Jiří Lastiwka

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jiří Lastiwka
MUDr. Jiří Lastiwka (* 1888 - † 1945)
MUDr. Jiří Lastiwka (* 1888 - † 1945)
Narození1888[1]
Bukovina[1]
Úmrtí19. května 1945[1]
Praha - Motolská nemocnice[1]
Příčina úmrtíCheilitis purulenta, Sepsis (Tetanus)[1]
BydlištěMalý Břevnov[1]
VzděláníKarlova univerzita v Praze (Lékařská fakulta, promoval 1927)[1]
Povolánípraktický lékař (chirurg, internista)[1]
Zaměstnavatelněmecká firma Lufthansa v protektorátní Praze[1]
TitulMUDr.[1]
Partner(ka)Františka Lastiwková[1]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jiří Lastiwka (1888, Bukovina[1] - 19. května 1945, Praha - Motolská nemocnice[1]) byl za Protektorátu Čechy a Morava praktickým lékařem u německé firmy Lufthansa v Praze.[1] Již od konce března 1939 až do začátku května 1945 aktivně pomáhal několika domácím ilegálním odbojovým organizacím (mimo jiných i zpravodajsko-sabotážní skupině Tří králů).[1] Během Pražského květnového povstání 1945 byl při výkonu své lékařské profese v terénu raněn střepinou v obličeji a na následky otravy tetanem i přes veškerou lékařskou pomoc zemřel 19. května 1945 v nemocnici v Praze - Motole.[1] In memoriam byl v roce 1946 vyznamenám československým válečným křížem 1939.[1]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Jiří Lastiwka pocházel z Bukoviny.[1] [p 1] Po dokončení studia lékařství na Karlově univerzitě v Praze (promoval v roce 1927[1]) pracoval jako praktický lékař - chirurg.[1] [p 2] Za protektorátu byl závodním lékařem německé firmy Lufthansa v Praze.[1] (Tato firma na doktora Jiřího Lastiwku podala dne 2. listopadu 1943 udání na úřadovnu gestapa.[1][2] Předmětem udání byl fakt, že MUDr. Jiří Lastiwka nechává mnoho lidí ve stavu pracovní neschopnosti.[3][1][2])

V Praze žil MUDr. Jiří Lastiwka na Malém Břevnově, kde se také záhy po německé okupaci (již koncem března 1939) zapojil do ilegální odbojové činnosti.[1] (Byl zapojen aktivně do odbojové organizace „Bílá hora“ a napojen na skupinu Kapitán NEMO, která působila na Bílé Hoře a v Břevnově] a to od března 1939 až do května 1945[4]). Jeho ilegální protiněmecká činnost měla různé podoby:[1]

  • Od konce března 1939 plnil své lékařské povinnosti i pro odbojáře a partyzány;[1]
  • vydával potvrzení o nemoci, aby lidé v odboji mohli plnit své úkoly i přesto, že byli objektivně zdraví;[5][1]
  • zajišťoval odboji léky a zdravotnický materiál, k němuž měl, jako podnikový lékař firmy Lufthansa, přístup (především v roce 1944 spotřeba tohoto materiálu silně vzrostla);[1]
  • v ordinaci přechovával tiskoviny z ilegální tiskárny RONDO (od Antonína Ekstaina), odkud se dále kolportovaly;[1]
  • na doporučení MUDr. Sedláčkové z Letné doktor Lastiwka ošetřoval děti perzekvovaných, pomáhal jim finančně i s potravinami;[6][7][1]
  • s Josefem Francem [p 3] byl Jiří Lastiwka zapojen do zpravodajsko-sabotážní skupiny Tří králů, která působila v rámci vojenské ilegální organizace Obrana národa (ON)[6][1]
  • Lastiwka u sebe skrýval jednoho ze Tří králů - štábního kapitána Václava Morávka (ten údajně spal na operačním stole) a několikrát jej narychlo převážel v noci ve svém autě. (Václav Morávek tehdy nějaký čas žil na pražských Petřinách v ulici Zeyerova alej (Dětmarova alej, německy Dietmar–Allee) u inspektora policejní stráže, policejního praporčíka Václava Ajšmana.[p 4])[8][9]
  • příkazy k odbojové činnosti pro Tři krále dostával MUDr. Jiří Lastiwka od plukovníka Josefa Churavého, štábního kapitána Václava Morávka, podplukovníka Josefa Balabána a podplukovníka Josefa Mašína;[4]
  • začátkem roku 1945 byl MUDr. Jiří Lastiwka jmenován Revolučním národním výborem vedoucím pobočné nemocnice se sídlem v Malém Břevnově. Jiří Lastiwka tak na jaře 1945 zřídil ve škole v Malém Břevnově nemocnici a vybavil ji léky a dalším zdravotnickým materiálem.[1] Nemocnice byla v provozu při Pražském květnovém povstání 1945. [p 5]

