Citroën AX

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Citroën AX
Citroën AX
VýrobceCitroën
KoncernPSA Group
Roky produkce19861998
Vyrobeno2 425 138 kusů[1]
Místa výrobyFrancie
PředchůdceCitroën Visa
Citroën LNA
NástupceCitroën Saxo
Příbuzné vozyProton Tiara
Karoserietří nebo pětidveřový hatchback
Třídamalá (osobní automobil)
Technické údaje
Délka3,525 mm
Šířka1,555 mm
Výška1,355 mm
Rozvor2,280 mm
HmotnostParametr "hmotnost" (nyní s hodnotou "640–840 kg") šablony "Infobox - automobil" je zastaralý. Více informací po kliknutí.640–840 kg (parametr potřebuje upřesnit)
Motor
MotorZážehový motor: 1.0 L, 1.1 L, 1.4 L
Vznětový motor: 1.4L, 1.5 L
Převodovky
Převodovkačtyřstupňová nebo pětistupňová, manuální
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Citroën AX je malý osobní automobil vyráběný Citroënem v letech 19861997. Prodej byl zahájen na Paris Motor Show v roce 1986, auto bylo koncipované jako náhrada za model Visa.

V základní verzi byl vůz velmi lehký, především díky rozsáhlému použití plastových panelů a pouze nezbytného množství nosných dílů z oceli. K dispozici byla i 4x4 varianta, nicméně oproti svému rivalu Fiatu Panda 4x4 nebyl příliš úspěšný. Tento model se neprodával v Británii. Typ AX je známý díky ne příliš dobrému slícování dílů a antikorozní ochraně.

Citroën AX First edition
Citroën AX First edition
Citroën AX Teen edition
Citroën AX Teen edition

Verze AX[editovat | editovat zdroj]

AX 4x4[editovat | editovat zdroj]

V roce 1987 byl uveden AX 4x4 spolu s modelem BX 4x4. Byl vybaven pohonem všech kol s elektronickou uzávěrkou mezinápravového diferenciálu a dodával se i s vznětovým motorem. Systém samosvorných diferenciálů Torsen zabezpečoval přesun síly na kolo, které ztrácelo adhezi. Primární rozdělení točivého momentu bylo 53% pro přední nápravu a 43% pro zadní. Při uzávěrce mezinápravového diferenciálu se moment rozložil 50% -50%.

AX Electric[editovat | editovat zdroj]

AX Electric

V roce 1994 představila automobilka elektromobil nové konstrukce postavený na modelu AX. Většinu technologií přebral z modelu C15 Electric. Během roku 1995 se vyrobilo přibližně 300 kusů automobilu AX Electrique. Platforma elektromobilu AX se použila i při následujících modelech v roce 1996, Saxo Electric a Peuget 106 Electric. AX Electric používal benzín pouze pro vytápění. (webasto)

AX byl první elektromobil s použitím elektronického řízení trakce, byl použit počítač od firmy Sagem, takzvaný Sagembox, který byl uložen v chlazeném hliníkovém obalu spolu s elektronickým regulátorem a palubním nabíječem baterií. Další novinkou bylo použití vodou chlazených akumulátorů Ni-Cd (nickel-cadmium) od firmy Saft. AX byl osazen dvaceti bloky o kapacitě 100 Ah a napětí 6V. Baterie byly rozděleny na tři oddělení pro lepší rozložení hmotnosti, 1. vzadu pod podlahou ( 11 bloků ), 2. (6 bloků) před motorem a 3. vpředu nad elektromotorem. Díky dvouplášťovému systému s chladicí kapalinou byly baterie vhodné pro vysoceproudové rychlonabíjení ( až 150A). Se specielním rychlonabíjecím konektorem Marechal a přes specielní, na tehdejší dobu revoluční externí nabíječku se dal AX nabít za necelých 30 minut na 80% kapacity. AX dokázal jezdit rychlostí až 90 km/h a dosahoval dojezdu 100 km na jedno nabití. AX na rozdíl následujících modelů SAXO, P106, Berlingo a Partner nebyl pozinkován.

AX Sport, GT a GTi[editovat | editovat zdroj]

Třídveřová varianta

Sportovní verze Citroënu AX se odlišovaly od základní verze rozšířenými laminátovými prahy a nárazníky. V interiéru přibyl sportovní volant a sedačky s vyšším bočním vedením. Prvním byl v roce 1986 limitovaný AX SPORT s motorem o obsahu 1,3 litru a výkonem 95 koní, osazeným dvojitým karburátorem Weber. V roce 1987 přibyl k řadě AX GT iv 5dveřové verzi s výkonem 85 k, později byl nahrazen verzí Furio. V roce 1992 nahradil model Sport nový model AX GTi s elektronickým vstřikováním a výkonem 105 k.

Závodní vozy[editovat | editovat zdroj]

AX byl velmi úspěšný model, závodil v Sk.A, později v šampionátech supertourisme, rallye a rallycross.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Reynolds, John (2005). The Citroën 2CV. Haynes. ISBN 978-1-84425-207-7.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]