Kostel svatého Martina (Břvany)
| Kostel svatého Martina v Břvanech | |
|---|---|
 Pohled z východu | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Kraj | Ústecký |
| Okres | Louny |
| Obec | Břvany |
| Souřadnice | 50°23′53,57″ s. š., 13°43′11,57″ v. d. |
 | |
| Základní informace | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | česká |
| Diecéze | litoměřická |
| Vikariát | lounský |
| Farnost | Břvany |
| Status | farní kostel |
| Užívání | bližší informace o bohoslužbách |
| Zasvěcení | Martin z Tours |
| Architektonický popis | |
| Stavební sloh | gotický |
| Výstavba | 1501 |
| Specifikace | |
| Umístění oltáře | východ |
| Stavební materiál | zděný |
| Další informace | |
| Ulice | Dlouhá |
| Kód památky | 42296/5-1074 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kostel svatého Martina je římskokatolický farní kostel zasvěcený svatému Martinovi v Břvanech v okrese Louny. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka.[1] Stojí v areálu zrušeného hřbitova na jižním okraji vesnice.
Historie a stavební vývoj[editovat | editovat zdroj]
Svatý Martin byl od 17. století filiálním kostelem postoloprtské farnosti. V roce 1785 se při něm začaly vést matriky a rok nato byl jeho statut změněn na lokálii. V roce 1856 se stal sídlem farnosti. Prvním farářem byl jmenován P. Karl Dietrich.[2]
S výstavbou kostela v pozdně gotickém slohu se pravděpodobně začalo roku 1501 nebo 1502. Datace se opírá o kdysi patrný letopočet, římskými číslicemi vytesaný na ostění, vsazeném do západního průčelí márnice.[3] Nicméně dendrochronologický rozbor dřeva použitého na krov prokázal jeho pokácení až v roce 1550. Tomu odpovídá i stáří dřeva na překladu v oratoři, stanovené na rok 1544. Je proto možné, že kostel v první polovině 16. století postihla živelná katastrofa, nebo zůstal nedostavěn s provizorní střechou a zastřešen později. V roce 1580 pak byla postavena věž, jak dokazuje opět dendrochronologie použitého materiálu. S tím koresponduje osazení dochovaného zvonu, ulitého v dílně Brikcího z Cimperka, o rok později.[4] V roce 1720 byla horní, dřevěná část věže zbořena a znovu postavena podle plánů barokního architekta Pavla Ignáce Bayera.[5] V průběhu 16. století se stavěla zeď, vymezující areál hřbitova, a také márnice. V roce 1724 byla márnice přestavěna do dnešní podoby a roku 1860 změněn směr hřbitovní zdi, přičemž původní zůstala jen její východní část.[6] Také reliéf svatého Martina s klečícím žebrákem, zasazený mezi štít a portál jižního přístavku, pochází z šestnáctého století. V roce 1703 pak byl v kostele postavený nový kůr.
Stavební podoba[editovat | editovat zdroj]
Jednolodní kostel s neodsazeným presbytářem je orientovaný k východu. K severní straně přiléhá čtverhranná věž s obdélnými a půlkruhově zakončenými okny. K protější jižní straně je přiložen přístavek s kaplí božího hrobu, která původně sloužila jako předsíň. Z jižní strany do kaple vede profilovaný portál v pravoúhlém rámci obklopeném navíc hrotitým obloukem, jehož část vystupující z fasády byla odtesána. Nad portálem je reliéf svatého Martina a ještě nad ním rovnoramenný vpadlý kříž. Polygonálně uzavřený presbytář podpírají opěráky s tesanými erbovními štítky a osvětluje ho šestice velkých hrotitých oken. Valeně zaklenutá sakristie se nachází v přízemí věže a vchází se do ní hrotitým portálkem z presbytáře. Stejnou klenbu má také kaple božího hrobu.[5]
Zařízení[editovat | editovat zdroj]
Hlavní, raně barokní oltář z roku 1674 je zdoben obrazy svatého Martina a svatého Josefa z devatenáctého století. Boční oltáře jsou rokokové a zasvěcené svatému Janu Nepomuckému a Panně Marii. Obrazem Krista a evangelistů zdobená kazatelna je z roku 1703.[7] Výbavu doplňují barokní kamenná křtitelnice s původním dřevěným víkem a obrazy Narození Páně a Poslední večeře ze druhé poloviny osmnáctého století.[5]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2000-07-28]. Identifikátor záznamu 154455 : Kostel sv. Martina. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ TUTTE, Karl (ed). Der politische Betzirk Saaz. Eine Heimatkunde.. Žatec: Verlag des Bezirks-Lehrer-Vereines in Saaz, 1904. 918 s. S. 867.
- ↑ EBEL, Martin; MACEK, Petr. Břvany (okres Louny), kostel sv. Martina, stavebně historický průzkum. Praha: Národní památkový ústav, 1997. S. 1.
- ↑ SKOPEC, Jaroslav a kol. Středověké venkovské kostely okresu Louny. Ústí nad Labem: Národní památkový ústav, 2022. 627 s. ISBN 978-80-85036-83-1. S. 193. (Dále jen Skopec 2022).
- ↑ a b c POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech: A/J. Svazek I. Praha: Academia, 1977. 644 s. Heslo Břvany, s. 142.
- ↑ Skopec 2022, s. 195.
- ↑ Skopec 2022, s. 197.
