Ludo Lehen
Ľudovít Lehen | |
---|---|
Fotografie Ľuda Lehena | |
Narození | 3. června 1925 Banská Bystrica |
Úmrtí | 12. května 2014 (ve věku 88 let) Bratislava |
Povolání | malíř, sochař, skladatel šachových úloh, textilní výtvarník a grafik |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ľudovít Lehen, známější jako Ľudo Lehen (3. června 1925, Banská Bystrica – 12. května 2014), byl mistr šachové tvorby a malíř 20. století. Inspiroval se původně Piccasovými a Modiglianiho motivy, avšak se zcela osobitým stylem a pojetím. Jeho obdiv k ženské kráse provázel celou jeho tvorbu ať již v podobě olejomalby, kresby, dřevořezby nebo intarzií. V Československu je mu přisuzováno prvenství obrazu aktu, který byl povolen ke zveřejnění.[zdroj?!]
Život
[editovat | editovat zdroj]Měl čtyři další sourozence, jednoho bratra a tři sestry. V letech 1949 až 1955 studoval na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě. Byl žákem profesorů D. Millyho a V. Hložníka.
V letech 1956 a 1957 vyhrál 1. ceny v národních soutěžích Slovenské realistické malby. V roce 1958 obdržel v celonárodní soutěži grafiky 2. cenu. V počátku 60. let vystavoval grafiky v Bruselu, v Sovětském svazu a v Číně. V roce 1961 se narodila jeho druhá dcera Taťána. V roce 1962 byl zatčen a odsouzen z politických důvodů na 11 let. Jeho mladé manželství nemohlo vydržet tak dlouhý, byť nespravedlivý, trest odloučení. V roce 1966, v době, kdy začal na Slovensku pokus o obrodný proces KSČ a nápravu křivd neprávem odsouzeným v souvislosti s působením Dubčeka, mu bylo povoleno ve věznici v Leopoldově malovat. Pro veřejnost, ještě v době, kdy byl vězněm, byly uspořádány v Leopoldově dvě jeho samostatné výstavy. V roce 1968 byl propuštěn na základě presidentské amnestie avšak rehabilitace, která mu byla přiznána jako neprávem trestanému politickému vězni, nebyla v dobách 70. let dalších normalizačních persekucí v ČSSR respektována, podobně jako tomu bylo u tisíců bývalých rehabilitovaných politických vězňů. Vyhrál veřejnou soutěž na tvorbu opony Košického divadla. Při dokončování politická normalizační komise cenzurující práci českých a slovenských umělců opět nedovolila, aby byla opona v divadle instalována. Sílu do další umělecké tvorby a do života mu poskytovali vedle dvou dcer jeho přátelé z kruhu kompozičních šachistů. Stal se jedním z nejlepších slovenských šachových skladatelů. Ve svých šachových úlohách dokázal mistrovsky aplikovat umělecké zásady společné malířství a kompozičnímu šachu. V roce 1973 měl výstavu tapisérií v Trenčíně. Z těch však je u něj v současnosti dochována jediná. Od této doby se věnoval výhradně tvorbě obrazů, koláží a dřevorytů zpravidla s tematikou vlnících se Madon a Venuší, vzývajících lidskou obrazotvornost v osobitém stylu, tvořil také portréty, zátiší a výjimečně, pro přátele i krajinu.
Některé jeho práce představují osobní zkušenosti oživené prostřednictvím snů. Několik jeho děl je nyní ve vlastnictví Slovenské národní galerie v Bratislavě, Trenčíně a Banské Bystrici. Žil a tvořil ve svém bytě na sídlišti Petržalka v Bratislavě, který mu sloužil současně jako malířský ateliér. Ľudovít Lehen zemřel 12. května 2014. Jeho dcerou je Taťjana Lehenová, slovenská poetička.
Výstavy na Slovensku
[editovat | editovat zdroj]- 1967 – Leopoldov
- 1968 – Leopoldov
- 1973 – Trenčín – Art Protisy
- 1985 – Šaľa – Pastely
- 1998 – Galanta – Výběr z tvorby
- 2001 – Bratislava – AKTY
- 2003 – Bratislava
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Plakáty k výstavám a dokumenty k soutěžím
- Kronika Leopoldova
- Kronika Trenčína
- Slovenská národní galerie Bratislava
- Dokumenty z politických procesů a rehabilitačních seznamů
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Ludo Lehen na Wikimedia Commons
- Ľudo Lehen
- Kvet medzi betónom – Marco Gerbi
- Vernisáž Ľ. Lehena 2001 – Dušan Valocký
- Setkání s přáteli z kompozičního šachu – duben 2008
- Šachisté k osmdesátinám Ľuda Lehena
- Seznam vybraných úloh tvůrců kompozičního šachu na Slovensku
- Seznam šachových úloh ve slovenských rubrikách Archivováno 29. 1. 2016 na Wayback Machine.