Oxid chloristý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Oxid chloristý
Model molekuly oxidu chloristého
Obecné
Systematický název oxid chloristý
Latinský název Dichlori heptaoxidum
Anglický název Dichlorine heptoxide
Sumární vzorec Cl2O7
Vzhled bezbarvá olejovitá kapalina
Identifikace
SMILES O=(O=)(O=)MnOMn(=O)(=O)=O
InChI S/Cl2O7/c3-1(4,5)9-2(6,7)8
Vlastnosti
Molární hmotnost 182,902 g/mol
Teplota tání -91,5 °C
Teplota varu 82 °C (rozklad)
Hustota 1,86 g/cm3 (0 °C)
1,805 3 g/cm3 (25 °C)
Rozpustnost ve vodě reaguje za vzniku kys. chloristé
Rozpustnost v nepolárních
rozpouštědlech
hexan
Tlak páry 0,533 kPa (-29 °C)
0,933 kPa (-21 °C)
3,16 kPa (0 °C)
9,60 kPa (20,3 °C)
14,40 kPa (30 °C)
Struktura
Dipólový moment 2,4•10-30 Cm
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf° 265,3 kJ/mol (plyn)
Entalpie varu ΔHv 177 J/g
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf° 408 kJ/mol (plyn)
NFPA 704
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky
SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Oxid chloristý (Cl2O7) je jedním z pěti oxidů chloru. Oxidační číslo chloru ve sloučenině je sedm. Je to anhydrid kyseliny chloristé. Při doteku s hořlavými materiály může vzhledem ke svým silným oxidačním vlastnostem způsobit požár.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha : Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5.