Hlenky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Hlenky

Vlčí mléko červené (Lycogala epidendrum)

Vědecká klasifikace

Doména:	eukaryota (Eukaryota)
Říše:	Amoebozoa
Kmen:	hlenky (Mycetozoa) (de Bary, 1859 ex Rostafinski, 1873) Cavalier-Smith, 1998

Třídy

Stelamoebea T. Cavalier-Smith, in T. Cavalier-Smith et al., 2004
Myxogastrea (E.M. Fries, 1829) J. Feltgen, 1889, orthog. emend.

Hlenky (Eumycozoa – pravé hlenky, nebo jen Mycetozoa), dříve slizovky či myxomycéty, jsou eukaryotické mikroorganismy ze skupiny Amoebozoa žijící na celém světě. Preferují chladná, stinná, vlhká místa. V některých znacích se podobají houbám (vytváří plodničky a spory), většinu života ale existují ve formě mnohojaderného plazmodia a připomínají měňavky.

Tělo hlenek tvoří jedna jediná buňka, která má ovšem velmi mnoho jader a vytváří tzv. plasmodium. Jádra nejsou oddělena pevnou mezibuněčnou stěnou.

Obsah

1 Druhy hlenek
- 1.1 Dictyostelium discoideum
2 Synonyma
3 Charakteristika hlenek
- 3.1 Životní cyklus

[editovat] Druhy hlenek

Dosud bylo popsáno asi 600 druhů hlenek. I v Česku se můžeme setkat s hlenkami, ve vlhkém počasí vylézají na pařezy, vlhké kameny apod. Jako většina hlenek jsou výrazně zbarvené; běžným druhem je vlčí mléko červené (Lycogala epidendrum). Mezi hlenkami nalezneme i parazitické druhy: nádorovka kapustová (Plasmodiophora brassicae) je původcem onemocnění brukvovitých rostlin.

[editovat] Dictyostelium discoideum

Hlenka Dictyostelium discoideum slouží jako modelový organismus. Zabývají se jím především biologové, např. molekulární, buněční a vývojoví biologové, genetici nebo biochemici. Tento organismus je vhodný k popisu cytokineze, pohyblivosti buněk, fagocytózy, chemotaxe, tvorby struktur, buněčné diferenciace, signálních transdukčních drah, mezibuněčné komunikace, vývoje mnohobuněčného organismu z jednotlivých buněk a dalších dějů. Každoročně proto vychází kolem 250 článků o hlence Dictyostelium discoideum a pouze 4 až 5 článků o ostatních druzích.

[editovat] Synonyma

Myxomycoza
Myxoprotista

[editovat] Charakteristika hlenek

Hlenky v sobě spojují vlastnosti buněk z rostlinné i živočišné říše. Stejně jako rostlinné buňky produkují celulózu, podobně jako houby tvoří spóry. S živočišnými buňkami je spojuje schopnost pohybu.

[editovat] Životní cyklus

Hlenky žijí jako buňky měňavkovitého tvaru o velikosti asi 10 µm. Vyskytují se v půdě, a pokud mají dostatek potravy, pohybují se volně jako samostatní jedinci, fagocytózou konzumují bakterie a rozmnožují se dělením. Buňky některých hlenek splývají do mnohojaderných útvarů, které se pohybují za potravou a vykazují i jisté známky „inteligence“, například dokáží projít bludištěm.

V případě, že se veškerá potrava z okolí buněk vyčerpá, mají buňky hlenek tři možnosti, jak přežít: buď pohlavním způsobem vytvořit mnohobuněčné makrocysty, nebo nepohlavně vytvořit plodnici nesoucí spóry. Třetím způsobem je vytvoření jednobuněčné mikrocysty. Nejvíce studovaným způsobem je tvorba plodnice a spór, protože jsou na něm ukázány základy vývoje mnohobuněčných organismů.

Hlenka má více než 500 různých pohlaví, která vznikla kombinací tří genů. K rozmnožení není třeba všech pohlaví – postačí dva druhy jako u normálních biologických druhů. ^[zdroj?]