Vilínovité

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(Přesměrováno z Hamamelidaceae)
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Vilínovité
Vilín japonský (Hamamelis japonica)
Vilín japonský (Hamamelis japonica)
Vědecká klasifikace
Říše: rostliny (Plantae)
Podříše: cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení: krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída: vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád: lomikamenotvaré (Saxifragales)
Čeleď: vilínovité (Hamamelidaceae)

Vilínovité (Hamamelidaceae) je čeleď vyšších dvouděložných rostlin z řádu lomikamenotvaré (Saxifragales). Jsou to dřeviny s jednoduchými střídavými listy, rozšíření v mírném a subtropickém pásu a severní polokoule i v tropech. V Evropě čeleď není zastoupena. Některé druhy, zejména vilíny a lískovníčky, jsou v Česku pěstovány jako okrasné rostliny nápadné zejména brzkým kvetením a podzimním zbarvením listů.

Květenství Sinowilsonie henryovy (Sinowilsonia henryi)

Obsah

Charakteristika [editovat]

Vilínovité jsou opadavé nebo stálezelené keře a stromy s jednoduchými střídavými (nebo výjimečně vstřícnými) listy s palisty. Odění je nejčastěji složeno z hvězdovitých chlupů nebo z hvězdovitých až štítkovitých šupin. Pupeny jsou nahé nebo kryté šupinami. Listy jsou obvykle dvouřadě usporádané a řapíkaté. Čepel je celistvá nebo dlanitě členěná, s peřenou nebo dlanitou žilnatinou, celokrajná nebo zubatá. Palisty jsou drobné až velké, vyrůstající z větévky a přilehlé k řapíku, u většiny zástupců v páru, u rodu Mytilaria jednotlivé a obklopující pupen, u Rhodoleia palisty chybějí. Květy jsou malé až středně velké, jedno nebo oboupohlavné, pravidelné nebo výjimečně lehce souměrné (Rhodoleia), v úžlabních nebo vrcholových květenstvích, většinou v klasech nebo hlávkách, méně často v hroznech, stažených thyrsech nebo latách. Okvětí je rozlišené na kalich a korunu, kališní lístky v počtu 4 nebo 5 (nebo až 10), korunní lístky v počtu 4 nebo 5. Tyčinky jsou volné v počtu 4 nebo 5 a střídající se se staminodii, výjimečně je tyčinek mnoho. Semeník je spodní nebo polospodní, částečně až zcela srostlý ze 2 plodolistů s jedním nebo několika vajíčky. Čnělky jsou volné. Plodem je kožovitá nebo dřevnatá, jedno až mnohosemenná tobolka. Semena jsou s tenkým endospermem.[1][2][3]

Charakteristickými obsahovými látkami jsou zejména třísloviny.

  • Květenství fotergily větší (Fothergilla major)

  • Listy Exbucklandia populnea

  • Květenství Sycopsis sinensis

  • Květenství Rhodoleia championii

Rozšíření [editovat]

Čeleď zahrnuje asi 30 rodů a 140 druhů. Vyskytuje se v jihozápadní a střední až jihovýchodní Asii, v severní Austrálii a na Nové Guinei, ve východní a jižní Africe a na Madagaskaru, ve východních oblastech Severní Ameriky, ve Střední Americe a navazující nejsevernější oblasti Jižní Ameriky. Centrum diversity je ve východní Asii.[1][2] V tropické Americe jsou vilínovité omezeny na horské polohy.[4]

Ekologické interakce [editovat]

Vilínovité opylovány větrem i hmyzem, především mouchami a včelami. Opylovače láká buď nektar nebo pyl. Květy Rhodoleia, uspořádané v hlávkách podepřených nápadnými listeny, jsou opylovány ptáky. Větrem jsou opylovány např. květy Distylium. U rodu fotergila (Fothergilla) jsou opylovači lákáni nápadnými dlouhými tyčinkami se zploštělými nitkami, nahrazujícími korunní plátky. Hmyzosprašnost je u tohoto rodu považována za druhotnou.[3] Semena jsou z vysychajících dřevnatých tobolek vystřelována do okolí,[4] u vilínů až do vzdálenosti 10 metrů.[5] Mnohé druhy rostou podél vodních toků a jejich semena jsou přinejmenším z části šířena vodou.[3]

Fosilní fotergila †Fothergilla malloryi

Historie [editovat]

Nejstarší nálezy fosílií předků dnešních vilínovitých pocházejí z konce druhohor, z období křídy. Tyto nálezy jsou dosti řídké, náleží mezi ně †Archamamelis, †Allonia a †Androdecidua endressii.[6] Naproti tomu nálezy ze spodních třetihor jsou již poměrně hojné. Nejstarší nálezy fosílií vilínu (Hamamelis) pocházejí z počátku třetihor, z paleocénu.[7] Lískovníček †Corylopsis reedae je datován do spodního eocénu, do doby před 50 miliony let. V období třetihor se tento rod vyskytoval i v Evropě a Severní Americe. Do období spodního eocénu spadají i nálezy fotergily †Fothergilla malloryi.[8]

Taxonomie [editovat]

Čeleď vilínovité je v současném pojetí dělena na 4 podčeledi:

V některých systémech (např. Cronquist) byly do vilínovitých řazeny i rody ambroň (Liquidambar) a Altingia, jimž je v současné taxonomii vyčleněna čeleď Altingiaceae.

