Jindřiška Hušková-Flajšhansová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
PhDr. Jindřiška Hušková-Flajšhansová
Rodné jménoJindřiška Flajšhansová
Narození12. února 1898
Vinohrady
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí7. září 1980 (ve věku 82 let)
Bratislava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánípedagožka, knihovnice
Národnostčeská
Alma materUniverzita Karlova
OceněníPoložka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ18537071 (1925)
Medalia „Meritul Cultural” (1939)
Order of Cultural Merit (1970)
Bene Merenti
Manžel(ka)Karol Hušek
RodičeVáclav Flajšhans, Jindřiška Flajšhansová
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jindřiška Hušková-Flajšhansová[1] (12. února 1898 Praha-Vinohrady[2] – 7. září 1980 Bratislava) byla česká vědkyně, filoložka, knihovnice, pedagožka, spisovatelka a překladatelka, publikující i ve slovenském a rumunském jazyce.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Rodiče Jindřišky Flajšhansové byli PhDr. Václav Flajšhans lingvista a literární historik a Jindřiška Flajšhansová-Kakšová učitelka a publicistka, svatbu měli 21. 4. 1894. Měla dva bratry: Václava Flajšhanse (29. 2. 1896) a PhDr. Jana Flajšhanse (14. 7. 1901). Manželem Jindřišky byl Karol Hušek, člen československého Národního shromáždění, novinář a politik slovenské národnosti.

Jindřiška Hušková-Flajšhansová vystudovala gymnázium Minerva, poté vysokou školu v Bukurešti a roku 1921 Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy (FFUK) – rigorózní zkoušky z romanistické filologie, dějin moderních literatur a z filozofie.[3]

V letech 1921–1939 pracovala v Univerzitní knihovně v Bratislavě, v letech 1939–1950 vedla Ústřední knihovnu Slovenskej vysokej školy technickej. Přispěla ke zřízení studia slovenského knihovnictví na Filozofické fakultě Univerzity Komenského. Roku 1922 se stala externí lektorkou rumunského jazyka a literatury na Univerzitě Komenského, roku 1953 byla jmenována řádnou lektorkou. Věnovala se studiu rumunské lingvistiky a dramatu, překladům rumunské beletrie a pedagogické práci. Na Univerzitě Komenského získala titul docentky (1955) a  mimořádné profesorky (1968).

Byla spoluautorkou Dejín svetovej literatúry (1963). Odborné studie z oblasti rumunské lingvistiky publikovala v časopisech Jazykovědný časopis, Zborník Filozofickej fakulty UK – Philologica, rumunském Datine, Od roku 1915 přispívala do Ženských listů, Proudů, rumunských periodik Contemporanul, Ateneu, Secolul 20 aj.

V letech 1922–1937 působila jako divadelní kritička a referentka Slovenského denníka v Bratislavě. Věnovala se spolkové činnosti: byla členka výboru bratislavského klubu Ženskej národnej rady, tajemnice Čs.-rumunského spolku, předsedkyně Združenia vysokoškolsky vzdelaných žien, místopředsedkyně Zväzu slovenských knihovníkov, členka Živeny, členka předsednictva Ústredného výboru (ÚV) Zväzu slovenských žien.

Za svou celoživotní činnost obdržela vyznamenání: roku 1968 zlatou medaili Univerzity Komenského, roku 1973 zlatou medaili ÚV Zväzu slovenských žien.[4] V Bratislavě bydlela na adrese Kempelenova 1.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Spisy[editovat | editovat zdroj]

