Helmuth Weidling

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Helmuth Weidling
Bundesarchiv Bild 146-1983-028-05, Helmuth Weidling.jpg

Narození: 2. listopad 1891
Německé císařství Halberstadt, Německé císařství
Úmrtí: 17. listopad 1955 (64 let)
Sovětský svaz Vladimir, Sovětský svaz
Vojenská kariéra
Hodnost: General der Artillerie (generál dělostřelectva)
Doba služby: 19111945
Sloužil: Flag of the German Empire.svg Německé císařství (do roku 1918)
Flag of Weimar Republic (defence minister 1921).svg Výmarská republika (do roku 1933)
Flag of German Reich (1935–1945).svg Třetí říše
Složka: Flag of German Empire (merchant+cross).svg Reichsheer (do roku 1918)
Flag of Weimar Republic (war).svg Reichswehr (do roku 1933)
Balkenkreuz.svg Wehrmacht (do roku 1945)
Velel: 86. pěší divize (1942-1943)
XXXXI. tankový sbor (1943-1945)
LVI. tankový sbor (1945)
Vrchní velitel obrany Berlína (1945)
Války: První světová válka
Druhá světová válka
Bitvy: Bitva o Berlín (1945)
Vyznamenání: Rytířský kříž železného kříže s dubovými ratolesti a meči
Německý kříž ve zlatě

Helmuth Otto Ludwig Weidling (2. listopadu 1891, Halberstadt Sasko17. listopadu 1955, Vladimir v Rusku) byl generál dělostřelectva nacistického německého Wehrmachtu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Do Německé císařské armády vstoupil na jaře 1911. Před vypuknutím první světové války, byl poručík vojenského praporu vzducholodí Luftschiff-Bataillon 1. Jeho vojenská účast v první válce je dosti nejasná. Po válce zůstal v Reichswehru. V květnu 1931, byl velitelem 3 baterie u 4. dělostřeleckého pluku. V listopadu 1938, již velel 56. dělostřeleckému pluku se kterým se účastnil invaze do Polska a od října 1939, velel 20. dělostřeleckému pluku. Od dubna 1940 se stal velitelem dělostřelectva u XL. tankového sboru. S tímto sborem, se účastnil bitvy o Francii i Operace Barbarossa. Na Nový rok 1942 mu bylo svěřeno velení nad 86. pěší divizí, na východní frontě. U této divize zůstal až do podzimu 1943, kdy v říjnu převzal velení nad XXXXI. tankovým sborem. S tímto sborem prodělal ústupové boje na východní frontě roku 1944.

Od 10. dubna 1945, byl velitelem LVI. tankového sboru, se kterým 16. dubna vedl obranu na Seelovských výšinách východně od Berlína a následně byl jeho sbor nucen ustupovat k Berlínu. 22. dubna vydal Adolf Hitler rozkaz o zastřelení Helmutha Weidlinga popravčí četou, ale následující den byl při osobní návštěvě v Hitlerově bunkru omilostněn a zároveň se stal vrchním velitelem obrany Berlína. Zde vedl marnou obranu města až do prvních květnových dnů, kdy kapituloval.

Z výslechu generála Weidlinga na otázky náčelníka rozvědky 1. Běloruského frontu generálmajora Trusova (květen 1945).

1. května 1945 ve 21.30 svolal jsem pracovníky štábu LVI. tankového sboru a štábu berlínské obrany, aby se rozhodlo, zda se štáb pokusí prorazit si cestu z Berlína, anebo se vzdá Rusům; prohlásil jsem, že další odpor nemá smyslu a probojovávat se z Berlína ven, znamená dostat se z „kotle“ do „kotle“. Všichni pracovníci štábu mě podpořili a v noci na 2. května byl plukovník von Dufving vyslán jako parlamentář k Rusům se zprávou, že německá vojska zastavují odpor. Situace v Berlíně byla taková, že třebas jsem byl velitelem obrany Berlína, po tomto rozhodnutí cítil jsem se bezpečným jedině u Rusů.

Jako válečný zajatec byl po 2. světové válce odvezen do zajateckého tábora ve Vladimiru v SSSR, kde koncem roku 1955 zemřel.

Povýšení a vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Data povýšení[editovat | editovat zdroj]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Poslední dny Adolfa Hitlera - Hugh Trevor-Roper
  • Poslední bitva - Cornelius Rayn