Význam [editovat]

V medicíně je využíváno svíravého účinku tříslovin obsažených v listech a kůře zejména vilínu viržinského (Hamamelis virginiana). Je používán na různé kožní choroby, při léčbě hemoroidů a snižuje také horečku. V domorodé medicíně byly vilíny používány při léčbě různých neduhů jako je bolest ledvin, průjmy, silné menstruace, krvácení z nosu a podobně a také jako tonikum.[10][11]

Některé druhy vilínovitých jsou v ČR pěstovány jako zajímavé parkové a zahradní dřeviny s atraktivním podzimním olistěním a neobvyklými květy. Vilín (Hamamelis), nejčastěji pěstovaný rod, je zajímavý kvetením v zimním až předjarním období. Dále se pěstuje lískovníček (Corylopsis) a fotergila (Fothergilla), v botanických zahradách a arboretech i parotie (Parrotia), parotiovka (Parrotiopsis), dvoukvětec (Disanthus), sinowilsonie (Sinowilsonia) aj.[12][13] V subtropických zemích je vysazován krásně kvetoucí stálezelený okrasný keř Loropetalum chinense.[14]

  • Květenství lískovníčku klasnatého (Corylopsis spicata)

  • Podzimní zbarvení parotie perské (Parrotia persica)

  • Kvetoucí kultivar vilínu prostředního Hamamelis x intermedia 'Pallida'

  • Kvetoucí fotergila větší, Fothergilla major 'Mt. Airy'

  • Loropetalum chinense

Zástupci [editovat]

Seznam rodů [editovat]

Chunia, Corylopsis, Dicoryphe, Disanthus, Distyliopsis, Distylium, Embolanthera, Eustigma, Exbucklandia, Fortunearia, Fothergilla, Hamamelis, Loropetalum, Maingaya, Matudaea, Molinadendron, Mytilaria, Neostrearia, Noahdendron, Ostrearia, Parrotia, Parrotiopsis, Rhodoleia, Sinowilsonia, Sycopsis, Tetrathyrium, Trichocladus

Reference [editovat]

  1. ↑ a b Flora of China: Hamamelidaceae [online]. . Dostupné online.  
  2. ↑ a b Flora of North America: Hamamelidaceae [online]. . Dostupné online.  
  3. ↑ a b c JUDD, et al.. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. [s.l.] : Sinauer Associates Inc., 2002. ISBN 9780878934034.  
  4. ↑ a b SMITH, Nantan et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton : Princeton University Press, 2003. ISBN 069111694.  
  5. ↑ Flora of North America: Hamamelis [online]. . Dostupné online.  
  6. ↑ MAGALLÓN, Susana et al. Androdecidua endressii gen. et sp. nov., from the late Cretaceous of Georgia (United States): Further floral diversity in Hamameloideae (Hamamelidaceae). International Journal of Plant Scientes. 2001.  
  7. ↑ JIANHUA, Li et al. Phylogeny and Biogeography of Hamamelis. Harvard Papers in Botany. 2000.  
  8. ↑ RADTKE, M.G. et al. Fossil Corylopsis and Fothergilla leaves (Hamamelidaceae) from the lower Eocene flora of Republic, Washington, U.S.A., and their evolutionary and biogeographic significance.. International Journal of Plant Sciences. 2005.  
  9. ↑ STEVENS, P.F.. Angiosperm Phylogeny Website [online]. Missouri Botanical Garden: . Dostupné online.  
  10. ↑ The Who monographs on selected medicinal plants vol. 2. [s.l.] : World Health Organization Geneva, 2002.  
  11. ↑ WIART, Christophe. Ethnopharmacology of medicinal plants: Asia and the Pacific. New Yersey : Humana Press, 2006. ISBN 1-58829-748-9.  
  12. ↑ KOBLÍŽEK, J.. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov : Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4.  
  13. ↑ Florius - katalog botanických zahrad [online]. . Dostupné online.  
  14. ↑ LLAMAS, Kirsten Albrecht. Tropical Flowering Plants. Cambridge : Timber Press, 2003. ISBN 0-88192-585-3.  

Literatura [editovat]

  • Judd et al. Plant Systematics: A Phylogenetic Approach. 2. ed. Sinauer Associates Inc, 2002. ISBN 9780878934034.
  • Smith N. et al. Flowering Plants of the Neotropics. Princeton Univ. Press, 2003. ISBN 0691116946.
  • Koblížek J. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. 2. vyd. Tišnov: Sursum, 2006. ISBN 80-7323-117-4.
  • Hejný S. et al. Květena České republiky 1. 2. vyd. Praha: Academia, 1997. ISBN 80-200-0643-5.

Externí odkazy [editovat]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
Vilínovité

Citováno z „http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vilínovité&oldid=10008181“