Během Pražského květnového povstání 1945 se účastnil povstání se zbraní v ruce a to v období od 5. května 1945 do 12. května 1945 na Bílé hoře - Malý Břevnov ve skupině „Bílá hora“.[10] Při ošetřování zraněných v terénu byl při výkonu služby lékaře dne 7. května 1945 zraněn střepinou v obličeji.[10] I přes toto zranění pokračoval až do 12. května 1945 v léčení raněných a ošetřování nemocných.[3] Dne 12. května 1945 byl převezen do Motolské nemocnice v Praze, kde byl týden léčen až do 19. května 1945, kdy se jej nepodařilo zachránit a zemřel na otravu tetanem.[10]

Za svoji odbojovou činnost byl MUDr. Jiří Lastiwka po druhé světové válce vyznamenán (in memoriam) československým válečným křížem 1939.[5][8] [p 6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ V letech 1775–1918 byla Bukovina součástí Rakouské monarchie, v současnosti je toto území rozdělené mezi Rumunsko (župa Suceava) a Ukrajinu (Černovická oblast).
  2. ↑ Kromě chirurgie byl též internistou, gynekologem, stomatologem a neurologem.[1]
  3. ↑ Josef Franc - popravený ve věku 41 let dne 30. června 1942 v Praze na Kobyliské střelnici.[1][8][9]
  4. ↑ Václav Ajšman – popravený ve věku 45 let dne 30. června 1942 v Praze na Kobyliské střelnici.[1][6]
  5. ↑ Personál nemocnice tvořili: dentista: Šíma; sestry: Hanigerová, Štorkánová, Novotá; řidič a technik: Antonín Ekštain a Rudolf Diviš.[1]
  6. ↑ Dne 8. června 1946, číslo dekretu 23312.[5][8]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af ag ah ai aj DOUŠA, Jiří, Ing. Hrdinové mlčí. Národní Osvobození. 2015, čís. 8, s. 8. Autor je předsedou 87. základní organizace ČSBS Praha 6. 
  2. ↑ a b Archiv Ministerstva vnitra
  3. ↑ a b Plukovník Kleinbauer MNO - Vojenský ústřední archiv - Osvědčení podle zákona č. 255/1946 Sb.
  4. ↑ a b Archiv Ministerstva obrany - Domácí odboj
  5. ↑ a b c Jeroným Šťastný (ilegální krycí jméno SOVA) - Vojenský ústřední archiv - Osvědčení podle zákona č. 255/1946 Sb.
  6. ↑ a b c Zápotočný Arnošt - Vojenský ústřední archiv - Osvědčení podle zákona č. 255/1946 Sb.
  7. ↑ Františka Lastiwková - Vojenský ústřední archiv - Osvědčení podle zákona č. 255/1946 Sb.
  8. ↑ a b c d Ladislav Sibera - Vojenský ústřední archiv - Osvědčení podle zákona č. 255/1946 Sb.
  9. ↑ a b Marie Francová - Vojenský ústřední archiv - Osvědčení podle zákona č. 255/1946 Sb.
  10. ↑ a b c Archiv Ministerstva obrany - Povstání českého lidu 1945

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Františka Lastiwková - Vojenský ústřední archiv - Osvědčení podle zákona č. 255/1946 Sb.
  • prof. JUDr. Zbyněk Kiesewetter, DrSc. (paměti, vzpomínky, výpověď)
  • Podplukovník Fečo MV - Vojenský ústřední archiv - Osvědčení podle zákona č. 255/1946 Sb.
  • Vlasta Blažková (paměti, vzpomínky, výpověď)

Související články[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jiří_Lastiwka&oldid=23778905“