Flavio Cobolli

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Flavio Cobolli
Flavio Cobolli v kvalifikaci French Open 2023
StátItálieItálie Itálie
Datum narození6. května 2002 (21 let)[1]
Místo narozeníFlorencie, Itálie[1]
BydlištěŘím, Itálie
Výška183 cm[1]
Hmotnost74 kg[1]
Profesionál od2004[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek945 683 USD
Dvouhra
Poměr zápasů6–11
Tituly0 ATP, 2 challengery, 1 ITF
Nejvyšší umístění71. místo (5. února 2024)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2024)
French Open1. kolo (2023)
Wimbledon1. kolo kvalifikace (2022, 2023)
US Open3. kolo kvalifikace (2022)
Čtyřhra
Poměr zápasů0–2
Nejvyšší umístění316. místo (11. dubna 2022)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240210a10. února 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Flavio Cobolli (* 6. května 2002 Florencie) je italský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour nevyhrál žádný turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal tři tituly ve dvouhře.[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v únoru 2024 na 71. místě a ve čtyřhře v dubnu 2022 na 316. místě. Trénuje ho otec Stefano Cobolli.[1]

V juniorském tenise si po boku Švýcara Dominica Strickera zahrál dvě finále čtyřhry na French Open. V roce 2019 skončili jako poražení finalisté a ročník 2020 ovládli po výhře nad Brazilci Brunem Oliveirou a Natanem Rodriguesem.[3] Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF figuroval nejvýše během ledna 2020 na 8. místě.[2]

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Na okruhu ATP Tour debutoval v 19 letech květnovým Emilia-Romagna Open 2021 v Parmě. Jako 429. hráči žebříčku mu organizátoři udělili divokou kartu. První výhry dosáhl nad americkou světovou dvaadevadesátkou Marcosem Gironem po třísetové bitvě. Závěrečné dvě sady získal v tiebreacích a v utkání odvrátil tři mečboly.[4] Následně podlehl čtvrtému nasazenému Janu-Lennardu Struffovi z páté desítky klasifikace, když o postupu Němce rozhodla opět až rozhodující zkrácená hra. V lednu 2022 premiérově figuroval v Top 200, na 199. místě. První challengerový titul si odvezl z březnového Zadar Open 2022 po finálové výhře nad Polákem Danielem Michalskim ze čtvrté světové stovky. Bodový zisk jej katapultoval do Top 150.[5]

Bekhend v kvalifikaci French Open 2022

V sérii Masters debutoval po zisku divokých karet do dvouhry i čtyřhry římského Internazionali BNL d'Italia 2022. V singlové soutěži mu časnou porážku přivodil Američan ze čtvrté desítky Jenson Brooksby.[6] Úvodní kolo nepřešel ani v deblové polovině po boku Francesca Fortiho. Na mnichovském BMW Open 2023 se poprvé probojoval do čtvrtfinále na okruhu ATP. Do hlavní soutěže prošel z kvalifikace, v níž vyřadil české hráče z třetí stovky klasifikace Lukáše Rosola a Zdeňka Koláře. Ve dvouhře pak zdolal Australana Jordana Thompsona a Němce Oscara Otteho, než jej zastavil osmdesátý druhý muž pořadí Christopher O'Connell po třísetovém průběhu.[7]

Do hlavní grandslamové soutěže poprvé zasáhl v singlu French Open 2023 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci. V úvodním kole však nenašel recept na španělskou světovou jedničku Carlose Alcaraze.[8] V říjnu 2023 si zahrál druhé a třetí finále na challengerech. Lisabonský Lisboa Belém Open ovládl po závěrečném triumfu nad Libanoncem Benjaminem Hassanem.[9] O dva týdny později prošel přes Slováka Alexe Molčana do souboje o titul v italské Olbii.[10] V něm však podlehl Francouzi Kyrianu Jacquetovi. Po skončení debutoval v elitní stovce žebříčku ATP, když se 23. října 2023 posunul ze 106. na 95. místo.[11] Kvalifikoval se tak na prosincový Next Generation ATP Finals 2023 v Džiddě pro osm nejlepších tenistů sezóny do 21 let.[12] Na turnaji nepostoupil ze čtyřčlenné skupiny, když jediné výhry dosáhl nad Švýcarem Dominicem Strickerem.[7]

