Edmund Trachta

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Edmund Trachta
Edmund Trachta (rok 1929)
Edmund Trachta (rok 1929)
Rodné jménoEdmund Vilém Alois Trachta[1]
Jiná jménaEdmond Trachta (v souvislosti s filmem)
Narození4. ledna 1902
Žižkov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí2. května 1945 (ve věku 43 let)
Malá pevnost Terezín
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Příčina úmrtípopraven
Místo pohřbeníHřbitov Terezín (národní památník)[2]
BydlištěStrakonice
Národnostčeská
Povolánífilmový herec; zubní technik
Zaměstnavatelsamostatná praxe dentisty
Domovské městoStrakonice
Politická stranatajný člen KSČ
ChoťMarie Krátká (od 1931)
DětiEdita Trachtová
RodičeVilém Trachta
Anna Trachtová (roz. Havlíčková)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Edmund Trachta před rokem 1945[3]

Edmund Trachta, někdy uváděn též jako Edmond Trachta, (4. ledna 1902 Žižkov – 2. května 1945 Malá pevnost Terezín) byl český prvorepublikový filmový herec, strakonický zubní technik (dentista) a významný účastník protifašistického odboje.

Život[editovat | editovat zdroj]

Edmund Trachta (celým rodným jménem Edmund Vilém Alois Trachta[1]) se narodil 4. ledna 1902[4] na Žižkově do rodiny berního ředitele Viléma Trachty a Anny Trachtové, rozené Havlíčkové z Podbaby.[5] Při pobytu v Paříži (nejspíše ještě před rokem 1927, kdy začal hrát ve filmech) získal Trachta dentistické zkušenosti a ty si ještě prohloubil odbornou průpravu nezbytnou pro vykonávání profese zubního technika.[4] V roce 1931 se Edmund Trachta oženil s Marií Krátkou z Kamenice nad Lipou a z jejich manželství vzešla dcera Edita.[5] Ve Strakonicích, kam se rodina Trachtových přestěhovala,[4] si na náměstí v domě číslo popisné 322[p. 1] otevřel soukromou ordinaci, jak o tom informoval velký výrazný bílý nápis TRACHTA umístěný na domě.[5]

Působení ve filmu[editovat | editovat zdroj]

Pražský kat

Jeho urostlá atletická postava (byl členem Sokola)[4] byla nejspíše důvodem, proč jej v roce 1927 oslovil režisér Rudolf Měšťák (1878–1946), který připravoval filmovou adaptaci románu Josefa Svátka o katu Janu Mydlářovi.[5] Historický (ještě němý) černobílý film se jmenoval Pražský kat,[4] natáčel se v exteriérech hradu Zvíkova a čerpal ze života známého staroměstského mistra popravčího.[5] Film produkovala společnost Republicfilm, titulní roli kata Mydláře hrál zápasník Gustav Frištenský a roli jeho syna Jana Václava Mydláře ztvárnil tehdy pětadvacetiletý Edmund Trachta.[5][7][8][9]

Pohorská vesnice

Režisér Miroslav Josef Krňanský v roce 1928 obsadil Edmunda Trachtu do vedlejší postavy Petra (Pavlova kamaráda) ve filmové adaptaci románu Boženy Němcové Pohorská vesnice.[5][7][4] Film Pohorská vesnice byl černobílý, natáčel se podle scénáře Václava Wassermana v několika exteriérových lokacích (Krkonoše, Šumava, Sázava a také Křivoklátsko) a byl původně též němý.[5] Opětovně byl uveden, v již ozvučené verzi, v roce 1933.[5][8][9]

Jinak otcové – jinak děti

V osvětovém filmu společnosti Propagafilm Jinak otcové – jinak děti ztvárnil Edmund Trachta postavu Toníka Votruby.[5] Snímek z roku 1928/1929[7] se natáčel v Praze (v oblasti Hradčan) a pojednával o lásce dívky Mařenky k chlapci Jeníkovi. V cestě jejich štěstí ale stála Mařenčina matka, která chtěla svoji dceru provdat za selského synka Toníka Votrubu.[5]

