Kasimir von Lütgendorf

Kasimir baron von Lütgendorf
Velitel 21. armádního sboru
Ve funkci: 14. března 1916 – listopad 1918
Předchůdce	nově zřízená funkce
Nástupce	zánik funkce
Velitel 31. pěší divize
Ve funkci: 18. listopadu 1914 – 14. března 1916
Předchůdce	arcivévoda Josef
Nástupce	Josef Lieb
Velitel 7. pěší divize
Ve funkci: 22. dubna 1914 – 18. listopadu 1914
Předchůdce	Vinzenz Fox
Nástupce	Erwin Zeidler
Vojenská služba
Služba	Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Hodnost	generál pěchoty (1917), polní podmaršál (1914), generálmajor (1910)
Narození	31. prosince 1862 Štýrský Hradec
Úmrtí	28. července 1958 (ve věku 95 let) Štýrský Hradec
Titul	svobodný pán (1883)
Alma mater	Tereziánská vojenská akademie
Profese	důstojník
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kasimir Dominik svobodný pán von Lütgendorf (31. prosince 1862 Štýrský Hradec – 28. července 1958 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. Jako absolvent vojenské akademie sloužil u c. k. armády od roku 1883, působil jako štábní důstojník u různých jednotek, uplatnil se také jako pedagog a spisovatel. Několik let byl velitelem větších vojenských jednotek u c. k. zeměbrany a na začátku první světové války byl brigádním velitelem na srbské frontě. V letech 1916–1918 byl velitelem 21. armádního sboru, s nímž bojoval v Haliči, Itálii a Rumunsku. V roce 1917 byl povýšen na generála pěchoty a se svým sborem setrval do konce války na italské frontě. Po zániku monarchie byl penzionován, poté žil v soukromí v Budapešti a ve Vídni.

Životopis

Pocházel ze staré německé rodiny z Vestfálska, spolu s dalšími příbuznými získal v roce 1883 potvrzení stavu svobodných pánů v Rakousku. Byl synem c. k. majora Kasimira Josefa Lütgendorfa. První vojenskou průpravu získal na kadetních školách v Sankt Pölten a v Hranicích, v letech 1880–1883 studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě. Do armády vstoupil v roce 1883 jako poručík k 72. pěšímu pluku v Prešpurku. V letech 1886–1888 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni a v hodnosti nadporučíka byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. Poté sloužil u různých jednotek v Přemyšlu a Černovicích, v letech 1893–1897 působil jako pedagog na kadetní škole v Innsbrucku. V této době se začal uplatňovat jako spisovatel a v oboru vojenské teorie publikoval řadu odborných prací. V roce 1899 byl povýšen na majora a stal se šéfem štábu 4. pěší divize v Brně (1898–1903). V hodnosti podplukovníka (1901) byl v roce 1903 přeložen k 76. pěšímu pluku v Ostřihomi a v letech 1903–1905 byl zástupcem velitele 12. pěšího pluku v Trebinji. V roce 1905 byl povýšen na plukovníka a na několik let přešel k c. k. zeměbraně. Postupně byl velitelem několika zeměbraneckých pluků v Kroměříži, Tridentu a Linzi.

V roce 1910 byl povýšen do hodnosti generálmajora a v letech 1911–1914 byl velitelem 91. pěší brigády c. k. zeměbrany v Krakově. K datu 1. května 1914 získal hodnost polního podmaršála a převzal velení 7. pěší divize v Osijeku. S touto jednotkou byl na začátku první světové války nasazen na srbské frontě, kde se několikrát dopustil masakrů na civilním obyvatelstvu. V září 1914 převzal po Josef August Rakouský velení 31. pěší divize na východní frontě, zapojil se do bojů v Karpatech a zúčastnil se bitvy u Gorlice. V květnu 1916 se stal velitelem nově zřízeného 21. armádního sboru a s ním se přesunul na italské bojiště. V říjnu téhož roku byl převelen do Rumunska a k datu 1. srpna 1917 byl povýšen do hodnosti generála pěchoty. V roce 1918 se vrátil znovu na italskou frontu, kde setrval až do závěrečných bojů v listopadu 1918. K datu 1. ledna 1919 byl v armádě penzionován.

V mírové Saintgermainské smlouvě byl uveden na seznamu válečných zločinců, kteří měli být vydáni mezinárodnímu tribunálu. V Lütgendorfově případě se jednalo o nařízení hromadné popravy civilních obyvatel v srbském městě Šabac v roce 1914, k předání do rukou spravedlnosti však nikdy nedošlo. V jiném případě nezákonné popravy tří rakousko-uherských vojáků, kteří v roce 1914 porušili disciplínu, byl obžalován vídeňským státním zastupitelstvím v roce 1920. Ve sledovaném procesu byl odsouzen k šesti měsícům vězení. Po propuštění žil od roku 1922 v Budapešti, po druhé světové válce přesídlil do Vídně, kde zemřel v roce 1958 ve věku 95 let, pohřben byl na hřbitově ve vídeňské městské části Kalksburg.

Tituly a ocenění

Spolu s dalšími členy rodu dosáhl v roce 1883 potvrzení stavu svobodných pánů. Během vojenské služby získal řadu ocenění v Rakousku-Uhersku, za první světové války i ve spojeneckém Německu.

Rakousko-Uhersko

• Jubilejní pamětní medaile (1898)
• Vojenský záslužný kříž III. třídy (1903)
• Vojenský jubilejní kříž (1908)
• Řád železné koruny III. třídy (1909)
• Mobilizační kříž (1913)
• Řád železné koruny II. třídy s válečnou dekorací (1915)
• Vojenský záslužný kříž II. třídy s válečnou dekorací (1915)
• Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž s válečnou dekorací (1916)
• Řád železné koruny I. třídy s válečnou dekorací (1917)
• Leopoldův řád I. třídy s válečnou dekorací (1918)

Zahraničí

• Železný kříž II. třídy (1915, Německo)
• Železný kříž I. třídy (1918, Německo)

Odkazy

Literatura

• BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 219–221 (heslo Kasimir Lütgendorf) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online (maďarsky)

Externí odkazy

• Kasimir von Lütgendorf na webu weltkriege.at