Ctirad Mašín
| Ctirad Mašín | |
 Ctirad Mašín |
|
| Narození | 11. srpna 1930 Olomouc,  Československo |
|---|---|
| Úmrtí | 13. srpna 2011 (ve věku 81 let) Cleveland,  USA |
| Národnost | česká |
| Povolání | voják, dělník, podnikatel |
| Ocenění | Vyznamenání Zlaté lípy |
| Rodiče | Josef Mašín, Zdena Mašínová |
| Příbuzní | Josef Mašín, (bratr) Zdena Mašínová ml. (sestra) |
Ctirad Mašín (11. srpna 1930 Olomouc[1] – 13. srpna 2011 Cleveland[2]; domácky Radek Mašín; v USA Ray Masin[3]) byl syn československého důstojníka Josefa Mašína, člen protikomunistické skupiny bratří Mašínů.
Obsah |
Životopis [editovat]
Pocházel z rodiny příslušníka československých legií v Rusku a pozdějšího hrdiny protifašistického odboje Josefa Mašína, který byl v červnu 1942 nacisty popraven. Po druhé světové válce byl Ctirad vyznamenán prezidentem Benešem československou medailí Za chrabrost. V té době absolvoval Kolej krále Jiřího v Poděbradech, v letech 1950 až 1951 studoval na Českém vysokém učení technickém v Praze. Následně pracoval v různých dělnických profesích.[1]
Na počátku padesátých let založil s bratrem Josefem protikomunistickou skupinu. Při přepadení služeben Sboru národní bezpečnosti (SNB), kterých se skupina dopustila na podzim 1951, podřezal Ctirad příslušníka SNB, který byl při usmrcení omámený a svázaný.[4] V srpnu 1952 byl odsouzen ke dvěma a půl roku odnětí svobody za přípravu ilegálního přechodu státní hranice. Až do propuštění v červnu 1953 byl vězněn v jáchymovských uranových dolech.[1] V září 1953 pak spolu s Václavem Švédou v okolí Pivína zapálil několik stohů slámy a při následné potyčce s místními dobrovolnými hasiči vystřelil jednomu z nich oko.[4]
Na podzim 1953 se skupina rozhodla dostat do Západního Berlína. Ctirad se tam dostal 2. listopadu 1953 na podvozku vlakové soupravy berlínské S-Bahn. Zanedlouho dorazili i Josef Mašín a těžce zraněný Milan Paumer. V západní zóně vyslovili zájem vrátit se do Československa jako parašutisté. Následně se stali frekventanty americké armády. Do Spojených států amerických připluli lodí v březnu 1954. Následoval vojenský výcvik, po němž se bratři a Paumer rozhodli vstoupit do Special Forces. Působištěm se jim tak stala základna Fort Bragg v Severní Karolíně. Jako příslušníci 77. SFG (Special Forces Group) se zúčastnili několika manévrů, poté nastoupili oba bratři jako instruktoři do 82. vzdušně-výsadkové divize.[5]
Po uplynutí pětiletého závazku služby v americké armádě, jenž byl potřebný pro získání amerického občanství, odešli bratři do civilu a začali se věnovat podnikání. U Ctirada se v průběhu roku 1961 navíc objevily těžké zdravotní obtíže související s nádorovým onemocněním lymfatického systému. Transplantace vlastních i dárcovských krvetvorných buněk byla úspěšná. Po odchodu do civilu bratři podnikali společně s Paumerem, po roce se jejich cesty rozešly a Ctirad vedl autoservis a po letech společnost nabízející jeho vynálezy.[5]
V roce 2005 obdržel Cenu T. G. Masaryka a v roce 2008 čestnou plaketou předsedy vlády ČR Mirka Topolánka.[1] Po smrti, v srpnu 2011, obdržel i rezortní vyznamenání Zlaté lípy.[6]
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ a b c d Ústav pro studium totalitních režimů. Ctirad Mašín (1930–2011) [online]. c2008-2011, [cit. 2011-09-07]. Dostupné online.
- ↑ Ctirad Masin, Anti-Communist Saboteur, Is Dead at 81. The New York Times Europe [online]. 2011-08-14 [cit. 2011-09-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ http://groups.google.cz/group/bit.listserv.slovak-l/browse_thread/thread/89bcabcf57e2abe5 Ray Masin helped lead resistance in Czechoslovakia Možnosti
- ↑ a b MOTÝL, Ivan. Odboj v režii zbrklých kovbojů. Týden. 2008-03-17, čís. 11, s. 34 - 37.
- ↑ a b ČVANČARA, Jaroslav. My sloužíme svému národu…: Anabáze Ctirada a Josefa Mašínových a Milana Paumera v US Army. Paměť a dějiny. , roč. V, čís. 1, s. 100-117. ISSN 1802-8241.
- ↑ Ministerstvo obrany. Poslední sbohem Ctiradu Mašínovi [online]. 2011-08-25, [cit. 2011-09-07]. Dostupné online.
Související články [editovat]
Externí odkazy [editovat]
- ŠŤASTNÝ, Jiří. Ctirad Mašín: Komunisty jsme zabíjet chtěli, na co bychom měli zbraně. iDNES.cz [online]. 2011-08-15 [cit. 2011-09-07]. Dostupné online.