Dítě periferie

V melodramatu Dítě periferie (režie Václav Kubásek) z roku 1929 ztvárnil Edmund Trachta roli kováře Ondřeje Loukoty.[5][7][9]

Boží mlýny

V roce 1929 se tehdy sedmadvacetiletý Edmund Trachta objevil v roli mladého sedláka Podestáta ve filmovém zpracování vesnického dramatu od spisovatele Jana Vrby s názvem Boží mlýny,[4][8] který se natáčel v oblasti Chodska.[5][7] Roli jednoho ze sousedů (konkrétně postavu kováře Drastila) v tomto filmu ztvárnil opět zápasník Gustav Frištenský. Pro Frištenského i pro Trachtu to byly poslední filmové role.[5][9]

Odbojové aktivity[editovat | editovat zdroj]

Přesvědčení k odboji[editovat | editovat zdroj]

Během 30. let 20. století se též živě zajímal o politické dění a své levicové smýšlení nikterak netajil. V této době se Trachta stal členem přítel SSSR. Byl tajným členem KSČ už za první republiky[10] a tuto stranu mimo jiné i finančně podporoval. Mnichovskou dohodu (30. září 1938) a její důsledky pro Československo nesl velmi těžce a rovněž německá okupace spojená s vyhlášením Protektorátu Čechy a Morava (16. března 1939) jej naplňovala „činorodým odporem“. V době protektorátní se zapojil do odboje (a to i do partyzánského odboje).[4]

Začátky v odboji[editovat | editovat zdroj]

Již od dubna 1939 se stal spolupracovníkem prvního ilegálního okresního vedení KSČ ve Strakonicích.[10] Zásahem klatovského gestapa byla tato organizace sice na jaře 1941 rozbita, ale Edmund Trachta zatčení unikl a v roce 1942 navázal kontakt s vedením KSČ pro jižní Čechy (na Táborsku u Borotína).[10] Tuto spolupráci se stranickým centrem jižních Čech udržel po celý rok.[10] V roce 1940 organizoval Edmund Trachta skupinu lidí, kteří chtěli vstoupit do československé zahraniční armády. Díky svým ilegálním kontaktům na zaměstnance strakonické továrny Fezko se akce zdařila a Trachta těmto lidem umožnil průjezd před Maďarsko na Balkán. Postupem doby se Trachta stal vedoucím představitelem levicové odbojové organizace (revoluční skupiny) Předvoj[4][p. 2] s kontakty na západočeskou ilegální skupinu Prokop Holý, operující na Příbramsku.[11][12][p. 3]

Dispozice pro odboj[editovat | editovat zdroj]

Svým vzhledem působil Trachta jako úspěšný mladý muž sportovního typu. Kromě hraní ve filmu se Edmund Trachta rád věnoval řízení automobilu a dokonce i pilotování aeroplánu (měl pilotní licenci).[5] Nejspíše díky pobytu v Paříži patřil Trachta k lidem "co znali svět". Měl spoustu známých nejen ve Strakonicích, ale i v okolních městech a též v Praze, odkud pocházel.

Pro ilegální organizaci Předvoj byl Edmund Trachta velice cennou osobou, což bylo dáno hlavně tím, že se jednalo o člověka velkého stylu, plného energie a překvapivých nápadů.[10] Požíval jisté blahovolné schovívavosti gestapa v Klatovech a to mu dodávalo odvahu k odbojovým aktivitám. Hlavními přednostmi jeho osobnosti byla agilita, excelentní schopnost vyjednávání a psychologický vhled a vcítění do lidí kolem něj, takže si dokázal najít ke každému „vhodnou cestičku“.[10] Neudivili jej ani neobvyklé potřeby odboje (sehnat cyklostyl, několik stovek kilogramů papíru, ilegální vysílačku, apod.), které obratem začal řešit nenápadným sondováním desítek lidí ze svého „portfolia“.[10] Většinou se nakonec propracoval k těm, kteří měli třebas jen něco z toho, co potřeboval.[10] Pokud bylo třeba vyrovnat účet penězi, zaplatil a pokud peníze nestačily, byl schopen opatřit sádlo, maso, nebo v protektorátu zcela nedostatkové produkty jako rýži, pravou kávu nebo kakao.[10] Za dynamit nebo elekronky do vysílačky byl schopen platit zlatem, bylo-li třeba.[10] Například v Praze, kde byl extrémní nedostatek bytů, dokázal Trachta najít volnou místnost, která pak sloužila Předvoji k mnoha konspirativním účelům.[10]

