Ludwig Folliot de Crenneville

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ludwig hrabě Folliot de Crenneville
Rodový erb
Rodový erb
Guvernér v Sedmihradsku
Ve funkci:
7. prosince 1861 – 7. května 1867
PředchůdceBedřich z Lichtenštejna
NástupceEmanuel Péchy
Velitel spolkové pevnosti v Mohuči
Ve funkci:
1858 – 1860
PředchůdceVilém I. Pruský
NástupceAlfred Windischgrätz
Vojenská služba
SlužbaRakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Hodnostgenerálmajor 1852, polní podmaršál 1859, generál jezdectva 1867
Narození1813
Úmrtí1876 (ve věku 62–63 let)
RodičeLudvík Karel Folliot z Crenneville
PříbuzníFranz Folliot de Crenneville, Karel Folliot z Crenneville-Poutet a Viktorie Evženie z Creneville-Folliot (sourozenci)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ludwig hrabě Folliot de Crenneville (22. ledna 1813 Vídeň – 21. dubna 1876 Montreux) byl rakouský šlechtic a generál francouzského původu. Od mládí sloužil v rakouské armádě, vyznamenal se během revoluce 1848–1849. Svou kariéru zakončil jako místodržitel v Sedmihradsku (1861–1867). V roce 1867 byl při odchodu do výslužby jmenován generálem jezdectva.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z francouzské šlechtické rodiny, která po velké francouzské revoluci přešla do rakouských služeb. Narodil se jako prostřední ze tří synů c. k. generála jezdectva Ludwiga Karla Folliota (1765–1840).[1] Již v šestnácti letech vstoupil jako kadet do rakouské armády a ještě v roce 1829 byl jmenován podporučíkem. U různých jednotek jezdectva rychle postupoval v hodnostech, jako rytmistr byl v roce 1838 jmenován také císařským komořím.[2] V revolučních letech 1848–1849 byl pobočníkem maršála Nugenta a pod jeho velením se zúčastnil bojů v Itálii a Uhrách. Mezitím byl v roce 1848 povýšen na podplukovníka a po porážce revoluce dosáhl hodnosti plukovníka (1849). V roce 1850 byl jmenován prvním komorníkem arcivévody Ferdinanda Maxmiliána a doprovázel jej na cestách po světě. Po návratu byl v roce 1852 povýšen na generálmajora a stal se velitelem v Benátkách.

V hodnosti polního podmaršála (1859) byl poté velitelem spolkové pevnosti v Mohuči (1858–1860).[3] Po prohrané válce se Sardinií a uzavření příměří ve Villafranca byl v roce 1859 předsedou mezinárodní komise pro úpravu hranic. Na jaře 1860 byl přeložen do Uher, kde byl zástupcem vrchního velitele,[4] a v říjnu 1861 doprovázel arcivévodu Karla Ludvíka do Königsbergu na korunovaci Viléma I. pruským králem. Od listopadu 1861 zastával funkci guvernéra, respektive prezidenta zemské vlády v Sedmihradsku.[5] V tomto úřadu setrval do roku 1867, kdy byl v hodnosti generála jezdectva penzionován.[6][7]

Tituly a ocenění[editovat | editovat zdroj]

V roce 1838 byl jmenován c. k. komořím a jako zástupce vrchního velitele v Uhrách obdržel v roce 1860 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence. Od roku 1866 byl čestným majitelem husarského pluku č. 3 dislokovaného v Šoproni.[8] Během vojenské služby získal několik vyznamenání v Rakousku i v zahraničí.[9]

Rakousko-Uhersko[editovat | editovat zdroj]

Zahraničí[editovat | editovat zdroj]


Rodina[editovat | editovat zdroj]

V roce 1852 se oženil s hraběnkou Ernestinou Kinskou z Vchynic a Tetova (1827–1917), dcerou generála Kristiána Kinského[10] a později dámou Řádu hvězdového kříže (1853).[11] Manželství zůstalo bez potomstva.[12]

Ludwigův mladší bratr Franz (1815–1888) dosáhl v armádě hodnosti c. k. polního zbrojmistra, byl dlouholetým generálním pobočníkem císaře Františka Josefa (1859–1867) a císařským nejvyšším komořím (1867–1884). Jejich sestra Viktorie (1816–1900) byla manželkou dlouholetého rakouského ministra zemědělství hraběte Julia Falkenhayna (1827–1899). Jejich bratranec František de Paula Colloredo (1799–1859) byl rakouským diplomatem, velvyslancem v Londýně a Římě.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Rodina Ludwiga Karla Folliota na webu geni.com dostupné online
  2. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1874; Vídeň, 1874; s. 185 dostupné online
  3. ↑ Militär-Schematismus des österreichischen Kaiserthums; Vídeň, 1858; s. 1019 dostupné online
  4. ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser: 1861; Gotha, 1861; s. 265 dostupné online
  5. ↑ Přehled představitelů státní správy v Sedmihradsku na webu worldstatesmen dostupné online
  6. ↑ Služební postup Ludwiga Folliota de Crenneville in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816-1918, Vídeň, 2007; s. 48 [1]
  7. ↑ Seznam generálů rakouské a rakousko-uherské armády 1859–1889 na webu austro-hungarian army dostupné online
  8. ↑ Přehled majitelů husarského pluku č. 3 in: Schematismus für das k.u.k. Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 698 dostupné online
  9. ↑ Přehled řádů a vyznamenání Ludwiga Folliota in: Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes 1866; Vídeň, 1866; s. 615 dostupné online
  10. ↑ Rodokmen rodu Kinských dostupné online
  11. ↑ POUZAR, Vladimír: Almanach českých šlechtických rodů 2011; Praha, 2010; s. 219 ISBN 978-80-85955-39-2
  12. ↑ Rodina Folliot de Crenneville in: Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser, Gotha, 1865; s. 87–88 dostupné online

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ludwig_Folliot_de_Crenneville&oldid=23821529“