Micubiši Ki-30
| Micubiši Ki-30 | |
|---|---|
 | |
| Určení | lehký bombardér |
| Výrobce | Micubiši |
| První let | 28. února 1937[1] |
| Zařazeno | leden 1938 |
| Uživatel | Japonské císařské armádní letectvo Thajské královské letectvo |
| Výroba | 1937-41 |
| Vyrobeno kusů | 704 ks (včetně 2 prototypů) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Micubiši Ki-30 byl japonský dvoumístný lehký celokovový samonosný středoplošník s pevným kapotovaným ostruhovým podvozkem užívaný ve druhé světové válce jako lehký bombardér. Spojenci typ označovali kódovým jménem Ann. V japonské armádě byl označován jako armádní lehký bombardér typ 97 (九七式軽爆撃機, Kjúnanašiki keibokugekiki).
Vznik[editovat | editovat zdroj]
V roce 1936 se Generální štáb japonské císařské armády obrátil na společnosti Kawasaki a Micubiši s požadavkem na vývoj lehkého taktického bombardovacího letounu. Podle specifikací se mělo jednat o dvoumístný stroj s rychlostí 400 km/h, maximální nosností 450 kg pum v operační výšce 2000 až 4000 m a hmotností nepřesahující 3200 kg. Letoun měl být schopen klesat v úhlu 60° při současném postřelování cíle jedním pevným kulometem, druhá pohyblivá zbraň měla bránit zadní polosféru. Pohon měl zajišťovat řadový dvanáctiválec Kawasaki Ha-9-IIb, nebo jeden ze dvou typů hvězdicových čtrnáctiválců Ha-5, nebo Ha-6.
Výsledkem vývoje firmy Kawasaki byl letoun Kawasaki Ki-32, Micubiši svůj stroj označila Ki-30.
Vývoj[editovat | editovat zdroj]
První prototyp Ki-30 vzlétl 28. února 1937 a byl jako první japonský letoun poháněn moderním vzduchem chlazeným dvouhvězdicovým motorem Micubiši Ha-6.[2] Druhý vyrobený Ki-30 měl instalovanou pohonnou jednotku Nakadžima Ha-5. Vzhledem k nedostatku motorů Ha-6 mělo 16 kusů ověřovací série i později vyrobené Ki-30 motory Ha-5 KAI se vzletovým výkonem 708 kW.
Sériové letouny byly vyzbrojeny jedním pevným kulometem typ 89 ráže 7,7 mm umístěným v levé polovině křídla a jedním pohyblivým kulometem v zadní kabině. Pumy byly umístěny v pumovnici pod průběžným nosníkem křídla.
Vyrobené letouny: 2 prototypy, 16 předsériových strojů, 678 sériových strojů (618 ks Micubiši a 60 ks První armádní letecký arzenál Tačikawa).[2]
Nasazení[editovat | editovat zdroj]
Do výzbroje se stroj dostal v roce 1938. Bojoval ve válce s Čínou i na počátku války v Tichomoří, kdy podporoval postup armády na Filipínách. Následně byl od roku 1942 stažen do druhé linie k plnění policejních a výcvikových úkolů. Na konci války byly některé stroje ještě nasazeny k sebevražedným letům kamikaze.
Během konfliktu v lednu 1941 se s nepočetnými Ki-30 thajského královského letectva setkávali Francouzi ve vzdušném prostoru nad Francouzskou Indočínou.[2]
Specifikace[editovat | editovat zdroj]
Data podle: Vzestup a pád orlů Nipponu[1]
Technické údaje[editovat | editovat zdroj]
- Osádka: 2
- Rozpětí: 14,55 m
- Délka: 10,34 m
- Výška: 3,645 m
- Nosná plocha: 30,58 m²
- Hmotnost prázdného letounu: 2230 kg
- Max. vzletová hmotnost : 3322 kg
- Plošné zatížení: 108,6 kg/m²
- Pohonná jednotka: 1× dvouhvězdicový 14válec Nakadžima Ha-5 Kai
- Výkon pohonné jednotky: 950 k (708 kW)
Výkony[editovat | editovat zdroj]
- Maximální rychlost: 432 km/h ve výšce 4000 m
- Cestovní rychlost: 380 km/h
- Dostup: 8570 m
- Stoupavost: 10 min 36 s do výše 5000 m
- Dolet: 1700 km
Výzbroj[editovat | editovat zdroj]
- 1 × pevný kulomet typ 89 ráže 7,7 mm
- 1 × pohyblivý kulomet typ 89 ráže 7,7 mm
- 400 kg pum
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b VEJŘÍK, Lubomír. Vzestup a pád orlů Nipponu - Prolog. 1. vyd. Cheb: Svět křídel, 1994. ISBN 80-85280-26-4. S. 76–77.
- ↑ a b c JAROSLAV, Schmid. Stíhací a bombardovací letadla Japonska 2. díl. Plzeň: Fraus, 2000. ISBN 80-7238-077-X. Kapitola Micubiši Ki-30 (Ann), Ki-51 (Sonia).
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- FRANCILLON, René J. Japanese Aircraft of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1994. ISBN 0-87021-313-X. Kapitola Mitsubishi Ki-30, s. 164 až 168. (anglicky)
- GUNSTON, Bill. Bojová letadla II. světové války. Praha: Svojtka&Co., 2006. 479 s. ISBN 80-7237-203-3.
- SCHMID, Jaroslav. Stíhací a bombardovací letadla Japonska 2. díl. Plzeň: Fraus, 2000. ISBN 80-7238-077-X. Kapitola Micubiši Ki-30 (Ann), s. 26–29.
- VEJŘÍK, Lubomír. Vzestup a pád orlů Nipponu - Prolog. 1. vyd. Cheb: Svět křídel, 1994. ISBN 80-85280-26-4. S. 76–77.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Micubiši Ki-30 na Wikimedia Commons - Nákres Ki-30
- Kamufláže letounu Micubiši Ki-30 Archivováno 14. 1. 2018 na Wayback Machine.
