Dmitrij Lichačov
Dmitrij Sergejevič Lichačov | |
---|---|
Narození | Chyba: neplatný časjul. Petrohrad |
Úmrtí | 30. září 1999 (ve věku 92 let) Petrohrad |
Místo pohřbení | Hřbitov Komarovo |
Povolání | jazykovědec, historik, překladatel, literární historik, spisovatel a vysokoškolský učitel |
Alma mater | Gymnázium Imperátorské humanitní společnosti (do 1916) Petrohradská škola Karla Maye (do 1920) Škola č. 47 D. S. Lichačova (do 1923) Petrohradská státní univerzita (do 1928) |
Témata | filologie, kulturologie, dějiny umění, lingvistika a dějiny umění |
Ocenění | Lomonosovova zlatá medaile (1993) jubilejní medaile 30 let vítězství ve Velké vlastenecké válce 1941–1945 Pamětní medaile 250. výročí Leningradu Stalinova cena Řád svatého Ondřeje … více na Wikidatech |
Děti | Věra Dmitrijevna Lichačovová |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Dmitrij Sergejevič Lichačov (rusky Дмитрий Сергеевич Лихачёв; 28. listopadu 1906 — 30. září 1999) byl ruský literární vědec.[1][2] Zabýval se převážně středověkou ruskou literaturou, analyzoval Slovo o pluku Igorově.
Život
V roce 1928 dokončil leningradskou univerzitu, téhož roku byl odsouzen za kritiku pravopisné reformy a do roku 1932 vězněn v Soloveckém táboře zvláštního určení. V roce 1938 se stal zaměstnancem Puškinova domu při akademii věd. V roce 1952 obdržel Stalinovu cenu za účast na kolektivní práci История культуры Древней Руси. V roce 1956 byl přijat do Svazu spisovatelů SSSR, v roce 1970 se stal členem Akademie věd SSSR. V roce 1986 získal titul Hrdina socialistické práce.
V roce 1989 byl zvolen delegátem Sjezdu lidových poslanců. Byl přívržencem reforem, v roce 1993 podepsal Dopis čtyřiceti dvou, který požadoval zákaz komunistické strany. V roce 1998 mu byl udělen řád svatého Ondřeje.
Publikační činnost
České překlady (výběr)
- Textologie: stručný nástin (orig. 'Těkstologija. Kratkij očerk'). 1. vyd. 2015. 144 S. Překlad: Jitka Komendová
- Novgorodské ikony 12.-17. století. Praha: Odeon, 1984. 347 S.
- Smích staré Rusi. 1. vyd. Praha: Odeon, 1984. 217 S. Překlad: Jaroslav Kolár
- Poetika staroruské literatury (orig. 'Poetika drevněrusskoj litěratury'). 1. vyd. Praha: Odeon, 1975. 351 S. Překald: Ladislav Zadražil
- K pramenům ruského realismu. 1. vyd. Praha: LN, 1975. 292 S. Přeložili a uspořádali: Jiří Honzík, Ladislav Zadražil
- Člověk v literatuře staré Rusi. 1. vyd. Praha: Odeon, 1974. 186 S. Překlad: Světlana Mathauserová
Odkazy
Reference
- ↑ П.ЩЕРБАКОВ, В.Захаркина,. Академик Дмитрий Сергеевич Лихачев. likhachev.lfond.spb.ru [online]. [cit. 2016-09-19]. Dostupné online.
- ↑ Lichatschow [online]. http://universal_lexikon.deacademic.com/ [cit. 2016-09-19]. Dostupné online.
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Dmitrij Lichačov
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Dmitrij Sergejevič Lichačov na Wikimedia Commons
- (česky) Heslo 'Dmitrij Segejevič Lichačov' na stránce Databazeknih.cz
- http://openworld.gov/about/likhachev.php?lang=1
- Ruští literární historikové
- Nositelé Řádu Za zásluhy o vlast 2. třídy
- Narození 1906
- Úmrtí 1999
- Členové Ruské akademie věd
- Narození v Petrohradě
- Nositelé Leninova řádu
- Slavisté
- Rytíři Řádu svatého Ondřeje
- Sovětští literární teoretici
- Členové Britské akademie
- Úmrtí v Petrohradě
- Pohřbení na Komarovském hřbitově
- Narození 28. listopadu
- Úmrtí 30. září