Hlenky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Hlenky

Vlčí mléko červené (Lycogala epidendrum), plazmódia
Vlčí mléko červené (Lycogala epidendrum), plazmódia
Vědecká klasifikace
Doména: Eukaryota
Říše: Amoebozoa
Kmen: hlenky (Mycetozoa)
(de Bary, 1859 ex Rostafinski, 1873) Cavalier-Smith, 1998
Plodničky pravých hlenek

Hlenky čili slizovky (Mycetozoa, Eumycetozoa) je skupina eukaryotických amébovitých organizmů z říše Amoebozoa. V nejběžnějším systematickém pojetí se k hlenkám počítají tři třídy: vlastní hlenky (Myxomycetes), diktyostelidy (Dictyosteliomycetes) a protostelidy (Protosteliomycetes); naopak akrasie („buněčné hlenky“) ani labyrintuly („vodní hlenky“) do tohoto taxonu řazeny již nejsou.[1][2][3][4] Podle některých novějších studií (2009) je taxon „hlenky“ i v tomto pojetí nepřirozený; jako přirozená se namísto něho jeví skupina Macromycetozoa tvořená dyktiostelidami, pravými hlenkami (Myxogastrea) a skupinou Ceratomyxida.[5][6]

V některých publikacích se termín „hlenky“ používá v užším smyslu, zpravidla jen pro zástupce tzv. vlastních hlenek.[7]

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Hlenky v sobě do jisté míry spojují vlastnosti buněk z říše hub i živočichů, ačkoliv nejsou blíže příbuzné ani jedné z těchto říší.[2] Tělo hlenek tvoří v určité životní fázi jedna jediná buňka, která má ovšem velmi mnoho jader a vytváří tzv. plazmodium či pseudoplazmodium. Z těchto útvarů dozrávají často makroskopické plodničky, z nichž se uvolňují nová měňavkovitá stádia. Plodnička vzniká buď dělením jediné amébovité buňky (u pravých hlenek a protostelidních hlenek) nebo shlukováním mnoha měňavkovitých buněk na jedno místo (u diktyostelid).[2]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

I v Česku se můžeme setkat s hlenkami, ve vlhkém počasí vylézají na pařezy, vlhké kameny apod. Jako většina hlenek jsou výrazně zbarvené; běžným druhem je vlčí mléko červené (Lycogala epidendrum). Mezi hlenkami nalezneme i parazitické druhy.

Životní cyklus[editovat | editovat zdroj]

Hlenky žijí jako buňky měňavkovitého tvaru o velikosti asi 10 µm. Preferují chladná, stinná, vlhká místa. Vyskytují se v půdě, a pokud mají dostatek potravy, pohybují se volně jako samostatní jedinci, fagocytózou konzumují bakterie a rozmnožují se dělením. Buňky některých hlenek splývají do mnohojaderných útvarů, které se pohybují za potravou a vykazují i jisté známky „inteligence“, například dokáží projít bludištěm.

V případě, že se veškerá potrava z okolí buněk vyčerpá, mají buňky hlenek tři možnosti, jak přežít: buď pohlavním způsobem vytvořit mnohobuněčné makrocysty, nebo nepohlavně vytvořit plodnici nesoucí spóry. Třetím způsobem je vytvoření jednobuněčné mikrocysty. Nejvíce studovaným způsobem je tvorba plodnice a spor, protože jsou na něm ukázány základy vývoje mnohobuněčných organismů.

Reference[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
  1. http://www.sci.muni.cz/botany/studium/nr-houby.htm
  2. a b c Sina M. Adl, Alastair G. B. Simpson, Mark A. Farmer, Robert A. Andersen, O. Roger Anderson, John A. Barta, Samual S. Bowser, Guy Bragerolle, Robert A. Fensome, Suzanne Fredericq, Timothy Y. James, Sergei Karpov, Paul Kugrens, John Krug, Christopher E. Lane, Louise A. Lewis, Jean Lodge, Denis H. Lynn, David G. Mann, Richard M. McCourt, Leonel Mendoza, Øjvind Moestrup, Sharon E. Mozley-Standridge, Thoams A. Nerad, Carol A. Shearer, Alexey V. Smirnov, Frederick W. Spiegel, Max F. J. R. Taylor. The New Higher Level Classification of Eukaryotes with Emphasis on the Taxonomy of Protists. Journal of Eukaryotic Microbiology. 2005, roč. 52, čís. 5, s. 399-451. Abstract Dostupné online.  
  3. KALINA, Tomáš; VÁŇA, Jiří. Sinice, řasy, houby, mechorosty a podobné organismy v současné biologii. Praha : Karolinum, 2005. 606 s. ISBN 80-246-1036-1.  
  4. http://www.biolib.cz/cz/taxon/id14821/
  5. SHADWICK, Lora L., Frederick W. Spiegel, John D. L. Shadwick, Matthew W. Brown, Jeffrey D. Silberman Eumycetozoa = Amoebozoa?: SSUrDNA Phylogeny of Protosteloid Slime Molds and Its Significance for the Amoebozoan Supergroup. PLoS ONE [online]. 2009, roč. 4, čís. 8. Dostupné online.  
  6. FIORE-DONNO, Anna Maria; NIKOLAEV, Sergey I.; NELSON, Michaela, Jan Pawlowski, Thomas Cavalier-Smith, Sandra L. Baldauf Deep Phylogeny and Evolution of Slime Moulds (Mycetozoa). Protist [online]. , 5. srpen 2009, svazek 161, čís. 1 [cit. 2010-01-05], s. 55-70. Dostupné online. PDF: [1].ISSN 1434-4610. DOI:10.1016/j.protis.2009.05.002.  (anglicky) 
  7. ROSYPAL, Stanislav. Nový přehled biologie. [s.l.] : Scientia, 2003. S. 797.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]