Sasanka hajní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Sasanka hajní

Sasanka hajní
Sasanka hajní
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: pryskyřníkotvaré (Ranunculales)
Čeleď: pryskyřníkovité (Ranunculaceae)
Rod: sasanka (Anemonoides)
Binomické jméno
Anemone nemorosa
Linné, 1753

Sasanka hajní (Anemone nemorosa nebo Anemonoides nemorosa) je rostlina z čeledi pryskyřníkovitých. Sasanka patří k prvním poslům jara, je to vytrvalá bylina, nanejvýš 30 centimetrů vysoká.[1] Charakteristický je pro ni plazivý oddenek a na konci lodyhy zpravidla jeden bílý květ s nejčastěji šesti okvětními lístky. Roste v listnatých lesích, kde je dostatek světla, vysoká vlhkost a silná vrstva humusu.

Morfologické znaky[editovat | editovat zdroj]

Oddenek je tmavohnědý až černý. Brzy z jara z něj vyrůstá přízemní list a jednoduchý stonek.

Stonek je nejčastěji 8–25 cm vysoký, lysý nebo roztroušeně chlupatý. Často nafialovělý.[2] Většinou se zde vyskytuje jeden přízemní list.

Přízemní list je dlouze řapíkatý, řapík je většinou chlupatý. Čepel má dlanitě 3(-5) četnou s řapíkatými lístky, v obrysu je široce vejčitá až okrouhlá. Jednotlivé lístky čepele se dají rozdělit na prostřední třídílný a postranní dvojsečné. Všechny jsou hrubě vroubkovaně pilovité až přenoklanné.

V horní třetině stonku se vyskytuje přeslen řapíkatých listenů. Čepel je opět 3(-5) čatná, v obrysu mnohoúhelníkovitá. Prostřední listen je tříklanný, postranní jsou pak dvojsečné. Všechny jsou nepravidelně hrubě nebo vroubkovaně pilovité.

Květní stopka je jedna, výjimečně dvě, jsou na ní chlupy a v plném rozkvětu je přímá.

Květ miskovitého tvaru má 1,5-4,0 cm v průměru. Okvětních lístků bývá zpravidla 6 (může jich být méně i více). Jsou bílé, někdy z vnější strany růžově naběhlé. Mají souměrný vejčitý tvar. Květ je oboupohlavní, tyčinky jsou krátké (asi 4× kratší než okvětní lístek) a prašníky jsou žluté.

Plod[editovat | editovat zdroj]

Sasanka hajní patří mezi entomogamní rostliny. Plodem je nažka cca 3–5 mm velká. Ta je nekřídlatá, chlupatá, s krátkým zakřiveným zobánkem, na bázi je často drobné masíčko. Po dozrání nažek nadzemní část rostliny odumírá.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Sasankový porost v listnatém lese

Sasanku hajní můžeme nalézt v listnatých až smíšených lesích, křovinách, na lesních loukách a pastvinách, také v obhospodařovaných sadech a parcích. Základem pro výskyt jsou kypré, vlhké humózní půdy s dostatkem světla. Tato rostlina tvoří rozsáhlé kobercovité porosty.

Obsahové látky[editovat | editovat zdroj]

Čerstvě utržená rostlina je jedovatá.[3] Obsahuje mnoho látek jako jsou glykosidy, saponiny, někdy se uvádí i alkaloidy. Hlavní jedovatou složkou je protoanemonin, který má bakteriostatický účinek na streptokoky a stafylokoky, také působí proti fungicidě.[4]

Znaky otravy jsou obdobné jako u otravy pryskyřníkem prudkým, tedy: zvracení, bolest břicha, průjem, zánět ledvin. Uvádí se, že pro dospělého člověka je smrtelné požití 30 rostlin. Nicméně, více než požití je pravděpodobnější jiný kontakt s jedovatou šťávou. Při přenosu do očí, například při sbírání květů, vyvolává podráždění spojivek, může dojít i k zánětu. Při kontaktu s kůží vyvolává opět záněty, někdy puchýře.

Po usušení jedovatost mizí. V lidovém léčitelství byla sasanka užívána jako lék proti revmatismu.[5]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

V České republice se sasanka vyskytuje prakticky všude. Od nížin do podhorských oblastí hojně, v horských polohách roztroušeně až vzácně, nebo chybí (max asi 1 000 m n. m.). Ve vyšších (alpinských) polohách je její výskyt omezen na Hrubý Jeseník, Keprník a Králický Sněžník.

V celkovém rozšíření ji nalezneme téměř po celé Evropě. V Asii a Severní Americe je sasanka hajní nahrazena jinými druhy.

Variabilita[editovat | editovat zdroj]

Je známo asi 40 druhů sasanek. Sasance hajní je nejblíže příbuzná sasanka pryskyřníkovitá (Anemone ranunculoides), která je často zastoupena v jejím porostu. Má nejčastěji žlutozlaté květy s 5 okvětními lístky. V takto smíšeném porostu lze nalézt křížence obou rostlin, který má, často sterilní, sírově žluté květy.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HANUŠ, J. (šéfredaktor). Naše příroda. Živočichové a rostliny střední Evropy. Praha : Reader´s Digest Výděr, spol. s. r. o., 2000. S. 27.  
  2. EISENREICH, W.; HANDEL, A.. Nový průvodce přírodou. Zvířata a rostliny. Praha a Plzeň : Pavel Dobrovský (Beta) a Jiří Ševčík, 2003. S. 128.  
  3. NOVÁK, F. A.. Naše příroda v obrazech. Rostliny 1. díl. Praha : Vesmír, 1938. S. 21 a XI.  
  4. KORBELÁŘ, J.; ENDRIS, Z.. Naše rostliny v lékařství. Praha : Avicenum, 1970. S. 22.  
  5. NOVÁK, J.. Naše jedovaté rostliny. Praha : Albatros, 1984. S. 150.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HEJNÝ, S. (ed.); SLAVÍK, B. (ed.). Květena České socialistické republiky 1. 1. vyd. Praha : Akademia, 1988. 560 s.  
  • HANUŠ, J. (šéfredaktor). Naše příroda. Živočichové a rostliny střední Evropy. 1. vyd. Praha : Reader´s Digest Výběr, spol. s. r. o., 2000. 432 s. ISBN 80-86196-15-1.  
  • EISENREICH, W.; HANDEL, A.. Nový průvodce přírodou. Zvířata a rostliny. 1. vyd. Praha a Plzeň : Pavel Dobrovský (Beta) a Jiří Ševčík, 2003. ISBN 80-7306-091-4 (P. Dobrovský), ISBN 80-7291-087-6 (J. Ševčík).  
  • NOVÁK, F. A.. Naše příroda v obrazech. Rostliny 1. díl. 3. vyd. Svazek 1. Praha : Vesmír, 1938.  
  • KORBELÁŘ, J.; ENDRIS, Z.. Naše rostliny v lékařství. 3. rozšířené a přepracované. vyd. Praha : Avicenum, 1970. 500 s.  
  • NOVÁK, J.. Naše jedovaté rostliny. 1. vyd. Svazek 58. Praha : Albatros, 1984. (Oko)  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu