Fécamp

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
ikona
Tento článek potřebuje důkladnou jazykovou korekturu.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vhodně vylepšíte. Inspiraci k vylepšení můžete hledat v radách na stránce Pravopisné rady, případně na diskusní stránce článku.
Fécamp
Přístav
Přístav
Fécamp – znak
znak
Poloha
Souřadnice49°45′30″ s. š., 0°22′48″ v. d.
Nadmořská výška0 – 125 m n. m.
StátFrancieFrancie Francie
RegionNormandie
DepartementSeine-Maritime
ArrondissementLe Havre
KantonFécamp
Fécamp
Fécamp
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha15,07 km²
Počet obyvatel19 434(aglomerace 27 373) (2008)
Hustota zalidnění1395 obyv./km²
Správa
StarostaPatrick Jeanne
E-maildirectiongenerale@ville-fecamp.fr
PSČ76400
INSEE76259
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fécamp je francouzská obec v Normandii, ve které se nachází starý přístav specializující se na lov tresek. Nachází se v departmentu Seine-Maritime, na pobřeží Pays de Caux, přibližně 40 kilometrů severně od Le Havre.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Fécamp se nachází v údolí řeky Valmont, v srdci Pays de Caux na Alabastrovém pobřeží.

Toponymie[editovat | editovat zdroj]

První zmínka o názvu obce se objevuje v roce 875 v podobě fluvium Fiscannum, poté pak v roce 990 Fiscannus.[1]

Název „Fécan“ se odvodil od výrazu fiscanu, Jedná se pravděpodobně o původní název řeky Valmont. Podobný způsob vzniku názvu místa od názvu řeky najde i na řadě jiných míst v departmentu Seine-Maritime (např. Eu, Dieppe apod.) i jinde.[1]

Vysvětlení Augusta Longnona[2] jakožto „fiskálního území“ (domaine du fisc) Albert Dauzat a Charles Rostaing do svého etymologického slovníku názvů míst ve Francii[3] nepřevzali. Naproti tomu zařadili Fescamps (město v Somme v Pikardii) spolu s názvy typu Fêche-l'Église, Fesches-le-Châtel, atd. do oddílu Feissal týkající se latinského fiscus (královská pokladna), čímž bylo převzato vysvětlení Longnona. Ernest Nègre[4] vychází z názorů svých předchůdců a stejně jako řada dalších Fécamp vyloučil ze skupiny názvů odvozených od latinského fiscus.

Longnon svůj výklad opírá o staré výrazy, avšak je třeba mimo jiné poznamenat, že existence termínu fisque je doložena teprve od 13. století. Jde o výraz vypůjčený z klasické latiny[5], což Longnonovy závěry vyvrací.

Následně byla též Gröhlerem spatřována spojitost s výrazem fiskhafn, odvozeného z germánského fisk (ryba) a hafn (přístav), přičemž toto vysvětlení pak upravili François de Beaurepaire[6] a Ernest Nègre, kteří dovodili, že první část by mohla pocházet od germánského fisc (ryba), avšak druhou část už dále nevysvětlovali.

Spojení ryby s názvem řeky dává smysl a ve Francii se vyskytuje častěji, např. v názvu Fresquel, přítoku řeky Aude. Starobylé Fiscanum najdeme rovněž v Itálii v la Fisca v povodí Pádu, či v Německu je řada Fischah, Fischbach apod.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Město získalo označení Města a kraje umění a historie.

Období Galie a Starověkého Říma[editovat | editovat zdroj]

Na jihovýchodě dnešního města se nacházelo oppidum (galská opevněná osada) nazývané Côte du Canada. Je možné ještě vidět zbytky hradeb postavených kolem poloviny 1. století př. n. l.,[7] zejména opevnění belgického typu.

Během římského období procházela cesta spojující Fécamp a Étretat místem, které se dnes nazývá Fond Pitron. Na místě této staré římské cesty se dnes nachází silnice D 940.

Hrob ženy, který pochází z doby kolem roku 400, byl v roce 1872 objeven na místě zvaném Le Carrel v blízkosti kostela svatého Štěpána (Église St Etienne). Podle obsahu se jednalo o hrob germánské aristokratky.

Středověk[editovat | editovat zdroj]

