Flájská hornatina
| Flájská hornatina | |
|---|---|
 Přírodní rezervace Grünwaldské vřesoviště | |
| Nejvyšší bod | 956 m n. m. (Loučná) |
| Rozloha | 132,98 km² |
| Nadřazená jednotka | Loučenská hornatina |
| Sousední jednotky | Novoveská hornatina, Cínovecká hornatina, Chomutovsko-teplická pánev |
| Světadíl | Evropa |
| Stát |  Česko |
| Horniny | ortorula, pararula, žula |
| Povodí | Bílina (řeka), Freiberská Mulda → Labe |
| Souřadnice | 50°39′56″ s. š., 13°37′18″ v. d. |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Flájská hornatina je geomorfologický okrsek Loučenské hornatiny, která patří do Krušných hor. Rozkládá se na území okresů Most a Teplice. Na západě sousedí s Novoveskou hornatinu, od níž ji odděluje hluboce zaříznuté údolí Bílého potoka. Její východní hranici tvoří Mikulovské údolí. Severní hranice sleduje státní hranice s Německem. Největšími sídly jsou na úpatí Litvínov, Osek a Hrob, výše v horách pak lyžařská střediska Meziboří, Český Jiřetín, Mikulov a Moldava s hraničním přechodem.
Vrcholový hřbet má podobu plošiny, která příkře spadá do prostoru Chomutovsko-teplické pánve.[1] Svahová část je rozčleněna potoky v hluboká údolí. Vystupují zde především typické horniny Krušnohorského krystalinika, tj. ruly (ortoruly, pararuly) a horniny flájského žulového porfyru (hlavně v okolí vodní nádrže Fláje v blízkosti hory Loučná).
Nejvyšším vrcholem okrsku je Loučná (956 m).[2] Dalšími významnými vrcholy jsou:
- Vlčí hora (892 m[3])
- Černý vrch (889 m)
- V oboře (889 m)
- Studenec (878 m)
- Oldřišský vrch (878 m)
- Bradáčov (876 m)
- Vrch tří pánů (874 m)
- Jelení hlava (874 m)
- Pestrý (871 m)
- Bouřňák (869 m)
Hlavními vodními toky oblasti jsou Bílý potok se svými četnými přítoky, Flájský potok, na němž je vybudována přehradní nádrž Fláje, a Bouřlivec protékající Mikulovským údolím. Jeho vody se zadržují v Teplické pánvi v nádrži Všechlapy.
Vegetaci hornatiny tvoří převážně bučiny na jižních svazích Krušných hor, přirozená vegetace vrcholového hřebenu byla v minulých staletích přeměněna na monokultury smrku. Většina těchto porostů však byla zcela poničena imisemi v druhé polovině 20. století. Lesy tak musely být nahrazeny nepůvodními dřevinami především pak modřínem, smrkem pichlavým, břízami nebo jeřábem. Po roce 1989 dochází v důsledku přísných imisních limitů k zlepšení ovzduší v Podkrušnohoří, a tím i k oživení přírody Krušných hor. Toto zlepšení bylo natolik rapidní, že se uvažuje o postupném zalesňování původními druhy, tj. smrkem ztepilým, bukem lesním a jedlí bělokorou.[zdroj?]
Nejcennější přírodní části představují rozlehlá rašeliniště (přírodní rezervace Grünwaldské vřesoviště nebo v okolí Flájské přehrady).[2] Další chráněná území v regionu jsou přírodní památky Lomské údolí,[4] Domaslavické údolí a Buky na Bouřňáku a přírodní rezervace Vlčí důl (obsahuje zrušenou přírodní památku Vrása).[2] Velkou část území zahrnuje také přírodní park Loučenská hornatina.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ BÍNA, Jan; DEMEK, Jaromír. Z nížin do hor. Geomorfologické jednotky České republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 2012. 344 s. ISBN 978-80-200-2026-0. Kapitola IIIA-2B Loučenská hornatina, s. 117.
- ↑ a b c Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. Příprava vydání Jaromír Demek, Peter Mackovčin. 2. vyd. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9. Heslo Flájská hornatina, s. 135–136.
- ↑ Základní mapa ČR [online]. Zeměměřický úřad [cit. 2021-01-12]. Dostupné online.
- ↑ Plán péče o přírodní památku Lomské údolí na období 2018–2030 [PDF online]. Krajský úřad Ústeckého kraje [cit. 2019-11-17]. S. 6. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-09.