Trachta poskytoval odboji i psychologické krytí tím, že si pečlivě budoval pověst a image bonvivána. Veřejné mínění ve Strakonicích totiž považovalo Trachtu za kolaboranta a ve městě neměl dobrou pověst.[10] To bylo dáno zejména tím, že udržoval čilé kontakty s místní nacistickou honorací, pro jejíž členy byl schopen např. ve své ordinaci pořádat večírky.[13] Jeho zubní ordinaci navštěvovala nejen místní honorace a němečtí úředníci, ale příslušníci gestapa sem chodili na návštěvy dokonce i tehdy, když nepotřebovali žádný zubolékařský zákrok. Přitom se od Trachty nikdy nic podstatného nedozvěděli, ale naopak on od nich většinou získal mimoděk mnoho zajímavých a důležitých informací.[10] Trachta byl dobře zapsán i na klatovském gestapu, kde jej považovali za „honorárního“ spolupracovníka tajné policie nacistického Německa Sicherheitsdienstu, člena bezpečností služby NSDAP nebo českého aktivistu.[10]

Předvoj a jeho aktivity[editovat | editovat zdroj]

Záhy se organizace Předvoj rozrostla a plánovitě navazovala spolupráci s malými roztříštěnými odbojovými skupinami na celém území Protektorátu. Hlavní činností této ilegální skupiny (sdružující vesměs české komunisty) bylo vydávání (výroba) a distribuce vlastního (samizdatového) stejnojmenného instrukčního měsíčníku pro členy – časopisu Předvoj, jehož první číslo, vytištěné v jedné chatě nedaleko Chocně, vyšlo v březnu 1944.[5] Redakce a technické zázemí byly svěřeny Jiřímu Staňkovi, kolportáž Jaromíru Mrkosovi. Problémy byly především s „technickým zázemím“ – získáváním materiálu, od cyklostylu po papír. Hodně pomohl Edmund Trachta,[14] který mnoho potřebných věcí opatřil a také sám převážel vytištěná čísla vlakem po celém území protektorátu. Odbojáři dosáhli vysokého stupně konspirace tím, že striktně oddělili osoby a místo redakce a tisku Předvoje od distribuce jednotlivých jeho výtisků. Šíření (kolportace) časopisu bylo trojstupňové a přísně zakonspirované.[13] Edmund Trachta byl jedním z nejstarších členů vedení ilegální organizace Předvoj, který práci v odboji obětoval všechny své síly, majetek, a nakonec i život. Trachta byl velkou posilou Předvoje především v navazování kontaktů, při zajišťování finančních prostředků, při shánění potřebného materiálu a vybavení ilegálních tiskáren (byl schopen doslova „vykouzlit“ například cyklostyl, vysílačku, dynamit ale i zbraně).[13] Pro odbojovou činnost v poměrně rozsáhlé ilegální síti získal v průběhu doby Edmund Trachta několik významných osob.[5] Členové Předvoje měli spojení s odbojáři ze zbrojovky ve Strakonicích[4] a pro potřeby ilegalistů si Trachta dokonce pronajal v Praze v Ječné ulici v činžovním domě (konspirační) byt.[4]

Pozornost gestapa[editovat | editovat zdroj]

