Kropenáč vytrvalý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Kropenáč vytrvalý

Kropenac3.jpg
Stupeň ohrožení podle IUCN
Vědecká klasifikace
Doména: eukaryota (Eucaryota)
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: vyšší rostliny (Cormobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: hořcotvaré (Gentianales)
Čeleď: hořcovité (Gentianaceae)
Rod: kropenáč (Swertia)
Binomické jméno
''Swertia perennis''
Carl Linné

Kropenáč vytrvalý (Swertia perennis) je rostlina z čeledi hořcovitých, rostoucí v České republice v několika pohraničních pohořích.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Květ kropenáče vytrvalého

15-60 cm vysoká vytrvalá rostlina s tupě trojhrannou, často fialově zabarvenou lodyhou. Listy přisedlé, dolní krátce řapíkaté, eliptické, lesklé. Na lodyze bývá celkem 2 až 6 listů. Květenství větvené (chocholičnatá lata), s 6-20 květy. Květy jsou velké, špinavě modrofialové až ocelově modré, tečkované. Korunní a kališní lístky téměř k bázi členěné.

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Kropenáč vytrvalý roste především na horských až subalpinských prameništích a rašelinných loukách, případně na březích či v zazemněných korytech potoků. Kvete od června do srpna.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Kropenáč vytrvalý roste v horách střední a jižní Evropě od Pyrenejí přes střední Francii a Alpy přes Karpaty na Balkán, na rašeliništích severního Německa a Pobaltí.[1] V Itálii byl zjištěn také na několika místech v Apeninách.[1] Ve Švýcarsku roste takřka výhradně v Juře a severním vnějším oblouku Alp.[2]

Mimo Evropy roste na Kavkaze, na Sibiři, v Japonsku a Severní Americe.

Výskyt v ČR[editovat | editovat zdroj]

Kropenáč vytrvalý roste pouze v těchto pohořích - Šumava, Krušné hory, Jizerské hory, Krkonoše a Hrubý Jeseník. V Hrubém Jeseníku roste s jistotou na Skřítku, ve Velké kotlině, Malé kotlině a v PR U Slatinného potoka na okraji Žďárského potoka.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Gualmini M., 1999: Revisione della distribuzione di Swertia perennis L. nell'Appennino tosco-emiliano alla luce di due ritrovamenti inediti. Ann. Mus. civ. Rovereto, Sez. Arch., St., Sc. nat 15:147-151
  2. Welten M., Sutter H. C. R., 1982: Verbreitungsatlas der Farn- und Blütenpflanzen der Schweiz, vol. 2. Birkhaüser, Basel, Switzerland.
  3. Bureš L., Burešová Z., Novák V., 1989: Vzácné a ohrožené rostliny Jeseníků. 1. díl. ČSOP, OV Bruntál.

Kategorie Swertia perennis ve Wikimedia Commons