Pfalz D.III

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pfalz D.III / D.IIIa
Určení stíhací
Výrobce Pfalz Flugzeugwerke
Šéfkonstruktér Rudolph Gehringer
První let 1917
Zařazeno 1917
Vyřazeno (1918)
Uživatel Německo
Turecko
Výroba 1917-1918
Vyrobeno kusů D.III: 260
D.IIIa: 750
Varianty D.III, D.IIIa

Pfalz D.III byl německý jednomístný stíhací dvouplošník používaný během první světové války především německými jednotkami Luftstreitkräfte. Jeho konstruktérem byl Rudolph Gehringer a vyráběl se u firmy Pfalz Flugzeugwerke. Nejvíce strojů bylo vyrobeno ve zdokonalené verzi D.IIIa.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Firma Pfalz Flugzeugwerke byla založena se záměrem vyrábět licenční letouny jiných výrobců jako byly předválečné jednoplošníky Morane-Saulnier a po vyhlášení války pak letouny Roland D.I a D.II. Po příchodu Gehringera na pozici hlavního konstruktéra, firma zahájila vývoj vlastního stíhacího dvouplošníku. Gehringer získal vynikající zkušenosti u firmy Flugzeugbau Friedrichshafen, kde pracoval pod vedením diplomovaného inženýra Theodora Kobera a výsledek vývoje nového letounu byl velmi slibný. V dubnu 1917 firma dokonce předčasně ukončila výrobu zakázky na 100 kusů letounů Roland D.III (dokončeno 30) a začala s výrobou vlastní stíhačky.

Pfalz D.III byl nepochybně inspirován tehdejšími Rolandy, zejména skořepinovou konstrukcí trupu z překližky i jeho rybím tvarem. Potah byl tvořen dvěma vrstvami dýhy vinutými spirálovitě v protichůdném směru. Vinutí se provádělo na formě, která tvořila polovinu trupu, půlky se následně slepily a místa spojů překryly vrstvou tkaniny nasáklou lepidlem. Tato metoda stavby zvaná Wickelrumpf zaručovala vysokou pevnost a ladné tvary oproti tehdejším běžně používaným konstrukcím. Na druhou stranu byla výrobně pracná a náročná na kvalitu výroby i použitého materiálu. Nevýhodou takto vyrobeného skořepinového trupu byla tendence k zakřivení a kroucení při stárnutí materiálu, zejména při použití nedostatečně vyzrálého dřeva nebo při vysoké vlhkosti prostředí. Tyto problémy způsobovaly naklánění letounu do strany, což vedlo i k haváriím při přistáních.

Na frontě[editovat | editovat zdroj]

Prototyp byl zalétán v květnu 1917 a k operujícím jednotkám, především v Bavorsku, se první stroje dostaly v srpnu. I když významně výkonnější než rané konstrukce Rolandů, byl nový Pfalz považován za výkonově horší než letouny firmy Albatros D.III a D.V. Piloti kritizovali velké síly v řízení, nedostatečnou rychlost, výkon a nízkou stoupavost. Byl také náchylný k přetažení a pádu do vývrtky, ze které byl návrat k ustálenému letu velmi obtížný. Naproti tomu Britové, kteří testovali ukořistěný Pfalz D.III s číslem 4184/17, ocenili jeho manévrovací schopnosti a uváděli lepší reakce v řízení než u tehdejších Albatrosů.

Na rozdíl od Albatrosu měl Pfalz celkově pevnější konstrukci. Zatímco Albatrosy měly přetrvávající problémy s pevností dolního křídla a byly vlastním pilotům nebezpečné zejména při střemhlavém letu, Pfalzy s pevnou konstrukcí a dvojitými mezikřídelními vzpěrami (dva závěsy na horním i dolním křídle) v tomto letovém režimu bezpečně dosahovaly vysokých rychlostí. Piloti, kteří do té doby Albatrosy opěvovali pro jejich výkony, začali díky zmíněným vlastnostem dávat přednost Pfalzům. Ze stejného důvodu se také staly oblíbenými pro bezpečnější útoky na pozorovací balóny. Tyto útoky byly především prováděny střemhlavým letem z výšky, kdy byla žádoucí maximální rychlost letounu ve snaze rychle překvapit nepřátelskou obranu a maximálně snížit čas k obranné palbě.

Pfalz D.IIIa s narychlo namalovanými výsostnými znaky Balkenkreuz

Významnější připomínka pilotů, kteří nové Pfalzy používali byla ke kulometům, které byly vnořeny do trupu a jejich poloha znemožňovala opravy zaseknutí mechanizmu za letu. To vedlo k mírné úpravě ve variantě D.IIIa, kde byly kulomety přesunuty na horní kryt trupu. D.IIIa byl od svého předchůdce rozeznatelný také podle zvětšených VOP, měl navíc zkrácené zakončení dolních křídel (wingtipů) a silnější motor Mercedes D.IIIa o výkonu 180 k (134 kW). K operačnímu nasazení se vylepšený D.IIIa dostal v listopadu 1917. Byla také vyrobena experimentální verze trojplošníku vycházející z typu D.III, ale vykazoval špatné letové výkony a tak bylo od dalšího vývoje upuštěno.

Celkem se vyrobilo 260 kusů D.III a 750 kusů D.IIIa. V dubnu 1918 byla výroba obou typů ukončena, aby již výkonově nedostačující stíhačky ve výrobních halách nahradil jejich nový následovník Pfalz D.XII. V červnu 1918 bylo v operačním nasazení přibližně 430 strojů D.IIIa, v srpnu již jen 166 a při uzavření příměří přibližně 100.

Přehled objednávek a dodaných kusů letounu Pfalz D.III / D.IIIa[editovat | editovat zdroj]

Množství Typ Evid. čísla Datum objednávky Poznámka
70 D.III 1360–1429/17 duben 1917
190 D.III 4000-4189/17 červen 1917 Idflieg objednal 300 kusů, ale objednávka byla změněna na typ D.IIIa před ukončením dodávky,
stroj č. 4165/17 a další vyrobené byly již pravděpodobně modifikovány na typ D.IIIa
110 D.IIIa 4190-4299/17 červen 1917
200 D.IIIa 5854-6053/17 září 1917
340 D.IIIa 8000-8339/17 leden 1918
100 D.IIIa 1250–1349/18 únor 1918

Varianty[editovat | editovat zdroj]

Pfalz D.III[editovat | editovat zdroj]

Pfalz D.IIIa[editovat | editovat zdroj]

  • Zdokonalená varianta s motorem Mercedes D.IIIa o výkonu 180 k (134 kW).
  • Kulomety na horním krytu trupu před pilotem.
  • Větší plocha VOP.

Specifikace (D.III)[editovat | editovat zdroj]

Prototyp Pfalz D.III na jaře 1917

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 1 pilot
  • Délka: 6,95 m
  • Rozpětí: 9,4 m
  • Výška: 2,67 m
  • Plocha křídel: 22,09 m²
  • Prázdná hmotnost: 689,5 kg
  • Vzletová hmotnost : 922 kg
  • Pohonná jednotka:řadový motor Mercedes D.III
  • Výkon pohonné jednotky: 160 k (119 kW)

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 164 km/h ve výšce 3000 m, 147 km/h ve výšce 4500 m
  • Dolet: 2 hod

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Prameny[editovat | editovat zdroj]