Efrém Syrský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Svatý Efrém Syrský
{{{název}}}
Učitel církve
Narození kolem 306, Nisibis (dnešní Nusaibin, Turecko)
Úmrtí 9. června 373, Edessa (dnes Urfa, Turecko)
Svátek 28. ledenpravoslaví; 8. červenSkotská episkopální církev; 9. červenřímskokatolická církev a anglikánská církev; 18. červenMaronitská katolická církev
Úřady Jáhen
Uctíván církvemi Všemi
Atributy vinná réva, svitek
Patronem duchovních vůdců

Svatý Efrém Syrský (kolem 306, Nisibis, dnešní Nusaibin, Turecko – 9. června 373, Edessa, dnes Urfa v Turecku) byl jáhen a velký ctitel Panny Marie, kterou nazýval Usmiřovatelkou mezi nebem a zemí. Proslul hlubokým duchovním životem a komentáři k biblickým knihám. Je učitelem církve.

Život[editovat | editovat zdroj]

Efrém se narodil v křesťanské rodině v Nisibis (dnešní Nusaibin v Sýrii) kolem roku 306. Přijal jáhenské svěcení. Proslul jako slavný učitel ve svém rodišti a v roce 363 v dnešní Urfě založil teologickou školu. Od tamějšího biskupa Jakuba se mu dostalo skvělého vzdělání a sám Efrém Jakubovi pomohl vybudovat teolog, kde založil teologickou školu, a později se rozhodl žít poustevnickým a mnišským životem. Když v roce 372 vypukl v Edesse mor, pomáhal všem potřebným a poté se vrátil zpátky do své poustevny, kde o rok později zemřel.

Smrt[editovat | editovat zdroj]

Zemřel 9. června roku 373 v Edesse, kde se také nacházejí jeho ostatky. V roce 1920 byl papežem Benediktem XV. prohlášen za učitele církve.[1] V katolické církvi je jeho liturgická památka slavena 9. června.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Své spisy psal syrsky. Vystupoval v nich proti tehdejším herezím (gnosticismus, manicheismus, …) a vykládal v nich Bibli. Ukazoval v nich hloubku duchovního života. Hojně citoval Písmo svaté a svým zvláštním básnickým stylem se snažil vysvětlit tajemství křesťanských bohoslužeb. Rovněž psal biblické komentáře, kázání a dogmatické spisy proti kacířství. Skládal též texty k náboženským písním a v nich vštěpoval prostému lidu základní náboženské pravdy. Některé z těchto písní jsou dodnes používány při bohoslužbách v Syrské církvi sjednocené s Římem. Právě díky těmto písním získal přízvisko citera Ducha svatého.[2] Tři úryvky z jeho spisů se čtou v breviáři ve čtvrtek po 1. adventní neděli.[1] Jeho spisy se překládaly do řečtiny i arménštiny.

Spisy[editovat | editovat zdroj]

  • 52 hymnů O Církvi – pojednává v nich o svobodě, spravedlnosti, dobru a o církvi
  • Komentáře ke knize Genesis a knize Exodus
  • 77 písní nisibijských
  • Komentář k listům apoštola Pavla
  • Komentář ke Skutkům apoštolů

Citát[editovat | editovat zdroj]

Ó Panno nejpodivuhodnější, všechno dnes zpívá ke tvé cti: jsou tu cherubové, kteří však nedosahují tvé svatosti, jsou tu serafové, kteří se nemohou srovnávat s tvou krásou… Čistí andělé však radostně oslavují nebeské dítě, které vyšlo z tvého lůna.
— Hymnus o nebeské Matce

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Němec, Jaroslav: Nové profily světců, Matice cyrilometodějská s.r.o., Olomouc 2005, s. 88, ISBN 80-7266-204-X
  2. Lane, Tony: Dějiny křesťanského myšlení, Návrat domů, Praha 1996, s. 36, ISBN 80-85495-47-3

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • LANE, Tony. Dějiny křesťanského myšlení. Praha : Návrat domů, 1996. ISBN 80-85495-47-3.  
  • SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. Kostelní Vydří : Karmelitánské nakladatelství, 1997. ISBN 80-7192-304-4.  
  • NĚMEC, Jaroslav. Nové profily světců. Olomouc : Matice cyrilometodějská s.r.o., 2005. ISBN 80-7266-204-X.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Ephrem the Syrian ve Wikimedia Commons