Krkonošský národní park
Šablona:Infobox - chráněná oblast Krkonošský národní park, též KRNAP, je chráněné území nalézající se na geomorfologickém celku Krkonoše v severní části České republiky. Z velké části leží na severozápadu okresu Trutnov, ale zasahuje také do okresu Semily a Jablonec nad Nisou. Severní hranice parku je vedena po státní hranici, která ho současně odděluje od Karkonoskiego Parku Narodowego na polské straně Krkonoš. Hranice ochranného pásma dále pokračuje od Žacléře a pak po ose silnice I/14 k Mladým Bukům, Rudníku, Vrchlabí, Jilemnici, Vysokému nad Jizerou a ke Kořenovu.
Historie
Vývoj loga
-
Nejstarší podoba loga (do 2008) -
Logo používané do roku 2013 -
Současné logo
Krkonošský národní park byl vyhlášen 17. května 1963 vládním nařízením č. 41/1963[1], čtyři roky po polském Karkonoskem Parku Narodowem, který byl založen 16. ledna 1959. Roku 1986 byl národní park rozšířen o ochranné pásmo vyhláškou vlády č. 59/1986 Sb. Vládním nařízením č. 164/1991 Sb. byl znovu vyhlášen statut Krkonošského národního parku: „Posláním národního parku je uchování a zlepšení jeho přírodního prostředí, zejména ochrana či obnova samořídících funkcí přírodních systémů, přísná ochrana volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, zachování typického vzhledu krajiny, naplňování vědeckých a výchovných cílů, jakož i využití území národního parku k ekologicky únosné turistice a rekreaci nezhoršující životní prostředí.“
Současně s tím bylo rozhodnuto o rozdělení parku do tří zón – přísná přírodní, řízená přírodní a okrajová. Do prvních dvou zón je zákaz vstupu mimo značené cesty. Ve třetí zóně se mohou návštěvníci pohybovat většinou volně i po loukách a lesích. Avšak původní území národního parku bylo zmenšeno. Hranice KRNAP se posunuly více do hor a vyjmuty z KRNAP byla zastavěná území několika měst a tyto oblasti přeřazeny do ochranného pásma, v němž je ochrana na podobné úrovni jako v CHKO. Dvě města uprostřed hor Špindlerův Mlýn a Pec pod Sněžkou dokonce vytvořila jakési díry v mapě KRNAP. Roku 1992 byly oba národní parky na české i polské straně společně zařazeny do sítě biosférických rezervací UNESCO.
Péči o park a administrativní zajištění činností obstarává Správa KRNAP sídlící ve Vrchlabí, terénní služba je umístěna ve Špindlerově Mlýně.
Příroda
Příroda Krkonoš je velmi rozmanitá - geologické podloží, jeho dynamický vývoj v minulosti, ovlivnění chladným klimatem a následné oteplení mělo za následek vznik rozmanitých biotopů a zachování pro naši přírodu vzácných druhů jak rostlin, tak živočichů. Vyskytuje se zde asi 300 druhů obratlovců a přes 1200 druhů cévnatých rostlin a několikanásobně více výtrusných rostlin (jako mechy, hlenky, kapradiny, lišejníky). V krkonošské přírodě se vyskytuje několik endemitů.[2]
Geomorfologické poměry
Krkonošský národní park leží převážně v geomorfologickém celku Krkonoše v Krkonošsko-jesenické soustavě. Nejvyšším bodem parku (a zároveň i České republiky) je Sněžka s 1603 metry nad mořem. Dělí se na Vrchlabskou vrchovinu a Krkonošské rozsochy na jihu, a Krkonošské hřbety při severní hranici. Jsou zde patrny vlivy posledního zalednění – kary, nivační kary, morény, tory, kamenná moře a další relikty. Ve východní části parku v okolí Albeřic se vyskytují také krasové jevy – Albeřické lomy.
Geologické poměry
Geologické podloží krkonošské oblasti je velmi pestré, většina území spadá do oblasti tzv. krkonošsko-jizerského krystalinika, jehož významná část krkonošsko-jizerský pluton, který je taky tvořený granitoidy, zasahuje na území národního parku. Tvoří hlavní hřbet od Mrtvého vrchu (1060 m) až k západnímu úpatí Sněžky (1603 ). V kontaktním dvoře, který se táhne od Hvězdy (959 m), přes Čertovu horu (1210 m) ke Svorové hoře (1411 m), jsou šedé svory až fylity. Východní část je pak tvořena krkonošskými rulami a fylity, západní část je tvořena fylity ponikelské skupiny. Okrajově do oblasti Krkonošského národního parku zasahuje podkrkonošská pánev, kde jsou uloženy sedimentární horniny stáří karbonu až permu.
Klima
Pro horské oblasti ve střední Evropě je typické výrazné střídání ročních období a vliv Atlantického oceánu, což má za následek velmi proměnlivé počasí. Pro mikroklimatické podmínky je zásadní orientace svahů vůči slunečnímu svitu a proudění větrů - to jsou faktory, které ovlivňují rostliny, které na těchto místech rostou. V horských oblastech Krkonoš je v zimních a podzimních měsících častá teplotní inverze, která může trvat i několik týdnů. Průměrná roční teplota se pohybuje mezi 0,2 °C na Sněžce, v nižších polohách jsou průměrné roční teploty vyšší (např. Dolní Malá Úpa 3,9 °C, Bedřichov 4,7 °C) a nejteplejším měsícem je červenec a nejstudenějším leden. Sněhová pokrývka na vrcholcích hor se udrží až 180 dní.[3]
Vegetační stupně a flora
Hranice alpínského lesa se pohybuje v nadmořské výšce 1250 až 1350 m.[3] Ve vysokých polohách se nachází několik druhů, které jsou glaciálními relikty (tzn. rostliny, které tu přežily od posledního zalednění). Jsou to např. všivec krkonošský, lomikámen sněžný, ostružiník moruška, rašeliník Lindbergův, šídlatka jezerní aj.
