Klouzek žlutavý
 Klouzek žlutavý | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | houby (Fungi) |
| Oddělení | stopkovýtrusné (Basidiomycota) |
| Pododdělení | Agaricomycotina |
| Třída | Agaricomycetes |
| Řád | hřibotvaré (Boletales) |
| Čeleď | klouzkovité (Suillaceae) |
| Rod | klouzek (Suillus) |
| Binomické jméno | |
| Suillus flavidus (Fr.: Fr.) J. S. Presl 1846 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Klouzek žlutavý (Suillus flavidus (Fr.: Fr.) J. S. Presl 1846) je chráněná houba z čeledi klouzkovitých. Vyskytuje se vzácně ve vlhkých rašelinných lesích pod borovicemi.
Vzhled[editovat | editovat zdroj]
Makroskopický[editovat | editovat zdroj]
Klobouk 25 až 70[1] milimetrů široký, obvykle špinavě, olivově či hnědavě žlutý. Málo masitý, u dospělých plodnice někdy s tupým hrbolem na temeni.[1]
Rourky dosahují 3–8 mm délky, póry průměru 2–3 (4) milimetry, oboje jsou nejprve žluté, později olivově žluté až žlutookrové.[1]
Třeň dosahuje 40–100 × 5–15 milimetrů, nejčastěji válcovitý, k bázi někdy pokroucený. V mládí jej s okrajem klobouku spojuje gelatinózní velum, které se později odtrhává a tvoří gelatinózní prsten hnědé barvy.[1]
Dužnina je špinavě nažloutlá, na řezu neoxiduje nebo jen mírně hnědne. Chuť má nakyslou, vůni nenápadnou.[1]
Mikroskopický[editovat | editovat zdroj]
Výtrusy dosahují (7,5) 8 – 11 × 3 – 4 μm, jsou hladké, elipsoidně vřetenovité, patrná je suprahilární deprese z bočního pohledu.[1] Povrch klobouku kryje ixotrichoderm s 3–6 μm tenkými hyfami v gelatinózní vrstvě.[1]
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Jde o vzácný druh, který roste na podmáčených stanovištích, obvykle rašeliništích, vždy v kobercích rašeliníku.[2] Rozšířený je především na přechodových rašeliništích od pahorkatin do podhůří, méně často na podmáčených místech v kulturních borech. Mykorhizně je vázán na některé druhy borovic se dvěma jehlicemi ve svazečku, především s borovicí lesní (Pinus sylvestris), borovicí blatkou (Pinus rotundata) a v horách s borovicí klečí (Pinus mugo).[1][2] Pilát jej řadil mezi houby rašelin (svaz Oxycocco-Sphagnetea), konkrétně mezi houby živých rašelin (druhy sphagnikolní).[3] Fruktifikuje od srpna do října.[4]
Rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Roste na severní polokouli, v Severní Americe (USA, Kanada), Asii (Rusko) a Evropě (Andorra, Česko, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Irsko, Island, Německo, Norsko, Polsko, Rakousko, Slovensko, Spojené království, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko.)[5]
Na území České republiky jako první klouzek žlutavý sbíral a nález roku 1925 publikoval František Tyttl (Plzeňsko). Druhý nález učinil o čtvrtstoletí později František Kotlaba na Soběslavsku.[3] V rámci chráněných území České republiky byl výskyt tohoto druhu popsán na následujících lokalitách:
- Borkovická blata (okres Tábor)[6]
- Prameny Klíčavy (okres Rakovník)[2]
- Šumava[6]
- Třeboňsko[2][6]
- Turovecký les (okres Tábor)[2]
- Velké bahno (okres Český Krumlov)[2]
Záměna[editovat | editovat zdroj]
S ohledem na stanoviště (rašeliniště) a mykorhizního symbionta (borovice) je záměna nepravděpodobná.
- klouzek sibiřský (Suillus sibiricus) – roste pod limbami[4]
- hřib peprný (Chalciporus piperatus) – roste pod smrky, odlišná ekologie[4]
- hřib pružný (Aureoboletus gentilis) – roste pod duby, odlišná ekologie[4]
Ochrana[editovat | editovat zdroj]
Klouzek žlutavý je sice v některých publikacích uváděn jako jedlý, ale z kuchyňského hlediska jde o bezvýznamnou a kvalitativně podřadnou houbu (vodnatá, nakyslá, málo masitá).[3] Především je ale vzácný, Červený seznam hub České republiky jej klasifikuje jako ohrožený druh (EN)[2], zákon o ochraně přírody ho řadí k silně ohroženým druhům.[4] Sběr je jako u ostatních chráněných hub zakázán a může být pokutován až do výše 50 000 Kč za každou utrženou plodnici.[4]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d e f g h ŠUTARA, Josef; MIKŠÍK, Michal; JANDA, Václav. Hřibovité houby. Praha: Academia, 2009. 294 s. ISBN 978-80-200-1717-8. Kapitola Klouzek žlutavý, s. 84.
- ↑ a b c d e f g h HOLEC, Jan; BERAN, Miroslav. Červený seznam hub (makromycetů) České republiky [online]. Praha: Příroda, 2006 [cit. 2014-01-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-01-09.
- ↑ a b c PILÁT, Albert. Houby Československa ve svém životním prostředí. Praha: Academia, 1969. 267 s. Kapitola VII. Houby rašelin, s. 113–115.
- ↑ a b c d e f ANTONÍN, Vladimír; BIEBEROVÁ, Zuzana. Chráněné houby ČR. Praha: Ministerstvo ŽP ČR, 1995. 88 s. ISBN 80-85368-77-3. S. 7, 55.
- ↑ Boletus pseudoregius [online]. Gwannon.com [cit. 2014-01-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-16.
- ↑ a b c d kolektiv autorů. Chráněná území ČR. 8. Českobudějovicko. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2003. 807 s. ISBN 80-86064-65-4. S. 432, 517, 596.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu klouzek žlutavý na Wikimedia Commons 
Taxon Suillus flavidus ve Wikidruzích- BioLib.cz – Suillus flavidus (Klouzek žlutavý) [online]. BioLib.cz. Dostupné online.