Karel Hiršl – vůdce odbojové skupiny Předvoj

Rozsáhlá odbojová činnost Předvoje nezůstala utajena gestapu, které mělo v té době řadu agentů i mezi odbojovým hnutím. (Někteří se dokonce vydávali i za parašutisty nebo zmocněnce partyzánských velitelů.) Prvním významným členem, který byl zatčen gestapem již v červnu 1943, byl Václav Dobiáš. Jeho výslechy neposkytly vyšetřovatelům žádné relevantní informace a Václav Dobiáš byl nakonec popraven v dubnu 1945. Velké tažení proti Předvoji gestapo zahájilo v létě 1944 a jeho cílem bylo odhalit, kdo organizaci vede. Při této zatýkací vlně byli zatčeni: Jiří Staněk, Karel Šmirous, Karel Hiršl, Radovan Richta, Antonín Růžek a sestry Želmíra a Nataša Kálalovy. Činnost Předvoje to narušilo, ale nezničilo.

Zřejmě díky těmto Trachtovo „společenským mimikrům“ unikl začátkem srpna 1944 Trachta a skupina ilegalistů jím vedených rozsáhlému zatýkání na Strakonicku. Na podzim 1944 ale pronikli do blízkosti ústředí Předvoje konfidenti gestapa Zdeněk Fink a Nestor Holejko a v říjnu 1944 se tak gestapo s pomocí Zdeňka Finka[p. 4] a dalších konfidentů (např. Jaroslav Žícha) dostalo na stopu hlavní ilegální tiskárny Předvoje v Praze na Smíchově. Následně bylo zatčeno několika představitelů vedení Předvoje, takže na svobodě zůstal z původního vedení jen Jan Mojžíš a Edmund Trachta.

Ve Zbrojovce ve Strakonicích se Trachtovi podařilo vytvořit rozvětvenou a dobře konspirovanou ilegální buňku.[10] V jejím vedení byli vysoce kvalifikovaní pracovníci Adolf Sýkora, Alois Boltík a Václav Jimi, pro které bylo relativně snadné nalézt vhodné formy sabotáže, ale i cesty, jak si pomoci k získání ručních zbrani a nábojů.[10] Tak mohl Trachta garantovat a později zajistit pro Prahu v určitém rozsahu pravidelné dodávky ručních zbrani, zejména pistolí.[10] Tato souhra umožnila na sklonku roku 1944 uskutečnit postupné vyzbrojováni ilegálních pracovníků a jejich výcvik pod vedením kádrů z Národní revoluční armády.[10]

Zatčení, výslechy, věznění,...[editovat | editovat zdroj]

Dne 19. ledna 1945[5] byl Edmund Trachta přibližně uprostřed pražské ulice Ve Smečkách zatčen gestapem.[p. 5] Gestapo pokračovalo ve vyslýchání zatčených, stále hledalo vedoucí činitele. Uspělo až začátkem března 1945.

Edmund Trachta byl po svém zatčení nejprve podroben zostřeným výslechům v pražském Petschkově paláci, následně vězněn v pankrácké věznici v Praze (byl držen v cele číslo 30; měl číslo vězně 33 373)[5] a nakonec deportován 13. února 1945[5][15] do věznice gestapa v Malé pevnosti v Terezíně. Tady byl držen v cele číslo 44. ve IV. dvoře terezínské pevnosti.[5] V Terezíně byl Edmund Trachta popraven zastřelením 2. května 1945.[11][12][16][p. 6] Těla 51 mladých levicově orientovaných odbojářů (popravených 2. května 1945) byla následně zpopelněna v litoměřickém krematoriu. Tento popel je dnes uložen pod tzv. hlavním pylonem na Národním hřbitově v Terezíně.[5][2]

Připomínky[editovat | editovat zdroj]

