Kyselina chloristá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kyselina chloristá
Perchloric-acid-2D-dimensions.png Perchloric-acid-2D.png
Obecné
Systematický název Kyselina chloristá
Anglický název Perchloric acid
Německý název Perchlorsäure
Sumární vzorec HClO4
Vzhled Bezbarvá kapalina
Identifikace
SMILES OCl(=O)(=O)=O
Číslo RTECS SC7500000
Vlastnosti
Molární hmotnost 100,459 g/mol
Teplota tání -101,6 °C
Teplota varu 39 °C (7,47 kPa)
Hustota 1,768 g/cm3 (20 °C)
1,764 g/cm3 (22 °C)
Disociační konstanta pKa −10
Rozpustnost ve vodě Neomezitelně mísitelná
Struktura
Koordinační geometrie čtyřstěnná
Tvar molekuly čtyřstěn
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° -40,6 kJ/mol (pevná látka)
-129,4 kJ/mol (roztok)
Entalpie tání ΔHt 69 J/g
Entalpie varu ΔHv 398 J/g
Entalpie rozpouštění ΔHrozp -885 J/g
Standardní molární entropie S° 188 JK-1mol-1 (pevná látka)
182 JK-1mol-1 (roztok)
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° 84,3 kJ/mol (pevná látka)
-8,62 kJ/mol (roztok)
Izobarické měrné teplo cp 1,199 JK-1mol-1
Bezpečnost
Žíravý
Žíravý (C)
Oxidující
Oxidující (O)
R-věty R5, R8, R35
S-věty S1/2, S23, S26, S36, S45
NFPA 704
NFPA 704.svg
0
3
3
OX
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Kyselina chloristá HClO4 je jednou z nejsilnějších kyselin. Vyrábí se obvykle elektrochemickou oxidací chlorečnanů a komerčně se distribuuje jako vodný roztok o koncentraci přibližně 70 %, který je prakticky neomezeně stálý.

Ve zředěných roztocích se kyselina chloristá chová pouze jako velmi silná kyselina. V koncentrovaném stavu a za horka je ovšem mimořádně silným oxidačním prostředkem, využívaným např. k rozkladům stálých organických polymerů (polystyren, PVC). Doporučuje se však, aby uvedené reakce prováděl pouze zkušený analytický chemik, protože při nich hrozí nebezpečí exploze. Zároveň je známo, že organické látky (např. dřevěné součásti laboratorních digestoří) mohou po dlouhodobém styku s parami kyseliny chloristé nebo oxidu chloristého samovolně explodovat.

Velká většina solí kyseliny chloristé – chloristanů – jsou sloučeniny velmi dobře rozpustné ve vodě. Výjimku tvoří chloristan draselný KClO4, chloristan rubidný RbClO4, chloristan cesný CsClO4 a chloristan amonný (NH4)ClO4. V analytické chemii slouží tento jev k důkazu nebo separaci uvedených kationtů.

Soli[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.