Neil Young

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Neil Young
Neil Young, Oslo 11. června 2009
Neil Young, Oslo 11. června 2009
Základní informace
Rodné jméno Neil Percival Young
Jinak zvaný Bernard Shakey, Helmer Bernard Shakey, Joe Yankee, Joe Canuck, Phil Perspective, Shakey Deal, Clyde Coil, Shakey, Dr. Shakes
Narození 12. listopadu 1945 (68 let)
Původ Canada 1921 Toronto, Ontario, Kanada
Žánry Rock, folk rock, country rock, hard rock
Povolání Hudebník, textař, hudební producent, scenárista
Aktivní roky 1960-současnost
Vydavatel Reprise, Geffen
Příbuzná
témata
The Jades, The Squires, The Mynah Birds, Buffalo Springfield, Crosby, Stills, Nash & Young, Crazy Horse, The Stray Gators, The Stills-Young Band, The Ducks, Pearl Jam, Northern Lights
Web neilyoung.com
Významný nástroj
Gibson R6 Les Paul Goldtop
"Old Black"
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Neil Percival Young (* 12. listopadu 1945 Toronto, Ontario) je kanadský zpěvák písničkář, hudebník a filmový režisér. Youngovo dílo je typické hluboce osobními texty, charakteristickým stylem hry na kytaru a příznačným nosovým zpěvem (tenorem). Sám se doprovází na několik různých nástrojů (včetně piana a harmoniky), jeho styl hry na akustickou kytaru a časté výstřední sólování na elektrickou kytaru jsou klíčovými momenty někdy drsného, jindy uhlazeného zvuku. Young za své hudební kariéry experimentoval s různými hudebními styly, včetně swingu, jazzu, rockabilly, blues a elektronické hudby, jeho nejznámější díla však náleží do dvou stylů: folkově akustického rocku (jak je možné slyšet v "Heart of Gold", "Harvest Moon" a "Old Man") a elektrikou nabitého hard rocku (v písních jako "Cinnamon Girl", "Rockin' in the Free World" a "Hey Hey, My My (Into the Black)"). V pozdějších letech začal Young přebírat novější styly hudby jako industriál, alternative country a grunge, v němž prohloubil svůj vlastní styl hry, což mu přineslo titul "Kmotr grunge".

Young režíroval (nebo spolurežíroval) několik filmů pod pseudonymem Bernard Shakey, včetně Journey Through the Past (1973), Rust Never Sleeps (1979), Human Highway (1982), a Greendale (2003).[1]

Ačkoliv Young často zpívá o Amerických legendách a mýtech (Pocahontas, vesmírné stanice a osidlování amerického západu),[2] zůstává kanadským občanem a nikdy nechtěl občanství měnit.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Young v Austinu v Texasu 9. listopadu 1976

Neil Young se narodil v Torontu (Ontario, Kanada) sportovnímu novináři a spisovateli Scottovi Youngovi a Edně Raglandové (známé jako Rassy), kteří se do Toronta přestěhovali z Manitoby. Neil strávil své mládí v malém městečku Omemee v Ontariu, 130 km severně od Toronta.

Už jako dítěti byla Youngovi diagnostikována cukrovka[3] a kvůli obrně, prodělané v šesti letech, měl oslabenou levou polovinu těla; dodnes na jednu nohu mírně kulhá.

Když bylo Youngovi 12 let, jeho rodiče se rozvedli a on se se svou matkou vrátil do rodinného domu ve Winnipegu, Manitoba, kde začala jeho kariéra hudebníka. Když Neil Young přišel Z Ontaria do Winnipegu, věděl už co to znamená být vykořeněný, protože jejich rodina cestovala všude, kam je zavedla kariéra jejich otce novináře. Po rozpadu manželství rodičů se Neil usadil spolu s matkou v dělnické čtvrti Fort Rouge v Manitobě, kde jako stydlivý mladík se suchým humorem navštěvoval Earl Grey Junior High School. Tam také potkal Kena Kobluna, se kterým později působil v The Squires a kde pak založil i svou první skupinu Jades.