  • Pamětní deska ve Strakonicích na Velkém náměstí číslo 221 (vedle lékárny U Červeného hroznu nacházející se na domě na adrese: Na Stráži 222, 38601 Strakonice I, Česko) připomíná Karla Bučka a Edmunda Trachtu a to následujícím textem: Zde žili a pracovali / Karel Buček člen ilegálního okresního vedení KSČ narozený 26. 1. 1912, popravený 27. 10. 1942 v Mnichově / Edmund Trachta člen ilegálního vedení KSČ a odbojové organizace „Předvoj“ narozený / 4. 1. 1902, popravený 2. 5. 1945 v Terezíně // Čest jejich památce![6][20][21]
  • Ulice Trachtova existuje od roku 1981 v pražských Košířích jako relativně krátká spojka mezi ulicemi Černochovou a Urbanovou.[4][22][p. 7]
  • Ve Strakonicích existuje rovněž po něm pojmenovaná ulice Trachtova.[4]
  • Připomínky
  • Záběr z pauzy při natáčení filmu Pražský kat (1927). Edmund Trachta stojí zcela vpravo[27]
    Záběr z pauzy při natáčení filmu Pražský kat (1927). Edmund Trachta stojí zcela vpravo[27]
  • Pamětní deska ve Strakonicích
    Pamětní deska ve Strakonicích
  • Trachtova ulice na Praze 5
    Trachtova ulice na Praze 5
  • Trachtova ulice ve Strakonicích
    Trachtova ulice ve Strakonicích