Při premiérové účasti na melbournském majoru, Australian Open 2024, vyhrál první zápasy na grandslamu. V pětisetovém maratonu nejdříve, jako stý hráč žebříčku, porazil chilskou světovou osmnáctku Nicoláse Jarryho, čímž dosáhl debutové výhry nad členem Top 20 a druhé výhry nad příslušníkem Top 50.[13][14] Ve druhém kole zdolal o dvě příčky níže postaveného Pavla Kotova, než jej zastavila australská světová desítka Alex de Minaur.[15]

Tituly na challengerech ATP a okruhu ITF[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Challengery (2 D)
ITF (1 D)

Dvouhra (3 tituly)[editovat | editovat zdroj]

Č. datum turnaj povrch poražený finalista výsledek
1. duben 2021 Antalya, Turecko antuka Švédsko Dragoș Nicolae Mădăraș 0–6, 6–3, 6–3
2. březen 2022 Zadar, Chorvatsko antuka Polsko Daniel Michalski 6–4, 6–2
3. říjen 2023 Lisabon, Portugalsko tvrdý Libanon Benjamin Hassan 7–5, 7–5

Finále na juniorském Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Čtyřhra juniorů: 2 (1–1)[editovat | editovat zdroj]

Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 2019 French Open antuka Švýcarsko Dominic Stricker Brazílie Matheus Pucinelli de Almeida
Argentina Thiago Agustín Tirante 		6–7(3–7), 4–6
Vítěz 2020 French Open antuka Švýcarsko Dominic Stricker Brazílie Bruno Oliveira
Brazílie Natan Rodrigues 		6–2, 6–4

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Flavio Cobolli na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f Flavio Cobolli na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20240210a10. února 2024
  2. ↑ a b Flavio Cobolli na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20240210a10. února 2024
  3. ↑ ROSSINGH, Danielle. Stricker pulls off junior double on historic day for Swiss tennis [online]. Roland Garros, 2020-10-10 [cit. 2020-10-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-10-13. (anglicky) 
  4. ↑ Cobolli wins ATP debut match over Giron in Parma. Tennis.com [online]. 2021-05-23 [cit. 2024-01-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ Super Cobolli: vince il primo Challenger ed è già top-150. Tenis Magazine [online]. 2022-03-27 [cit. 2024-01-19]. Dostupné online. (italsky) 
  6. ↑ Internazionali, la giornata nera dell'Italia: fuori in sei. Giorgi ritirata. La Gazzetta dello Sport [online]. 2022-05-10 [cit. 2024-01-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-06-11. (italsky) 
  7. ↑ a b Flavio Cobolli | Player Activity [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2024-01-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ SRIDHAR, Shrivathsa. Alcaraz blasts past qualifier Cobolli in French Open first round. Reuters [online]. 2023-05-29 [cit. 2024-01-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ #NextGenATP Flavio Cobolli Earns Second Challenger Title, Boosts Jeddah Hopes. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-10-09 [cit. 2024-01-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-11-30. (anglicky) 
  10. ↑ Olbia, Cobolli in finale: "Voglio la rivincita con Jacquet". Supertennis [online]. 2023-10-22 [cit. 2024-01-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-10-21. (italsky) 
  11. ↑ ORRÙ, Mauro. Olbia. Il Challenger parla francese. Jacquet batte Cobolli e alza la coppa. Olbianova [online]. 2023-10-22 [cit. 2024-01-19]. Dostupné online. (italsky) 
  12. ↑ Next Gen ATP Finals 2023 Qualifications. www.nextgenatpfinals.com [online]. Next Gen ATP Finals, 2023-11-08 [cit. 2024-01-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2024-01-05. (anglicky) 
  13. ↑ Flavio Cobolli beats Nicolas Jarry in an epic marathon match at the Australian Open. UBITENNIS [online]. 2024-01-15 [cit. 2024-01-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ Australian Open 2024: Cobolli eliminates Jarry. Tennis Majors [online]. 2024-01-15 [cit. 2024-01-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ De Minaur races into Open fourth round. www.espn.co.uk [online]. ESPN, 2024-01-19 [cit. 2024-01-19]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Flavio_Cobolli&oldid=23646007“