  • V 7. století svatý Léger byl vyslán do Fécampu vyhnán, byl přijat v prvním klášteře, avšak jednalo se o ženský klášter. Kolem vévodského římského paláce byly nalezeny stopy doby Karlovců - mince a základy dvou kaplí.
  • V 9. století region vyplenili Vikingové a zničili klášter. Podle pověstí se jeptišky prý dobrovolně zohyzdily ve tváři, aby se vyhnuly hanbě. Po roce 911 se z regionu kolem Fécampu stala oblast masivní invaze Normanů, jak dokazuje normandské názvosloví v místních názvech.[8] Nález pokladu v roce 1963, převážně franských a anglo-saských mincí, dokresluje loupení a vymáhání výkupného, kterému byli místní obyvatelé vystaveni v době útoků Vikingů. Poklad byl zahrabán mezi lety 970 a 980.
  • Tato masivní přítomnost anglo-dánů vysvětluje, proč první vévodové městu přikládali takovou důležitost. Narodil se zde normandský vévoda Richard I. a Richard II. (22. srpna 1027 zde zemřel).
  • Richard I. řečený chrabrý, normandský vévoda, se narodil ve Fécampu v roce 933, cca 100 let po prvních nájezdech Vikingů v roce 851. Richard I. nechal zrekonstruovat kostel a jeho syn, Richard II., řečený dobrý, který pozval Viléma z Volpiana, aby znovu založil Opatství svaté Trojice ve Fécampu podle benediktinského řádu podle Clunyjské reformy. Richard chtěl původně pozvat Maïeula, opata z Cluny, ale ten to odmítl s tím, že nepůjde mezi piráty. Opatský kostel svaté Trojice by původně postaven v románském slohu ze světlého caenského vápence a kamene z Fécampu. Byl vysvěcen v roce 1106 arcibiskupem z Rouenu Guillaumem Bonne-Âme. V době Plantagenetů skriptorium ve Fécampu vytvořilo řadu iluminovaných rukopisů. Relikvie svaté Krve, druh svatého Grálu přitahoval rybáře a poutníky a přinesla tomuto benediktinskému opatství mnoho darů a to se stalo nejhonosnějším opatstvím Normandii, což dalo vzniknout rčení: „Z kterékoli strany vítr zavane, opat z Fécampu na tom vydělá.“ Po rozsáhlém požáru v roce 1168 bylo opatství zrekonstruováno v gotickém stylu.
  • Na začátku 13. století kostel připadl do opatství Raoula d'Argences. V roce 1202 Jan Bezzemek Fécampu odsouhlasil městská práva. Krátce poté bylo město Filipem Augustem připojeno k francouzskému království.
  • V 15. století Angličané město vypálili, poté jej okupovali a zřídili zde vlastní posádku. V roce 1449 byl Fécamp osvobozen.

Moderní dějiny a současnost[editovat | editovat zdroj]

Historie Fécampu spočívá, vedle opatství, především na přístavu založeného kolem 11. století. Přinesl stavbu lodí a i rybolov. V 18. století lov sleďů upadal, především kvůli zanesení přístavu pískem, holandské konkurenci, lákavosti anglického kontrabandu (pašeráctví) ale i nedostatku investic.[9]

Od 19. století do poloviny 20. století Fécamp vykonával důležitou činnost: rybolov u břehů Newfoundlandu. Na začátku 20. století byla většina francouzských lodí pro tento rybolov vypravena z Fécampu, vrcholu bylo dosaženo v roce 1903, kdy přístav vybavil 73 rybářských lodí s mužstvem na palubě v počtu v průměru 35 mužů. To fungovalo až do 70. let 20. století, kdy Kanada zakázala přístup do rybářských oblastí.

Výpravy, nejdříve prováděné pomocí plachetnic trojstěžníků, mohly trvat i více než šest měsíců, doba, kdy se podpalubí naplnilo treskami, které byly z důvodu konzervace nasoleny. Rybolov se uskutečňoval pomocí malých loděk, na kterých pluli dva, nebo tři rybáři, a které se převážely na trojstěžnících zasunuté jedna v druhé, aby se ušetřil prostor na lodi. Velký počet těchto loděk se v mlze ztratil.

S následujícím technickým rozvojem plachetnice zmizely. Poslední trojstěžník Léopoldine pro lov tresky naposledy vyplul v roce 1931. Následně byla využívána parní plavidla a později lodě s dieselovými motory.

Do dnešních dnů už přetrvalo jen málo z rozsáhlého rybolovu, a i ten se omezuje spíše na pobřežní rybolov. Přístav Fécamp však zůstal v provozu, zejména díky dovozu dřeva. Dnes již existuje jen jedna francouzská loď, která se plavila k Newfoundlandu, jmenuje se Marité a byla vyrobena ve fécampských loděnicích v roce 1921. Národní námořnictvo používá ještě dvě plachetnice vyrobené ve Fécampu ve 30. letech: L' Étoile a Belle Poule.

Tesařské práce v Gotickém sále Benediktinského paláce rovněž zajistili tesaři z městské loděnice, a to v 19. století.

Alexandr Le Grand v 19. století založil Société Bénédictine pro výrobu likéru Bénédictine. Jeho vnuk Fernand Le Grand v polovině 20. let 20. století založil soukromou rozhlasovou stanici – Radio Fécamp. Úspěch přinesl rozšíření a přejmenování na Radio-Normandie a komerční rozhlasové vysílání, konkurenční k anglické BBC až do 2. světové války. V polovině 30. let 20. století Radio-Normandie rovněž zahájilo experimentální televizní vysílání, a to díky mladému inženýrovi Henrimu de France, který se po válce proslavil svým vynálezem televizního přístroje 819 lignes - tj. 819 vln (předchůdce televize s vysokým rozlišením) a barevné televize se SECAM.