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Dnes (rok 2023) se jedná o dům na adrese: Velké náměstí 221, 386 01 Strakonice I, Česko, kde je umístěna i pamětní deska.[6]
  2. ↑ Předvoj byla protifašistická odbojová organizace zvl. mládeže orientovaná komunisticky, která působila v letech 1943–1945 v Protektorátu Čechy a Morava. Myšlenka založení odbojové skupiny vznikla mezi mladými, kteří se v období protektorátu scházeli v evangelickém sboru v Praze na Smíchově. Jádrem skupiny byli tři přátelé Karel Hiršl, Václav Dobiáš a Jiří Staněk. K nim se později připojil i Hiršlův přítel z táborů YMKY Jan Mojžíš, který se přestěhoval z Brna do Prahy. Kroužek se rozrůstal a na podzim 1942 přibyl mladý učitel Jaromír Mrkos. K prvním pěti se přidaly ještě dvě dívky – sestry Želmíra a Nataša Kálalovy, dále Karel Kosík a čtveřice čerstvých maturantů Radovan Richta, Antonín Růžek, Karel Šmirous a Jiří Vrba, o něco později ještě přesvědčení komunisté Jevgenij Šesták a Kamil Zoufalý.
  3. ↑ Jedním z čelních členů Předvoje byl i český filozof a sociolog Karel Ondryáš (1924–1983).[5]
  4. ↑ Zdeněk Fink byl za protektorátu konfidentem pražského gestapa a SD (Sicherheitsdienstu – tajné policie nacistického Německa). Byl řízen z fiktivní firmy „Albatros“, která sloužila (coby „volavčí síť“) gestapu jako centrální kancelář k utajenému styku se svými konfidenty, agenty a informátory. Zdeněk Fink byl zapojen do této „volavčí sítě“ sloužící k infiltraci gestapa do skutečných odbojových skupin. Na tuto „návnadu“ se nakonec německým bezpečnostním složkám podařilo nalákat odbojové skupiny Prokop Holý, Předvoj a některé menší organizace z ministerstva obrany, z řad železničářů Wilsonova nádraží, či z Avie Čakovice.
  5. ↑ Ve stejný den tj. 19. ledna 1945 byl gestapem zatčen i vedoucí představitel skupiny Prokop Holý Bohuslav Hanuš a likvidace ilegální organizace Prokop Holý pokračovala i ve dnech následujících. Bohuslav Hanuš i Edmund Trachta byli popraveni ve stejný den tj. 2. května 1945 v Malé pevnosti Terezín.[11][12]
  6. ↑ Poslední a zároveň největší poprava v Malé pevnosti Terezín byla provedena v samotném závěru druhé světové války, 2. května 1945.[17] Bylo při ní zastřeleno 49 mužů a 3 ženy, většinou členů odbojové organizace Předvoj a ilegální KSČ.[18][19]
  7. ↑ Na katastrálním území Prahy 5 existuje (rok 2023) ještě několik dalších ulic pojmenovaných po odbojářích ze druhé světové války. Jde především o členy organizace Předvoj. Tyto osoby se scházeli v Evangelickém sboru na Santošce (Praha 5). Někteří z nich byli zatčeni v období od ledna 1945 až do dubna 1945, podrobeni výslechům v Petschkově paláci a deportováni do věznice gestapa v Malé pevnosti Terezín. Zde byli hromadně popraveni 2. května 1945 v rámci poslední terezínské popravy 51 odbojářů.[4] Jednalo se o Jindřicha Černocha (* 1910), Vratislava Holáta (* 1926), Josefa Hillebranta (* 1923) a Miroslava Hoška (*1920).[4] Po řadě tedy ulice: Černochova;[23] Holátova;[24] Hillebrantova[25] a Hoškova.[26]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b Edmund Vilém Alois Trachta (* 04.01.1902 Praha – 02.05.1945 Terezín): filmový herec, zubní technik ve Strakonicích, účastník protifašistického odboje. [online]. Jihočeská vědecká knihovna v Českých Budějovicích [cit. 2023-04-24]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b Edmund Trachta; Narozen: 4 leden 1902; Zemřel: 2 květen 1945 [online]. web: Billion Graves [cit. 2023-04-25]. Hřbitov Terezín, Národní hřbitov, Memorial Cemetery, památník Terezín. Dostupné online. 
  3. ↑ Časopis: týdeník „Mladý svět“; ISSN 0323-2042; Praha: Mladá fronta, Rok vydání 1972; datum vydání: 01.08.1972; Ročník 14; Číslo 31; strana 14; Místo uložení: Národní knihovna České republiky - Knihovní fondy a služby (Signatura: 54 B 2790) dostupné zde
  4. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o Názvy ulic; ulice Trachtova [online]. [cit. 2023-04-25]. Ve formátu *.pdf. Dostupné online. 
  5. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w HORTENSIE. Edmond Trachta (* 4.1. 1902 Praha – 2.5. 1945, koncentrační tábor Terezín; Povolání:herec; Národnost:česká [online]. web: Filmová databáze cz [cit. 2023-04-24]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b Pamětní deska Karlu Bučkovi a Edmundu Trachtovi [online]. web: Mapy cz [cit. 2023-04-25]. Velké náměstí 221, 386 01 Strakonice I, Česko (GPS souřadnice: 49.2615878N, 13.9026847E; 49°15'41.716"N, 13°54'9.665"E). Dostupné online. 