Když navštěvoval Kelvin High School ve Winnipegu, hrál v několika instrumentálních rockových skupinách. Youngovou první stabilní skupinou byli Squires, kteří měli lokální hit nazvaný "The Sultan." Young vypadl ze střední školy[4] a hrál s nimi také ve Fort William v Ontariu, kde nahráli několik demosnímků produkovaných místním producentem (Ray Dee), kterému Young říkal "the original Briggs"[5]. Když byl v Thunder Bay, Young poprvé potkal Stephena Stillse. V roce 2006 ve filmu Heart of Gold Young vypravuje, jak trávil čas jako teenager ve Falcon Lake v Manitobě, kdy donekonečna vhazoval mince do jukeboxu, aby slyšel "Four Strong Winds od Iana Tysona."

Poté co odešel od Squires, pracoval Neil ve folkovém klubu, kde poprvé potkal Joni Mitchellovou[6]. Tam napsal některé ze svých nejranějších a nejtrvalejších folkových písní, jako je klasická Sugar Mountain, ve které zpívá o svém ztraceném mládí. Jako odpověď na ni napsala Joni Mitchell píseň "The Circle Game".

V roce 1965 Young cestoval po Kanadě jako sólový umělec a skládal hudbu na objednávku. V roce 1966 se připojil k frontmanovi Mynah Birds, Ricku Jamesovi. Skupina si zabezpečila nahrávání u značky Motown. Bohužel, když natočili první album, James byl žalářován za dezerci z armády[7]. Když se Mynah Birds rozpadli, Young a baskytarista Bruce Palmer přesídlili do Los Angeles v Kalifornii. Young v jednom interview přiznal, že ve Spojených státech pobýval ilegálně až do roku 1970, kdy dostal zelenou kartu[8].

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Neil Young na anglické Wikipedii.

  1. HyperRust: Searching for Shakey
  2. Adria, Marco, "My Crazy Old Uncle, Neil Young," Music of Our Times: Eight Canadian Singer-Songwriters (Toronto: Lorimer, 1990), p. 49.
  3. Neil Young Biography - Discography, Music, Lyrics, Album, CD, Career, Famous Works, and Awards
  4. McDonough, Jimmy. Shakey: Neil Young's Biography. p. 103
  5. McDonough, Jimmy. Shakey: Neil Young's Biography. p. 105
  6. McDonough, Jimmy. Shakey: Neil Young's Biography. p. 96
  7. McDonough, Jimmy. Shakey: Neil Young's Biography. p. 139
  8. The Rolling Stone Interview: Neil Young : Rolling Stone

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Skinker, Chris (1998). "Neil Young". In The Encyclopedia of Country Music. Paul Kingsbury, Editor. New York: Oxford University Press. p. 607.
  • Adria, Marco, "My Crazy Old Uncle, Neil Young," Music of Our Times: Eight Canadian Singer-Songwriters (Toronto: Lorimer, 1990), pp. 45–64.
  • "Clanging New York Subways, Screeches Intact, Go Miniature ", by Michael Brick; New York Times, September 21, 2006
  • Shakey: Neil Young's Biography, Jimmy McDonough,pp 347–360.
  • Neil Young, the Rolling Stones Files: the Ultimate Compendium of Interviews, Articles, Facts, and Opinions from the Files of Rolling Stone, published by Rolling Stone Press in 1994, ISBN 0-7868-8043-0
  • The Faber Encyclopedia of Rock, Phil Hardy, Dave Laing (editors)
  • Don't Be Denied: the Canadian Years, John Einarson, published by Quarry Press in 1992, ISBN 1-55082-044-3
  • A Dreamer of Pictures, David Downing, published by Bloomsbury in 1994, ISBN 0-7475-1881-5
  • Neil and Me, Scott Young, published by McClelland and Stewart in 1997, ISBN 0-7710-9099-4
  • Neil Young: Zero to Sixty: A Critical Biography, Johnny Rogan, published by Omnibus Press in 2000, ISBN 0-9529540-4-4
  • Neil Young : reflections in broken glass, Sylvie Simmons, published by MOJO Books in 2001, ISBN 1-84195-084-X
  • Neil Young Nation, by Kevin Chong; published by Greystone Books, 2005, ISBN 1-55365-116-2
  • Neil on himself: Neil Young: In His Own Words, by Michael Heatley; published by Omnibus Press, 1997, ISBN 0-7119-6161-1
  • Neil on himself: Greendale, The Book, by Neil Young, James Mazzeo; published by Sanctuary Publishing, 2004, ISBN 1-86074-622-5

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Zdroj[editovat | editovat zdroj]