Oratoř

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Královská oratoř u sv. Víta v Praze

Oratoř (z lat. orare, „modlit se“ a oratorium, modlitebna) znamená v češtině vyvýšené a oddělené místo k modlitbě v kostele, obvykle se zvláštním vchodem. V pozdní gotice a v renesanci byly oratoře otevřené, jako například Královská oratoř v katedrále svatého Víta v Praze. V barokní době se často stavěly uzavřené a zasklené dřevěné oratoře na stěně kostela v blízkosti hlavního oltáře, určené buď pro šlechtu nebo pro soukromou pobožnost řeholníků a řeholnic. Pokud je chrám v blízkosti zámku, bývá oratoř přístupná přímo z něho.

Někdy se slovo užívá i pro latinské oratorium (modlitebna), které má širší a odlišný význam.

Salesiáni Dona Bosca nazývají oratořemi nízkoprahová střediska pro děti a mládež. První takovou oratoř, svatého Františka Saleského, založil Jan Bosco pro chlapce 8. prosince 1844 a měla charakter internátní školy. První československá salesiánská oratoř byla otevřena 8. prosince 1934 v Ostravě.[1] Dnešní salesiánské oratoře se zaměřují na volnočasové aktivity, například sportovní či umělecké, doplněné někdy i duchovním programem.[2][1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Oratories ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Pavel Siuda: Salesiáni v ostravském Don Bosku působí již 75 let, Diecéze ostravsko-opavská, 23. 7. 2012
  2. Oratoř, Salesiánské středisko mládeže Praha-Kobylisy

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]