Ludwig Fröhlich von Elmbach

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ludwig Fröhlich von Elmbach
Velitel pevnosti Olomouc
Ve funkci:
1881 – 1887
PředchůdceKarl von Drechsler
Nástupcefunkce zanikla
Velitel Tereziánské vojenské akademie
Ve funkci:
1872 – 1876
PředchůdceGeorg von Kees
NástupceFranz Stransky von Dredenberg
Vojenská služba
SlužbaRakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnostpolní zbrojmistr (1887), polní podmaršál (1876), generálmajor (1871)

Narození24. února 1823
Nový Jičín
Úmrtí12. listopadu 1902 (ve věku 79 let)
Vídeň
Titulsvobodný pán (1898)
Profesevoják
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ludwig svobodný pán Fröhlich z Elmbachu (německy Ludwig Georg Andreas Mathias Freiherr Fröhlich von Elmbach und von Groara) (24. února 1823 Nový Jičín[1]12. listopadu 1902 Vídeň[2]) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1845 a zúčastnil se několika válečných tažení, později se uplatnil jako štábní důstojník. V letech 1872–1876 byl ředitelem Tereziánské vojenské akademie a nakonec byl posledním velitelem pevnosti v Olomouci před jejím zrušením (1881–1887). V armádě dosáhl druhé nejvyšší hodnosti polního zbrojmistra (1887) a po odchodu do výslužby byl povýšen do stavu svobodných pánů (1898).

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Erbovní listina Ludwiga Fröhlicha při udělení šlechtického titulu rytíře (1879)

Pocházel z rodiny c. k. plukovníka Josefa Fröhlicha (1767–1830)[3] povýšeného v roce 1824 do šlechtického stavu. Ludwig se narodil jako nejmladší ze šesti sourozenců, studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě a do armády vstoupil v roce 1845 jako poručík u 21. pěšího pluku dislokovaného v Chrudimi, štáb pluku tehdy sídlil v Miláně.[4] Během revolučních let 1848–1849 bojoval v Itálii a rychle postupoval v hodnostech (nadporučík 1848, rytmistr 1849). V Itálii pak působil jako štábní důstojník, v roce 1859 byl v hodnosti majora sekčním šéfem u zemského velitelství v Brně, respektive náčelníkem štábu u 4. armádního sboru (1859–1862).[5][6] V roce 1865 byl již plukovníkem a za prusko-rakouské války zastával funkci náčelníka štábu 6. armádního sboru.[7] Po válce byl náčelníkem štábu zemského velitelství v Sedmihradsku.[8]

V roce 1871 byl povýšen do hodnosti generálmajora a stal se velitelem brigády u 12. pěší divize v Krakově.[9] V letech 1872–1876 zastával funkci ředitele Tereziánské vojenské akademie.[10][11][12] V roce 1876 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála a převzal velení 13. pěší divize v Budapešti,[13] později byl přeložen jako velitel 5. pěší divize do Olomouce.[14] Nakonec byl v letech 1881–1887 velitelem olomoucké pevnosti.[15][16] Byl posledním v této funkci, protože olomoucké opevnění bylo v té době již postupně likvidováno a nakonec císařským výnosem z roku 1886 byl zrušen statut pevnosti v Olomouci.[17] K datu 1. srpna 1887 byl penzionován[18] a při té příležitosti obdržel titulární hodnost polního zbrojmistra.[19]

Tituly a ocenění[editovat | editovat zdroj]

Od narození užíval prostý šlechtický titul, který získal jeho otec. V roce 1879 získal titul rytíře[20] a nakonec byl v roce 1898 povýšen do stavu [[Svobodný pán|svobodných pánů].[21][22] Od roku 1885 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 91 dislokovaného v Českých Budějovicích.[23][24] Během vojenské služby získal vyznamenání v Rakousku-Uhersku i od zahraničních panovníků.[25]

Jeho jméno nesla v letech 1879–1918 ulice Fröhlichgasse v rodném Novém Jičíně (dnešní Nerudova).[26]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Během své služby v Brně se zde v roce 1861 oženil s Emilií Wittingovou (1841–1902), dcerou zemského soudního rady Josefa Wittinga. Z manželství se narodili dva synové, Julius (1865–1905) a Rudolf (1868–1929), oba byli důstojníky c. k. armády.[27] Mladší syn Rudolf se sňatkem s Klementinou Klobusovou spříznil s rodinou generála Huga Klobuse.[28]

Ludwigovi starší bratři Johann (1804–1876), Leopold (1806–1873) a Ferdinand (1814–1893) sloužili také v armádě a všichni dosáhli hodnosti podplukovníka. K potomstvu bratra Leopolda patřil jeho vnuk Claudius Czibulka (1862–1931), který byl také rodákem z Nového Jičína a v armádě dosáhl hodnosti generála pěchoty.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození dostupné online
  2. Matriční záznam o úmrtí dostupné online
  3. Rodina Josefa Fröhlicha na webu geni.com dostupné online
  4. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1846; Vídeň, 1846; s. 146 dostupné online
  5. Přehled velení armádních sborů rakouské a rakousko-uherské armády 1849–1878 na webu austro-hungarian army dostupné online
  6. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes für 1861–1862; Vídeň, 1861; s. 78 dostupné online
  7. Přehled velení Severní armády v prusko-rakouské válce 1866 na webu austro-hungarian army dostupné online
  8. Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes für 1868; Vídeň, 1868; s. 103, 128 dostupné online
  9. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1872; Vídeň, 1871; s. 109 dostupné online
  10. Přehled velitelů Tereziánské vojenské akademie dostupné online
  11. Přehled velitelů rakousko-uherských vojenských škol na webu austro-hungarian army dostupné online
  12. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1873; Vídeň, 1872; s. 108, 135 dostupné online
  13. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1878; Vídeň, 1878; s. 229 dostupné online
  14. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1880; Vídeň, 1880; s. 116 dostupné online
  15. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1883; Vídeň, 1883; s. 29 dostupné online
  16. Kais. Königl. Militär Schematismus für 1886; Vídeň, 1885; s. 110, 117 dostupné online
  17. Historie pevnosti Olomouc dostupné online
  18. Služební postup Ludwiga von Fröhlicha in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 50 dostupné online
  19. Přehled generálů rakouské a rakousko-uherské armády 1859–1889 na webu austro-hungarian army dostupné online
  20. Erbovní listina Ludwiga Fröhlicha při udělení titulu rytíře na webu Rakouského státního archivu dostupné online
  21. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1903; Gotha, 1903; s. 206 dostupné online
  22. Erbovní listina Ludwiga Fröhlicha při povýšení do stavu svobodných pánů na webu Rakouského státního archivu dostupné online
  23. 91. pěší pluk na webu Jihočeského muzea v Českých Budějovicích dostupné online
  24. 91. pěší pluk na webu valka.cz dostupné online
  25. Přehled řádů a vyznamenání Ludwiga Fröhlicha in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1885; Vídeň, 1886; s. 32 dostupné online
  26. Historické názvosloví ulic a náměstí Nového Jičína na webu Muzea v Novém Jičíně dostupné online
  27. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1939; Gotha, 1939; s. 147–148 dostupné online
  28. VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2018; Praha, 2012; s. 200 ISBN 978-80-904241-9-7

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]