Karel Strachvic

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karel Strachvic
Narození20. června 1933
Dymokury
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí15. července 1998 (ve věku 65 let)
silnice mezi Jarohněvicemi a Šelešovicemi
ČeskoČesko Česko
Povoláníhorník, svářeč, topič, strojvůdce
TitulHodnostní korunka náležící titulu hrabě hrabě (podle zákona z 10. prosince 1918 české republikánské zřízení šlechtické tituly neuznává)
Děti1. Pavla, provd. Vosmíková a podruhé Brzybohatá (* 1959)
2. Ivana, provd. Janyšová (* 1961)
3. Hana, provd. Jandová (* 1965)
RodičeHugo Strachwitz (1900–1978) a Anna Marie, roz. Czerninová z Chudenic (1905–1993)
Příbuzníbratr: Bedřich Strachvic (1930–?)
sestra: Marie Strachvicová, provd. Nesvadbová (1931–?)
bratr: Josef Strachvic (1938–2008)
bratr: František Strachvic (* 1939)
děd: Bedřich Strachwitz (1867–1927)
babička: Karolina Thurn-Taxisová (1875–1940)
děd: Theobald Josef Czernin z Chudenic (1871–1931)
babička: Marie Kinská z Vchynic a Tetova (1885–1952)
strýc: Humprecht Czernin (1909–1944)
strýc: Rudolf Theobald Czernin (1904–1984)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Karel Strachvic, do roku 1945 Strachwitz (20. června 1933 Dymokury – 15. července 1998 silnice mezi Jarohněvicemi a Šelešovicemi, autonehoda)[1] byl český šlechtic z rodu Strachwitzů, po komunistickém převratu v roce 1948 byl perzekvován, pracoval jako strojvůdce.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako druhý syn a třetí potomek Huga Strachwitze (1900–1978), který byl aktérem a signatářem všech tří deklarací zástupců české a moravské šlechty z let 1938 a 1939 a na jehož velkostatek byla za války uvalena vnucená správa, a jeho manželky Anny Marie Czerninové (1905–1993). Měl čtyři sourozence, tři bratry a jednu sestru. Z nich pouze Josef (1938–2008) neemigroval a žil v Kroměříži.[pozn. 1] Otec a František Schwarzenberg působili ve vedení Národního souručenství (1913–1992) a angažovali se v odboji.[6] Jméno původně slezského a kladského rodu bylo Strachwitz, po druhé světové válce v červnu 1945 si ho změnili na český tvar Strachvic.[7]

Zámek Zdounky

Mládí strávil na zámku Zdounky.[8] Studoval na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži, ale v tercii ze školy odešel.[9] Mezi Únorem 1948 a rokem 1950 byl jeho rodičům zestátněn zdounský zámek a velkostatek, který tvořily dva dvory se 168 hektary polí a 730 hektary lesa.[7] Otec byl pak zaměstnaný v mlékárně svého bývalého velkostatku. V roce 1952 byli rodiče a dva mladší bratři donuceni přestěhovat se ze zámku do domku starého řídícího učitele v Bařicích a otec začal pracovat jako pomocný dělník na opravě místních silnic.[10] V letech 1958–1964 byl otec uvězněn ve Valdicích za neplacení milionářské daně a překlady z francouzštiny, potom se živil jako topič v kotelně.[11] Rodiče emigrovali v roce 1968 do Rakouska.

Karel byl od ledna roku 1951 zaměstnán v Ostravě. Pracoval na šachtě Václav v Orlové, potom jako svářeč a palič přes půl roku v mostárně Vítkovických železáren, následně téměř dva roky ve Vítkovických železárnách u závodní dráhy. V říjnu 1953 narukoval na vojnu k Pomocným technickým praporům (PTP) do Kladna.[12] Po třech týdnech dostali vojíni nabídku, že mohou pracovat na šachtě na Ostravsku. Karel se dostal k práci posunovače na železniční vlečce šachty, složil státní topičské a strojvůdcovské zkoušky. Po vojně začal topit na posunovacích a nákladních lokomotivách v Přerově a vyučil se jako strojní zámečník.[12] V roce 1962 se přestěhoval do Ostravy a dostal se k vysněné práci strojvůdce.[13] Směl si také dodělat maturitu.[3] Často řídil rychlík na trase Praha-Přerov.[14]

