. Praha: Aleš Skřivan ml., 2001. 340 s. ISBN 80-86493-00-8. S. 194. Dále jen Encyklopedie knížecích rodů zemí Koruny české. 
  2. Encyklopedie knížecích rodů zemí Koruny české, s. 266
  3. a b Encyklopedie knížecích rodů zemí Koruny české, s. 267
  4. Encyklopedie knížecích rodů zemí Koruny české, s. 265
  5. HLEDÍKOVÁ, Zdeňka; JANÁK, Jan; DOBEŠ, Jan. Dějiny správy v českých zemích : Od počátku státu po současnost. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 570 s. ISBN 80-7106-709-1. S. 108. 
  6. a b BUBEN, Milan. Encyklopedie heraldiky. Praha: Libri, 1994. 420 s. ISBN 80-901579-4-7. S. 235. 
  7. a b PLANCK-PLANCKBURG, Karl. Die Landeserbämter und die Erbhuldigungen in Österreich ob der Enns. Linz an der Donau: F. J. Ebenhöch´sche Buchhandlung / Heinrich Korb, 1929. 46 s. Dostupné online. S. 15. (německy) 
  8. Encyklopedie knížecích rodů zemí Koruny české, s. 193
  9. Encyklopedie knížecích rodů zemí Koruny české, s. 196
  10. SEKYRKOVÁ, Milada. 7. 9. 1836. Ferdinand V. Poslední pražská korunovace. Praha: Havran, 2004. 192 s. (Dny, které tvořily české dějiny). ISBN 80-86515-37-0. S. 58. Dále jen 7. 9. 1836. Ferdinand V. Poslední pražská korunovace. 
  11. 7. 9. 1836. Ferdinand V. Poslední pražská korunovace, s. 62
  12. Der landständische Adel des Herzogtums Steiermark. [s.l.]: Landesarchiv Steiermark, 2020. 1667 s. Dostupné online. S. 1629. (německy) 
  13. a b WURZBACH, Constant von. Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 34. Theil. Seidl-Sina. Wien: [s.n.], 1877. Dostupné online. S. 20. (německy) Dále jen Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 34.. 
  14. Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. 34., s. 19

Související články[editovat | editovat zdroj]