Vegetační stupně Krkonoš[3]:
- submontánní (400 - 800 m n.m.) - Původně v tomto stupni převažovaly listnaté až smíšené lesy se zastoupením buku lesního, javoru klen, jeřábem ptačím, olší šedou a na polské straně i modřínem opadavým. Tyto stromy byly vykáceny a byla zde uměle vysázena smrková monokultura. V podrostu se vyskytují chráněné rostliny jako kyčelnice cibulkonosná a devítilistá, sasanka pryskyřníkovitá a hajní, česnek medvědí, lilie zlatohlavá.
- montánní (800 - 1200 m n.m.) - V tomto stupni převažují smrkové porosty (původní i uměle vysázené), tmavé lesy jsou vhodným prostředím pro růst kapradin (kapraď samec, žebrovice různolistá, papratka horská). Od 18. století tu jsou bezlesé horské louky, kde jsou hojně zastoupeny vzácné druhy rostlin jako např. zvonek krkonošský, violka sudetská, prha arnika, devětsil bílý, náholník jednokvětý a několik zástupců čeledi vstavačovitých.
- subalpínský (1200 - 1450 m n.m.) - V tomto stupni jsou nejcennější biotopy Krkonoš - smilkové louky, severská rašeliniště a porosty kleče. V bylinném patru jsou zastoupeny smilka tuhá, třtina chloupkatá, brusnicovité rostliny, šicha oboupohlavná aj. V subalpínském stupni se rostou výše zmíněné reliktní rostliny.
- alpínský (1450 - 1603 m n.m.) - Druhově nejbohatší jsou strmé skalní svahy a jámy (známé jako tzv. krkonošské botanické zahrádky). Svahy karů jsou porostlé např. omějem zdobným a štíhlým, mléčivcem alpským, havézí česnáčkovou a mnoha druhy kapraďorostů. V okolí pramenišť roste česnek sibiřský, prvosenka nejmenší, lepnice alpská, kropenáč vytrvalý. Z dřevin, které ale dosahují miniaturního vzrůstu kvůli tvrdým podmínkám, jsou zastoupeny druhy jako vrba slezská, bříza karpatská, střemcha skalní, jeřáb sudetský a borovice kleč.
-
Porosty kleče se zastoupením smrku v okolí Čihadla -
Kapradiny ve smrkovém porostu -
Hořce u Labské boudy -
Ostrůvky kleče z Violíku -
Devětsil bílý -
Prha arnika (ilustrativní fotografie) -
Plod ostružiníku morušky (ilustrativní fotografie)
.jpg)
.jpg)
Fauna
Na bohatá rostlinná společenstva jsou vázány i rozmanité druhy živočichů. Živočišná společenstva se zformovala během poslední doby ledové a následujícího příznivějšího období (zvaného holocén). V nižších polohách jsou zastoupeny druhy eurosibiřské fauny a s rostoucí nadmořskou výškou přibývají horské druhy. Je zde několik druhů bezobratlých, kteří zde zastupují glaciální relikty - je to např. slíďák ostnonohý, vrkoč severní, jepice horská, střevlík Nebria gyllenhali, vážky Somatochlora alpestris a Aeschna coerulea. Z obratlovců byly v Krkonoších pozorovány druhy jako kos horský severoevropský, slavík modráček tundrový, kulík hnědý, čečetka zimní a nejrozšířenějším hlodavcem je hraboš mokřadní. Za endemický druh Krkonoš lze považovat pouze jepici krkonošskou (Rhithrogena corcontica) a dva poddruhy i jinde se vyskytujících živočichů - motýla huňatce žlutopáseho (Torula quadriaria sudetica) a plže vřetenovku krkonošskou (Cochlodina dubiosa corcontica).[3]
-
Schránka vrkoče severního -
Vážky Somatochlora alpestris (ilustrativní fotografie) -
Samec kulíka hnědého (ilustrativní fotografie) -
Čečetka zimní (ilustrativní fotografie) -
Hraboš mokřadní (ilustrativní fotografie)
Reference
- ↑ Zákony pro lidi.cz: [1] – „41. vládní nařízení ze dne 17. května 1963, o zřízení Krkonošského národního parku“
- ↑ Toulavá kamera 1, str. 66-68, ISBN 80-7316-228-8
- ↑ a b c d Krkonošská flóra [online]. Správa KRNAP [cit. 2011-08-01]. Dostupné online.
Externí odkazy
Slovníkové heslo KRNAP ve Wikislovníku
Obrázky, zvuky či videa k tématu Krkonošský národní park na Wikimedia Commons - Krkonošský národní park na OpenStreetMap
- Správa Krkonošského národního parku
- Karkonoski Park Narodowy - polská část
- Krkonošský národní park – video z cyklu České televize Návraty k divočině