  7. ↑ a b c d e Edmond Trachta (* 04.01.1902 Praha – 02.05.1945 koncentrační tábor Terezín): herec, lékař; Alternativní jména: Edmund Vilém Alois Trachta (rodné jméno) [online]. web: Filmový přehled cz [cit. 2023-04-24]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b c Edmond Trachta (* January 4 1902 in Zizkov Prague – May 2 1945 in Concentration Camp Terezín): [online]. web: IMdb cz [cit. 2023-04-25]. Actor – known for Prazský kat (1927), Pohorská vesnice (1928) and Bozí mlýny (1929).. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ a b c d Filmový kurýr: Čtrnáctideník hájící zájmy československého filmového obchodu a průmyslu. Nakladatel: Praha: Josef Koza, 9.3.1929, 3(10), strana (12). ISSN 1801-9501. Dostupné zde
  10. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r MENCL, Vojtěch a Oldřich SLÁDEK. Dny odvahy: Z historie revoluční skupiny Předvoj. Praha: Svoboda, 1966, 145 stran; strany 98, 99, 141. Místo uložení: Národní knihovna České republiky – Knihovní fondy a služby (Signatura: I 178751)
  11. ↑ a b c PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé (rejstřík osob: Edmund Trachta). 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 311, 312. 
  12. ↑ a b c PADEVĚT, Jiří. Kronika protektorátu. 1. vyd. Praha: Academia, 2021. 871 s. ISBN 978-80-200-3203-4. Kapitola Jmenný rejstřík: Edmund Trachta, s. 679. 
  13. ↑ a b c METELEC, Matěj. Revoluční skupina Předvoj: 75 let od popravy mladých odbojářů [online]. 2020-05-05 [cit. 2023-04-25]. Dostupné online. 
  14. ↑ HÁJKOVÁ, Alena; TOMÁŠEK, Dušan. Poslední poprava v Terezíně. 1.. vyd. Praha: Svoboda, 1988. 415 s. S. 120. 
  15. ↑ Edmund Trachta (* 4. 1. 1902, Praha), bydliště: Strakonice; povolání: Dentista [online]. web: Památník Terezín cz; Věznice gestapa v Malé pevnosti Terezín 1940-1945 [cit. 2023-04-25]. 13. února 1945; 21. února 1945 (přesuny mezi věznicí Pankrác a Malou pevností Terezín). Dostupné online. 
  16. ↑ Edmund Trachta (* 4. 1. 1902, Praha), bydliště: Strakonice; povolání: Dentista [online]. web: Památník Terezín cz; Věznice gestapa v Malé pevnosti Terezín 1940-1945 [cit. 2023-04-25]. Přesuny: Z Prahy Pankráce 10. dubna 1945 do Malé pevnosti Terezín, tady popraven 2. května 1945. Dostupné online. 
  17. ↑ V. Novák a kol.: Malá pevnost Terezín, edice Českého svazu protifašistických bojovníků, svazek 177, Naše vojsko, Praha, 1976, str. 290
  18. ↑ V. Novák a kol.: Malá pevnost Terezín, edice Českého svazu protifašistických bojovníků, svazek 177, Naše vojsko, Praha, 1976, str. 83
  19. ↑ Seznam 51 posledních popravených v Terezíně – Dne 2.5.1945 [online]. web: Válka cz [cit. 2023-04-25]. 43. Trachta Edmund, nar. 4.1.1902 v Praze-Žižkově, zubní technik. Dostupné online. 
  20. ↑ Karel Buček a Edmund Trachta na Velkém náměstí – vedle lékárny U Červeného hroznu [online]. web: Strakonice eu [cit. 2023-04-25]. Velké nám. 222, 386 01 Strakonice (49°15'41.4"N 13°54'09.2"E). Dostupné online. 
  21. ↑ pamětní deska Karel Buček a Edmund Trachta [online]. web: Šumava cz [cit. 2023-04-25]. Na budově ve městě Strakonice; GPS: 49°15'41.313"N, 13°54'9.119"E. Dostupné online. 
  22. ↑ Trachtova ulice (Praha 5) [online]. web: Mapy cz [cit. 2023-04-25]. GPS souřadnice: 50°3'44.924"N, 14°22'44.252"E (50.0624789N, 14.3789589E). Dostupné online. 
  23. ↑ Černochova ulice (Praha 5) [online]. web: Mapy cz [cit. 2023-04-25]. GPS: 50.0628419N, 14.3794717E (50°3'46.231"N, 14°22'46.098"E). Dostupné online. 
  24. ↑ Holátova ulice (Praha 5) [online]. web: Mapy cz [cit. 2023-04-25]. GPS: 50°3'47.042"N, 14°22'56.403"E (50.0630672N, 14.3823342E). Dostupné online. 
  25. ↑ Hillebrantova ulice (Praha 5) [online]. web: Mapy cz [cit. 2023-04-25]. GPS: 50.0635675N, 14.3804708E (50°3'48.843"N, 14°22'49.695"E). Dostupné online. 
  26. ↑ Hoškova ulice (Praha 5) [online]. web: Mapy cz [cit. 2023-04-25]. GPS: 50°3'47.604"N, 14°22'56.354"E (50.0632233N, 14.3823206E). Dostupné online. 
  27. ↑ Illustrovaný čtrnáctidenník „Český svět“. Praha: Karel Hipman; Rok vydání 1928; Ročník 24; Datum vydání 1.12.1927; číslo 11; strana 18; Místo uložení: Národní knihovna České republiky - Knihovní fondy a služby (Signatura: 54 D 1998) On line zde

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Edmund_Trachta&oldid=22758049“