Bydlel v bytě v Praze-Holešovicích poblíž nádraží Praha-Bubny s výhledem na rozlehlé kolejiště.[15] Po roce 1989 žil ve Zdounkách v domě č. 86. Po sametové revoluci sourozenci Strachvicové restituovali statek Zdounky. V roce 2007, už po tragické smrti Karla, zámek s okolními pozemky prodali manželům Vrškovým.[16]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Poprvé se oženil 18. ledna 1958 v Olomouci s Alicí Kosovou (20. února 1931 Přerov – 26. února 1983 Hrdlív). Podruhé se oženil 4. října 1983 v Praze s Miladou Škývarovou (23. července 1939 Vsetín – 15. července 1998 Jarohněvice), která zemřela při autonehodě se svým manželem.[1][5] Pro ni to byl také druhý sňatek, do roku 1972 byl jejím manželem Ladislav Navrátil.[1]

Z prvního manželství se narodily tři dcery:[1]

  • 1. Pavla (* 27. 4. 1959 Přerov)
  • 2. Ivana (* 2. 11. 1961 Přerov)
    • ⚭ (19. 9. 1986 Karlštejn) Roman Janyš (* 7. 8. 1951 Praha)
  • 3. Hana (* 2. 11. 1965 Ostrava)
    • ⚭ (13. 1. 1984 Smečno) Jaromír Janda (* 30. 6. 1964 Slaný)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Nejstarší bratr Bedřich (1930–?), který byl jako jeho otec komunisty uvězněn,[2][3] se vystěhoval do Německa, kde se usadil ve Stuttgartu. Nejmladší bratr František (* 1939) emigroval do Rakouska, v roce 1974 získal rakouské občanství. Po dobu 28 let řídil středisko pro koňské sporty v Dolních Rakousích, pak pracoval do roku 2006 pro firmu Mercedes-Benz. Od roku 2001 bydlel v Horním Bavorsku. Sestra Marie (1931–?) odešla s manželem Jaromírem Nesvadbou, veterinářem z Kroměříže, v roce 1969 do Kanady, žili v Calgary.[4][5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 372. 
  2. ↑ MAŠEK, Petr. Modrá krev. Minulost a přítomnost 445 šlechtických rodů v českých zemích. 3. upravené. vyd. Praha: Mladá Fronta, 2003. 332 s. ISBN 80-204-1049-X. S. 274. 
  3. ↑ a b VACULÍK, Pavel. Komunistická perzekuce šlechty. Praha: Baset, 2004. 134 s. ISBN 80-7340-026-X. S. 94. 
  4. ↑ VOTÝPKA, Vladimír. Příběhy české šlechty. 3. vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2002. 408 s. ISBN 80-7185-507-3. S. 343. Dále jen Příběhy české šlechty. 
  5. ↑ a b PALIČKOVÁ, Ludmila. Zdounecký zámek po roce 1945. [s.l.]: [s.n.], 2016. 28 s. Dostupné online. S. 8–9. Dále jen Zdounecký zámek po roce 1945. 
  6. ↑ Příběhy české šlechty, s. 329
  7. ↑ a b Příběhy české šlechty, s. 330
  8. ↑ Příběhy české šlechty, s. 328
  9. ↑ Příběhy české šlechty, s. 341
  10. ↑ Příběhy české šlechty, s. 331–332
  11. ↑ Zdounecký zámek po roce 1945, s. 7
  12. ↑ a b Příběhy české šlechty, s. 334
  13. ↑ Příběhy české šlechty, s. 335
  14. ↑ Příběhy české šlechty, s. 336
  15. ↑ Příběhy české šlechty, s. 327
  16. ↑ Zdounecký zámek po roce 1945, s. 28

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Karel_Strachvic&oldid=23243212“