Kostel svatého Petra a Pavla (Semily)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Děkanský kostel sv. Petra a Pavla v Semilech
Místo
StátČeskoČesko Česko
KrajLiberecký kraj
OkresSemily
ObecSemily
Souřadnice
Map
Základní informace
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Diecézelitoměřická
Vikariátturnovský
Farnostděkanství Semily
Statusfarní kostel
Užíváníbližší informace o bohoslužbách
Zasvěcenísvátek svatých Petra a Pavla
Datum posvěcení25. června 1911
Architektonický popis
ArchitektBohumil Štěrba
Stavební slohnovorománský
Výstavba19081911
Specifikace
Délka38 m
Šířka23 m
Výška39,5 m
Další informace
AdresaKomenského nám. 125
513 01 Semily
UliceKomenského náměstí
Oficiální webKostel sv. Petra a Pavla
Kód památky12947/6-5746 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Děkanský kostel svatého Petra a Pavla v Semilech je novorománská stavba postavená v letech 1908- 1911. Od roku 1994 je kostel evidován pod č. 12947/6-5746 v seznamu kulturních památek České republiky.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Nadživotní pískovcové sochy z původního barokního chrámu umístěné v nikách hlavního průčelí: sv. Petr
…a sv. Pavel

Původní dřevěný roubený kostel se zvonicí byl poprvé zmiňován roku 1352. V období reformace byl tento kostel zabaven utrakvisty a farní bohoslužby pro katolickou menšinu se konaly v kostele sv. Jana Křtitele. V období protireformace se opět stal římskokatolickým kostelem. V letech 1691-1702 byl dřevěný kostel nahrazen barokním kamenným kostelem. Tento kostel z roku 1702 přestavěl stavitel Karel Andrejsek podle návrhu architekta Bohumila Štěrby na trojlodní bazilikunovorománském stylu. Střední loď je zakryta plochým stropem, boční lodi jsou zaklenuty. Věž je vysoká 39,5 m. Stavba probíhala v letech 1908-1911 a kostel byl vysvěcen 25. června 1911. Z barokního chrámy byly zachovány nadživotní kamenné sochy obou patronů (sv. Petra a sv. Pavla) pocházející z období kolem roku 1700.[2] Při bourání starého kostela byly v roce 1907 sochy z podnětu hlavního konzervátora Ústřední komise pro historické a umělecké památky Emanuela Pippicha uloženy do bednění a v červnu 1911 znovu osazeny do nik při hlavním vstupu do nového kostela. Při technologickém rozboru vzorků kamene z těchto soch bylo v laboratoři Státního ústavu památkové péče v Praze v roce 2002 zjištěno, že některé části těchto soch byly odlity z umělého kamene, k čemuž došlo zřejmě v poslední třetině 19. století.[3] Na počátku 21. století kostel prošel důkladnou rekonstrukcí.

Vybavení kostela[editovat | editovat zdroj]

Pohled ulicí na kostel ze strany s apsidou
Interiér

Zařízení pochází z období výstavby kostela a je pseudoslohové. Pět dubových oltářů, kazatelnu, křížovou cestu, Boží hrob a betlém vytvořila řezbářská firma Petr Bušek a synové v Sychrově. Další práce pak podle Buškových návrhů provedli místní řemeslníci. Hodnotné vitráže s obrazy svatých a jmény jejich dárců vytvořila brněnská dílna Benedikta Škardy, pískovcovou křtitelnici věnovala hořická odborná škola. Nad všemi třemi vchody stojí jemně pracované tympanony od sochaře Jindřicha Čapka. Varhany jsou s dvěma manuály, pedály a 18 rejstříky, a jsou dílem lomnické varhanářské firmy Josefa Kobrle.[2]

Zvony[editovat | editovat zdroj]

Na věži, odkud je z ochozu kruhový výhled na celém město, jsou zvony z let 1537, 1590 a 1990. Na počátku 21. století se v poledne rozeznívají dva zvony: zvon z roku 1537 a nejnovější z roku 1990 ze zvonařské dílny Petra Rudolfa Manouška, který věnoval tehdejší děkan Kostka. Třetí zvon z roku 1590, přenesený z kostela na Koštofrnku, se rozezvučuje jen o význačných slavnostech.

Okolí kostela[editovat | editovat zdroj]

Poblíž kostela stojí jednopatrová fara z konce 18. století. Průčelí fary je členěno dekorativními rámy v omítce.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2015-07-16]. Identifikátor záznamu 121780 : Kostel sv. Petra a Pavla, Semily. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. a b c POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech P/Š, sv. III.. Praha: Academia, 1980. 540 s. S. 307. 
  3. KESNER, Tomáš; HEDVIČÁK, Roman. Památníky minulých časů. Semily: Muzeum a Pojizerská galerie Semily, 2016. 100 s. ISBN 978-80-905890-4-9. S. 17. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]