Na útesech Cap Fagnet německá vojska v roce 1942 zahájila v rámci Atlantického valu stavbu baterie radarů, jehož experimentální model Mammut nikdy nebyl zprovozněn.

Hospodářská činnost[editovat | editovat zdroj]

Hospodářská činnost Fécampu se zaměřuje především na činnosti spojené s mořem. Fécamp je díky svému parku větrných elektráren rovněž producentem elektřiny.

Vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Ve Fécampu se nacházejí čtyři střední školy (lycea):

  • lyceum Anity-Conti
  • lyceum La Providence, soukromé lyceum v centru města
  • odborné lyceum Reného Descarta, které se nachází ve školním komplexu na plošině Saint-Jacques
  • lyceum Guy de Maupassanta, které se nachází ve školním komplexu na plošině Saint-Jacques

Najdeme zde rovněž 4 vysoké školy:

  • Vysoká škola Paula Berta (Le collège Paul Bert)
  • Soukromá vysoká škola La Providence (Le collège La Providence)
  • Vysoká škola Julese Ferryho (Le collège Jules Ferry)
  • Vysoká škola George Cuviera (Le collège Georges Cuvier)

Památky[editovat | editovat zdroj]

  • Kostel svatého Štěpána (Fécamp), historická památka
  • benediktinský klášter
  • Muzeum Newfoundlandu a rybolovu: muzeum o slavné námořní historii Fécempu, otevřené v roce 1988. Výprava rybářů, kteří po plavbě trvající dlouhé měsíce přistáli u břehů Newfoundlandu (nalodění, makety, nářadí), stavba a oprava lodí, plastický plán města, audiovizuální expozice a obrazy.
  • Muzeum objevu čokolády.
  • Památný dům: demeure du 16. století, řečený Maison à la fleur de lys a později Hôtel du grand cerf. Od roku 2005 se zde nachází městský archiv.
  • Vila Émilie (začátek 20. století), ve stylu secese.
  • Muzeum Paláce Bénédictine, otevřené v roce 1888 jeho zakladatelem Alexandrem-Prosper-Hubertem Le Grandem v budově se směsicí architektonických prvků a mísící se stylů gotiky, renesance a secese. Nachází se zde muzeum věnované ceněnému normandskému likéru, jakož i současné výstavy umění (Stabiles d'Alexander Calder - 2001).
  • Kaple svaté Krve.
  • Památníky úmrtí Charlese de Gaulla. Místo bylo přestavěno v letech 2006/2007.

Osobnosti spojené s městem[editovat | editovat zdroj]

Partnerská města[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fécamp na francouzské Wikipedii.

  1. ↑ a b François de Beaurepaire (předmluva Marianne Mulon): Les Noms des communes et des anciennes paroisses de la Seine-Maritime, vydavatelství A. et J. Picard, Paris, 1979, ISBN 978-2-7084-0040-5, Ouvrage publié avec le soutien du CNRS
  2. ↑ Les noms de lieu de la France: leur origine, leur signification, ... 1920. p. 489.
  3. ↑ Albert Dauzat et Charles Rostaing, Dictionnaire étymologique des noms de lieu en France, Librairie Guénégaud, Paris, 1989 (ISBN 2-85023-076-6). p. 284 et 285.
  4. ↑ Ernest Nègre, Toponymie générale de la France, Volume II, Librairie Droz 1990
  5. ↑ Etymologie de fisc
  6. ↑ La diffusion de la toponymie scandinave dans la Normandie ducale / François de Beaurepaire (2002)
  7. ↑ Beuriot C., Dechezleprêtre Th., Sites fortifiés de hauteur de l'Âge du Fer en Haute-Normandie, in: Actes de la table-ronde archéologique (Dieppe, 17 et 18 septembre 1996), Proximus, 2, 1998, 37-56.
  8. ↑ Podrobnosti viz francouzská verze wikipedie - Fécamp
  9. ↑ Yann Gobert-Sergent, "Quand les marins quittent la mer : Fécamp en 1739 d’après l’inspecteur Sicard", in Annales Historiques de Fécamp, n°15, 2008.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Alphonse Martin, Histoire de Fécamp, imprimeurs-éditeurs Durand & fils, 1893
  • J. Daoust, Fécamp, l'abbatiale de la Sainte-Trinité, Durand et fils, Fécamp, 1989
  • Il était une fois un port... par Jean-Pierre Balier, publié en 2006 par l'Association des Amis du Vieux-Fécamp.
  • Normandie, Guides bleus et Paris-Normandie, éditions Hachette, 1994
  • Nelson Cazeils, Les terre-neuvas, Éditions Ouest-France patrimoine, 2004
  • Musée de Fécamp : catalogue des peintures, Point de vues, 2010

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Fécamp&oldid=23819560“