Dmitrij Lichačov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Dmitrij Sergejevič Lichačov
Dmitry Lihachev.jpg
Narození15.jul./ 28. listopadu 1906greg.
Petrohrad
Úmrtí30. září 1999 (ve věku 92 let)
Petrohrad
Místo pohřbeníHřbitov Komarovo
Povoláníjazykovědec, historik, překladatel, literární historik, spisovatel a vysokoškolský učitel
NárodnostRusové
Alma materGymnázium Imperátorské humanitní společnosti (do 1916)
Petrohradská škola Karla Maye (do 1920)
Škola č. 47 D. S. Lichačova (do 1923)
Petrohradská státní univerzita (do 1928)
Tématafilologie, kulturologie, dějiny umění, lingvistika a dějiny umění
OceněníLomonosovova zlatá medaile (1993)
Řád svatého Ondřeje
Medaile 100. výročí narození Vladimira Iljiče Lenina
Stalinova cena
Puškinova medaile
… více na Wikidatech
DětiVěra Dmitrijevna Lichačovová
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dmitrij Sergejevič Lichačov (rusky Дмитрий Сергеевич Лихачёв; 28. listopadu 190630. září 1999) byl ruský literární vědec.[1][2] Zabýval se převážně středověkou ruskou literaturou, analyzoval Slovo o pluku Igorově.

Život[editovat | editovat zdroj]

V roce 1928 dokončil leningradskou univerzitu, téhož roku byl odsouzen za kritiku pravopisné reformy a do roku 1932 vězněn v Soloveckém táboře zvláštního určení. V roce 1938 se stal zaměstnancem Puškinova domu při akademii věd. V roce 1952 obdržel Stalinovu cenu za účast na kolektivní práci История культуры Древней Руси. V roce 1956 byl přijat do Svazu spisovatelů SSSR, v roce 1970 se stal členem Akademie věd SSSR. V roce 1986 získal titul Hrdina socialistické práce.

V roce 1989 byl zvolen delegátem Sjezdu lidových poslanců. Byl přívržencem reforem, v roce 1993 podepsal Dopis čtyřiceti dvou, který požadoval zákaz komunistické strany.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Sovětská a ruská vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Zahraniční vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Publikační činnost[editovat | editovat zdroj]

České překlady (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Textologie: stručný nástin (orig. 'Těkstologija. Kratkij očerk'). 1. vyd. 2015. 144 S. Překlad: Jitka Komendová
  • Novgorodské ikony 12.–17. století. Praha: Odeon, 1984. 347 S.
  • Smích staré Rusi. 1. vyd. Praha: Odeon, 1984. 217 S. Překlad: Jaroslav Kolár
  • Poetika staroruské literatury (orig. 'Poetika drevněrusskoj litěratury'). 1. vyd. Praha: Odeon, 1975. 351 S. Překald: Ladislav Zadražil
  • K pramenům ruského realismu. 1. vyd. Praha: LN, 1975. 292 S. Přeložili a uspořádali: Jiří Honzík, Ladislav Zadražil
  • Člověk v literatuře staré Rusi. 1. vyd. Praha: Odeon, 1974. 186 S. Překlad: Světlana Mathauserová

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. П.ЩЕРБАКОВ, В.Захаркина,. Академик Дмитрий Сергеевич Лихачев. likhachev.lfond.spb.ru [online]. [cit. 2016-09-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-11-21. 
  2. Lichatschow [online]. http://universal_lexikon.deacademic.com/ [cit. 2016-09-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-19. 
  3. Президент России. web.archive.org [online]. 2011-11-07 [cit. 2019-12-16]. Dostupné online. 
  4. Президент России. web.archive.org [online]. 2011-11-07 [cit. 2019-12-16]. Dostupné online. 
  5. Президент России. web.archive.org [online]. 2011-11-07 [cit. 2019-12-16]. Dostupné online. 
  6. Vyhláška prezidenta Ruské federace ze dne 22. března 1995 č. 296

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]