  • Rumuni, jich kulturní minulost a přítomnost se zvláštním zřetelem ke stykům se Slovany: přednáška, proslovená na Univerzitě Komenského v Bratislavě dne 19. ledna 1922 – Bratislava: 1922
  • Rumunští prosaikové v rámci jednotlivých literárních škol: s ukázkami – Praha: Česká grafická unie, 1927
  • Rumunské písemnictví poválečné – Bratislava: s. n., 1930
  • Moderní rumunské drama – Praha: Orbis, 1934
  • Slováci v Rumunsku – 1935[4]
  • Slovensko-rumunské priateľské styky v minulosti – IN: Slováci a Rumuni. Bratislava: Roľnícka osveta, Zemedelské Muzeum, 1935, č. 1. s. 18–51[4]
  • Slováci a Rumuni – Milan Hodža a Jindra Hušková-Flajšhansová; úvod Jozef Lettrich. Bratislava: Roľnícka osveta, 1936
  • Konverzačná príručka rumunčiny – Antonín Křečan, Jiří Staca, Jindra Hušková; rumunsko-slovenský slovník pripravil Vladimír Halenár. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 1961

Překlady[editovat | editovat zdroj]

  • Lukullova třešeň a jiné rumunské novely – Praha: Jos. R. Vilímek, 1926
  • Mistr Manole = (Meșterul Manole): hra o třech jednáních – Octavian Goga; z rumunštiny přeložily Helena Langová a Jindra Hušková-Flajšhansová. Bratislava: Universum, 1935
  • Burina: Hra v 3 dejstvách – Aurel Baranga. Martin: Matica slovenská, 1952
  • Cesta bez prachu. Sv. 2 – Petru Dumitriu. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 1952
  • Výber z diela – Ion Luca Caragiale; úvodnú štúdiu, poznámky napísala a diel 1 preložila Jindra Hušková; diel 2 preložil Ladislav Floreán. Bratislava: Slovenské vydavateľstvo krásnej literatúry, 1954
  • Sicílska hra: lyrický žart v 3 dejstvách – Aurel Baranga. Bratislava: Slovenské divadelné a literárne zastupiteľstvo, 1961
  • Som bosý – Zaharia Stancu; ilustroval Stanislav Dusík. Bratislava: Smena, 1975 — Bratislava: Tatran, 1981
  • Vlčí ostrov – Mihail Sadoveanu; z rumunského originálu preložili Libuša Vajdová, Jindra Hušková a Peter Kopecký; doslov a chronol. napísala Libuša Vajdová. Bratislava: Slovenský spisovateľ, 1983

Jiné[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Kulturní adresář ČSR. Biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic. Příprava vydání Antonín Dolenský. Praha: Nakladatelství Josef Zeibrdlich, 1934. 587 s. S. 160. 
  2. ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2020-09-05]. Dostupné online. 
  3. ↑ Matrika doktorů české Karlo-Ferdinandovy univerzity / Univerzity Karlovy IV. (1917–1921). is.cuni.cz [online]. [cit. 2020-09-05]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c VALKOVÁ, Lucia. Jindřiška Hušková-Flajšhansová – Ženy ve vědě do roku 1945. albina.ff.cuni.cz [online]. [cit. 2020-09-05]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jindra Hušková-Flajšhansová şi corespondenţii săi români – Jordan Datsu; ediţie îngrijită, introducere şi tabel cronologic de Libuša Vajdová; cuvînt înainte de Iordan Datcu. Bucuresţi: Editura Minerva, 1991
  • Literárna pozostalosť Jindry Huškovej-Flajšhansovej a jej význam pre slovenskú rumunistiku. Vajdová, Libuša. Literárny archív 34/97, (1999,) s. 112–143
  • Píšící Minervy: vybrané kapitoly z dějin české literární kritiky. Libuše Heczková. Vyd. 1. V Praze: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2009. 402 s. (Mnemosyne; sv. 1) ISBN 978-80-7308-282-6
  • Hušková, Jindra [1898–1980], Hušek, Karol (1891–1972), Flajšhans, Václav (1866–1950), Gall, Ivan (vl. m. Jan Halla) (1885–1955) – [Sprac.]: Rakúsová, Amália. Martin, MS 1993. Inventár rukopisov Archívu literatúry a umenia Matice slovenskej 21. Fondy 139–151. Martin, MS <1993> s. 37–150. [Písomná pozostalosť, sign. č. 150.]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jindřiška_Hušková-Flajšhansová&oldid=23758165“