Fokker D.III
| Fokker D.III | |
|---|---|
 Fokker D.III | |
| Určení | stíhací letoun |
| Výrobce | Fokker-Flugzeugwerke |
| Šéfkonstruktér | Martin Kreutzer |
| První let | 1916 |
| Zařazeno | 1916 |
| Vyřazeno | 1917 |
| Uživatel | Luftstreitkräfte |
| Vyrobeno kusů | 159 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Fokker D.III byl německý jednomístný, jednomotorový, dvouplošný stíhací letoun z období první světové války.
Vznik[editovat | editovat zdroj]
V roce 1916 vyvinul konstruktér Martin Kreutzer pro Fokkera dvoupříhradové dvouplošníky D.II (M-17Z) a D.I (M18Z), které se vyráběly sériově. Z těchto dvou strojů pak vznikl prototyp M-19, který se vyznačoval mnohem lepšími výkony než D.I a D.II a po zkouškách pevnosti dostal označení D.III.
Ještě před úředními zkouškami v Adlershofu byl jeden letoun s označením 352/16 dne 1. září 1916 předán v té době nejúspěšnějšímu německému stíhacímu pilotovi Oswaldu Boelckemu. Ten s ním 2. září 1916 zaznamenal svůj dvacátý sestřel. Zjistil však, že letoun není rychlejší než britský Sopwith 1½ Strutter a že je podstatně pomalejší než francouzský Nieuport 17C.1 a tak ho vyměnil za výkonnější Albatros D.I.
Popis konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Kostra trupu a ocasních ploch, které byly plovoucí, bez kýlovky a stabilizátoru, byla z ocelových trubek, stejně tak jako vzpěry mezi křídly a podvozkové nohy. Kostra křídel byla dřevěná, nosná část profilu byla pak potažena překližkou. Ostatní plochy byl potaženy plátnem kromě podkovovitého, dole otevřeného krytu motoru a krytu trupu za motorem, které byly z hliníkového plechu. První série letadel s označením M-19F neměla křidélka, ale pouze kroucení konců křídel. Pozdější letadla s označením M-19K již křidélka dostala.
Letoun byl poháněn dvouhvězdicovým rotačním motorem Oberursel U.III o výkonu 118 kW (160 k). Vrtule byla dvoulistá, dřevěná. Výzbroj tvořily dva kulomety Spandau LMG 08/15 ráže 7,92 mm.
Využití[editovat | editovat zdroj]
Stroje obdrželo německé letectvo od září 1916 až do jara 1917. Celkově bylo dodáno 159 letadel. Krátce na nich létala i letecká esa jako Manfred von Richthofen a Ernst Udet. Avšak vzhledem k nespolehlivosti motoru U-III a také na Boelckovo doporučení byly postupně nahrazeny Albatrosy D.I, D.II. a D.III. Fokkery D.III byly přeřazeny ke stíhacím jednotkám domobrany, kde sloužily až do podzimu 1917. Některé letouny sloužily jako cvičné. Deset letounů zakoupilo Holandské letectvo a pár strojů bylo dodáno Rakousku-Uhersku.
Boelckův Fokker D.III byl vystaven v berlínském Zeughausu, avšak v roce 1943 byl zničen spojeneckým bombardováním.
Specifikace[editovat | editovat zdroj]
Údaje dle[1]
Technické údaje[editovat | editovat zdroj]
- Osádka:
- Rozpětí: 9,05 m,
- Délka: 6,30 m
- Výška: 2,25 m
- Nosná plocha: 20,00 m²
- Hmotnost prázdného letounu: 452 kg
- Vzletová hmotnost: 710 kg
- Pohonná jednotka:
Výkony[editovat | editovat zdroj]
- Maximální rychlost: 160 km/h
- Výstup:
- do 1000 m: 3 min
- do 4000 m: 20 min
- Vytrvalost: 1,5 hod.
- Dostup: 4725 m
Výzbroj[editovat | editovat zdroj]
- 2 × synchronizovaný kulomet Spandau LMG 08/15 ráže 7,92 mm.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Hornát, Jiří. Fokker D-III. Letectví a kosmonautika. 1990, roč. LXVI., čís. 2, s. 35.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Fokker D.III na Wikimedia Commons - Fokker D.III na Valka.cz
