Strojvedoucí
Strojvedoucí dříve strojvůdce je řidičem hnacích vozů (lokomotiv) vlaků a metra. Do druhé světové války byl používán výraz strojvůdce, ale pro zachování jedinečnosti vůdce Adolfa Hitlera se označení změnilo na strojvedoucí a po válce se u novějšího tvaru zůstalo.
Požadavky na strojvedoucí[editovat]
Na strojvedoucí jsou kladeny poměrně vysoké zdravotní a kvalifikační požadavky. Nejprve uchazeč musí absolvovat náročná zdravotní vyšetření - psychologické, neurologické, psychotesty, oční perimetry, barvocit, a mnoho dalších. Po několikaměsíční praxi v dílnách na opravě lokomotiv mají nejméně půl roku zácvik na hnacím vozidle pod dohledem zkušeného kolegy, načež musí úspěšně absolvovat náročné zkoušky u drážního úřadu ministerstva dopravy z legislativy, techniky, elektra, mechaniky, praktické aj. k získání licence strojvedoucího, po dalších psychotestech, zkoušky drážního úřadu a místně příslušného depa na rozšíření dalších potřebných řad lokomotiv. Další zkoušky jsou dopravní z platných předpisů. Následuje seznání tratí a místní výkony na posunu nejméně další půlrok. Pro řízení vlaku po určité trati je třeba, aby strojvedoucí měl zkoušky z ovládání vozidla dané trakce i konkrétního stroje, zkoušky z návěstních a dalších předpisů, složené seznání (znalost) dané trati a platné zdravotní vyšetření včetně psychotestů. Donedávna se například nemohl stát strojvedoucím nikdo s vadou zraku (včetně nutnosti nosit brýle).
Nutnost mít zkoušku pro trať i lokomotivu vede někdy (například při vedení vlaku odklonem) k tomu, že v lokomotivě musejí být dva strojvedoucí. Jeden, který smí řídit patřičnou lokomotivu, a druhý, který smí jezdit po dané trati. (V německé literatuře se tento strojvůdce, znalý trati, nazýván Lotse - lodivod).
Podrobné požadavky na odbornou a zdravotní způsobilost (nejen) strojvedoucích jsou uvedeny v Řádu pro zdravotní a odbornou způsobilost osob při provozování dráhy a drážní dopravy, který je obsahem vyhlášky Ministerstva dopravy č. 101/1995 Sb. v platném znění.
Obsazení lokomotiv strojvedoucími[editovat]
U parních lokomotiv musel být kromě strojvedoucího na řídícím stanovišti přítomen také pomocník strojvedoucího (neboli topič, zpravidla býval jen jeden, ale mohlo jich být i více, například u těžkých nákladních lokomotiv). V 50. a začátkem 60. let 20. století čekávaly na některých nádražích čety s lopatami. Po příjezdu vybraného parního stroje vylezli na tendr a shrnovali topičovi uhlí dopředu, před odjezdem zase sestoupili a čekali na další vlak. Tato práce byla později nahrazena mechanickými (šrobovicovými) podavači uhlí. U novějších trakčních vozidel s modernější trakcí (motorová, elektrická) již toto není principiálně potřeba a pro obsluhu lokomotivy stačí pouze jedna osoba – strojvedoucí. Přesto v různých zemích a u také u různých dopravců bývá podle potřeby na stanovišti přítomno i více zaměstnanců, např. pomocník strojvedoucího, vlakvedoucí nebo také druhý strojvedoucí.
V případě, že je vlak veden několika lokomotivami, musí být každá z nich obsluhována vlastním strojvedoucím, vyjma případů, kdy jsou lokomotivy ovládány z čelního stroje prostřednictvím společného mnohočlenného řízení.
Pro posádku řídící lokomotivu, t.j. pro strojvedoucího (či pro více strojvedoucích) s jejich pomocníkem (či s více pomocníky) se také používá odborný železniční termín lokomotivní četa.
