František Petera Rohoznický
| František Petera | |
|---|---|
 | |
| Narození | 8. července 1798 Rohoznice |
| Úmrtí | 14. února 1877 (ve věku 78 let) Praha |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Povolání | archeolog a katolický kněz |
| Nábož. vyznání | katolická církev |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
František Petera Rohoznický, křtěný František Xaver Bohuslav Petera (8. červenec 1798 Rohoznice (okres Jičín) – 14. února 1877 Praha[1]) byl český vlastenecký kněz, amatérský archeolog, vlastivědný pracovník, folklorista a spisovatel.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se jako syn sedláka a později hostinského Jana Petery z Dehtova a vdovy Kateřiny Stejskalové, krčmářky a vdovy po Janu Hlavatém, v Rohoznici u Miletína, podle které užíval svůj přídomek Rohoznický. Ze dvou otcových manželství měl několik sourozenců, zmiňuje sestru a tři mladší bratry: Antonína kněze bělohradského (* 1810), Václava lékaře (* 1816) a Viktorina právníka (* 1819).[2] Vystudoval gymnázium v Jičíně, dále od roku 1816 dva roky studoval na pražské Karlo-Ferdinandově univerzitě filozofii u profesora Bernarda Bolzana a matematiku u profesora Josefa Ladislava Jandery; další čtyři roky pokračoval studiem teologie v arcibiskupském semináři v Praze[3] a 24. srpna roku 1822 byl v Hradci Králové vysvěcen na kněze. Nejprve vypomáhal v duchovní správě v Lanžově na Trutnovsku, roku 1823 byl jmenován kooperátorem a v letech 1829-1835 farářem v německém Maršově v Krkonoších. Dále byl do roku 1849 farářem v Lázních Bělohrad, tam v duchovní službě pokračoval jeho mladší bratr Antonín.[4] Roku 1749 z důvodů zdravotních, ale i pro spory s vrchností požádal o penzionování, do roku 1863 střídavě cestoval po různých farách na Jaroměřicku a bydlel v Jaroměři, od roku 1854 občas a v letech 1864–1877 měl stálé bydliště v Praze,[5] v Biskupském dvoře čp. 1154/II, kde založil rodinu s Františkou Ilgmannovou (1813–1864) z Hostinného, s níž měl tři dcery, z nichž nejstarší brzy zemřela.[6] Věnoval se archeologickým průzkumům na Jaroměřicku a později i v Praze, zejména se zajímal o pravěk.[7] Stal se členem historického i Archeologického sboru Národního muzea, který mu na práci dvakrát přispěl a jeho nálezy získával darem do sbírek. Výsledky svého bádání publikoval většinou v časopisech Lumír, Památky archaeologické a místopisné, Časopis katolického duchovenstva a v Pražských novinách. Sbíral také českou lidovou mluvu a své poznatky dodával Josefu Jungmannovi do Německo-českého slovníku. Terénní práci jeho a jeho přítele Chalupy popsal Karel Václav Rais.[8] Ten o něm psal i ve svých vzpomínkách.[9] Přátelsky se stýkal s Václavem Klimentem Klicperou, Janem Erazimem Vocelem, Karlem Vladislavem Zapem, rovněž s Václavem Krolmusem, který mu byl v badatelské práci vzorem. Petera vynikal šetrností, spořivostí a podnikatelským duchem. Přestože se mu některé půjčky od přátel nevrátily (např. Emanuel Arnold), našetřil 30 tisíc zlatých. Zemřel na zápal plic a byl pohřben na Olšanských hřbitovech, jeho hrob však zanikl, v době Vzpomínek K. V. Raise již neexistoval.
Dokud síla, hleďme díla, by památka po nás zbyla.František Petera Rohoznický, Životní heslo, [10]
Dílo (monografie)[editovat | editovat zdroj]
- Krátký životopis Knížete Dimitra Sanguszka: Vojvody Litevského, Starosty Čerkavského a Kaňovského, 3. února 1554 v Jaromíři v Čechách zabitého; a náhrobek jeho dne 19. listopadu 1859 objevený v chrámě sv. Mikuláše u věnném městě Jaromíři. Hradec Králové 1860
- Hrad Krašov, 1863
Pozůstalost[editovat | editovat zdroj]
Literární pozůstalost včetně jeho deníku je uložena v Archivu Národního muzea v Praze.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Petra, sign. PE Z13, strana 80. Dostupné online.
- ↑ Rais-Kretschmer 1922, strana 344
- ↑ Rais-Kretschmer 1922, strana 340; opravují chybu z Ottova slovníku: nestudoval v Hradci, ale v Praze
- ↑ Rais-Kretschmer 1922, strana 365
- ↑ Pobytová přihláška pražského policejního ředitelství [1]
- ↑ V pobytové přihlášce je zapsaná jako vdova po Viktoru Peterovi [2], dcery byly v matrice zapsány jako nemanželské
- ↑ FABINI, Pavel. Když se "železný had" poprvé rozjel ze Smíchova do Bavor. Pětka (časopis radnice městské části Praha 5). Roč. 2022, čís. 6, s. 26–27.
- ↑ K. V. Rais, Vzkazy vlastenecké. Praha [b.d.], strana 47, dostupné online[3]
- ↑ Rais-Kretschmer 1922, strany 338-367
- ↑ Rais-Kretschner 1922, strana 367
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Miloš HLAVA: "Jest prý kořalky pijan, a tak ten srpek jistě již propil". O depotu (?) z nádraží Josefov a jaroměřských letech Františka Petery Rohoznického; in:Stopami dějin Náchodska, sborník Státního okresního archivu Náchod, 15, 2014, s. 163–186
- František Petera Rohoznický (nekrolog) in: Světozor, roč. XI, 1877; č. 8 z 23. února 1877, s. 93 dostupné online [4]
- Karel Václav RAIS- Ota KRETSCHMER, Ze vzpomínek I. Praha 1922, s. 338-367.
- Karel SKLENÁŘ, Františka Petery Rohoznického „Seznamy hradů a hrádků v Čechách“ (1865–1867), in: Castellologia bohemica 2010
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu František Petera na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Petera v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Petera Rohoznický
- František Petera Archivováno 9. 6. 2020 na Wayback Machine. v kartotéce Jaroslava Kunce
