Idris I.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Možná hledáte: Henoch (biblická postava).
Idris I.
král libyjský
Portrét
Idris, král libyjský
Doba vlády24. prosince 1951 – 1. září 1969
Úplné jménoSaíd Muhamad Idris bin Saíd Muhamad al-Mahdí al-Senussi
Narození12. března 1889
Al-Džagbúb, Libye Libyjské království
Úmrtí25. května 1983 (94 let).
Káhira, EgyptEgypt Egypt
PohřbenJannat al-Baqí, Medina, Saúdská Arábie
1983
NástupceHasan Libyjský
Potomcilibyjský král neměl žádné potomstvo, měli s jehou ženou Fatimou adoptovanou dceru z Palestiny[zdroj⁠?]
DynastieSenussiové
OtecMuhammad al-Mahdí al-Senussi
MatkaAisha bint Ahmad al-Syrte
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Král Idris I. Libyjský, GBE (arabsky إدريس الأول), celým jménem Saíd Muhamad Idris bin Saíd Muhamad al-Mahdí al-Senussi (12. března 1889 – 25. května 1983),[1] byl prvním a jediným králem Libye. Vládl v letech 19511969 a byl současně hlavou muslimského řádu Senussiů.

Mládí

Narodil se v Al-Džagbúbu, v ústředí hnutí Senussiů, jako syn Saída Muhammada al-Mahdího bin Saída Muhammada al-Senussiho a jeho páté ženy Aishy bint Ahmad al-Syrte. Idris byl vnukem Saída Muhammada bin Alího as-Senussiho, zakladatele muslimského súfijského řádu Senussiů. Roku 1916 se po abdikaci svého bratrance Saída Ahmeda Šarífa as Senussiho stal hlavou řádu Senussiů. Byl uznán Brity s novým titulem emíra území Kyrenaika, který byl posléze uznán také Italy (1920). V roce 1922 se též stal emírem Tripolska.

Počátky jeho politického života se nesly ve znamení snah o vyjednání nezávislosti pro Kyrenaiku.[2] V roce 1922 se po italském vojenském útoku proti Libyi uchýlil do exilu. Jako základna v guerillové válce proti italským koloniálním úřadům mu tehdy sloužil Egypt.[3]

Druhá světová válka

Během druhé světové války, podporoval Idris Spojené království v naději, že se jeho vlast jednou provždy zbaví italské okupace. Proto také přivedl příslušníky hnutí Senussiů a kyrenejské vlastence do boje po boku Spojenců proti Ose. S porážkou německých a italských sil vedených Erwinem Rommelem se konečně mohl vrátit do hlavního města Benghází a zformovat oficiální vládu.

K nevoli domácích arabských nacionalistů a podpůrců panarabismu v sousedních státech zachovával král Idris těsné vztahy se Spojeným královstvím a USA, a později dokonce intervenoval proti Egyptské agresi během Suezské krize roku 1956.[zdroj⁠?]

Jiným ohrožením jeho panování byla nevyslyšená snaha o mužského potomka, jenž by jej později nahradil na trůně. Ekonomika státu díky výtěžkům z ropných polí a díky přítomnosti letectva Spojených států amerických na základně Wheelus poblíž Tripolisu vzrůstala, avšak královo zdraví se začalo zhoršovat.[zdroj⁠?]

Převrat a exil

1. září 1969, kdy byl král Idrís v Turecku, aby se podrobil lékařskému zákroku, byl sesazen libyjskou armádou pod velením Muammara Kaddáfího při státním převratu.[4] Převrat předešel abdikaci krále Idríse určené na 4. srpna 1969, s platností od 2. září 1969, ve prospěch jeho synovce korunního prince Hasana as-Senussiho.

Po převratu byl král Idrís souzen in absentia "Libyjským lidovým soudem" a v listopadu 1971 nad ním byl vynesen rozsudek smrti.

Podařilo se mu lodí dostat do města Kamena Vourla v Řecku a poté se uchýlil do exilu v Egyptě, kde roku 1983 zemřel v Káhiře ve věku 94 let. Byl pochován v Medině v Saúdské Arábii.

Povstání v roce 2011

Mladý obyvatel Bengází nesoucí během revoluce roku 2011 fotografii krále Idríse
Král Idris I. na titulní straně libyjského časopisu Al Iza'a, 15. srpen 1965

Ačkoli král Idrís I. zemřel v exilu a většina dnešních Libyjců se narodila až po konci jeho panování, mnoho opozičních demonstrantů za libyjského povstání proti plukovníku Kaddáfímu, mělo připnutu trikolóru s barvami vlaky Libyjského království a v rukou drželi portréty krále, zejména v tradiční pevnosti Senussiů Kyrenaice.[5]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Idris of Libya na anglické Wikipedii.

  1. http://www.royalark.net/Libya/libya6.htm
  2. Vandewalle, Dirk (2006). A history of modern Libya. Cambridge University Press. str. 36. ISBN 978-0-521-85048-3.
  3. Oliver, Roland; Atmore, Anthony (2005). Africa since 1800. Cambridge University Press. str. 236.
  4. Bloodless coup in Libya (nekrvavý převrat v Libyi. BBC News On This Day. 1. září 1969.
  5. The liberated east: Building a new Libya [online]. 24 February 2011 [cit. 2011-02-26]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy