Carl Oberg
| Carl Oberg |
|
Carl Oberg v rozhovoru s Pierre Lavalem (vlevo) v Paříži (1943) |
|
| Narození: | 27. leden, 1897 |
| Úmrtí: | 3. červen, 1965 |
|
Vojenská kariéra
|
|
| Hodnost: | SS-Obergruppenführer und General der Waffen-SS und Polizei |
| Složka: | |
| Jednotka: | Feldartillerie Regiment Nr. 24 Feldartillerie Regiment Nr. 45 |
| Velel: | Vyšší šéf SS a Policie ve Francii |
| Války: | První světová válka Druhá světová válka |
| Vyznamenání: | Železný kříž I. třídy Železný kříž II. třídy |
Carl Albrecht Oberg (27. ledna 1897, Hamburk – 3. června 1965, Flensburg) byl německý válečný zločinec a důstojník Waffen-SS a Policie v hodnosti SS-Obergruppenführer und General der Waffen-SS und Polizei během druhé světové války. Nechvalně proslulým se stal díky svému působení jako vyšší šéf SS a policie ve Francii.[1]
Obsah |
Mládí a První světová válka [editovat]
Carl Oberg se narodil 27. ledna roku 1897 v Hamburku jako syn profesora medicíny. Po dokončení vzdělání a získání maturity vstupuje v srpnu roku 1914 do armády, kde je prvně zařazen v hodnosti Fähnrich (Praporčík) ke 24. pluku polního dělostřelectva (Feldartillerie Regiment Nr. 24), kde slouží až do srpna následujícího roku.
Jeho dalším postem se mu stává další dělostřelecká jednotka a to tentokrát 45. pluk polního dělostřelectva (Feldartillerie Regiment Nr. 45), kde slouží až do konce války. Válku končí v hodnosti Leutnant (Poručík) a získává oba stupně železného kříže.
Poté, co je Německo nuceno zredukovat svou armádu po prohrané válce, tak Oberg vstupuje do řad jednotek Freikorps a účastní se také Kappova puče v roce 1920.
V letech 1942 až 1944 velel Oberg německým policejním jednotkám ve Francii (včetně SD a Gestapa), které poté převzal plukovník SS Helmut Knochen. Oberg ve Francii vedl protižidovské akce a boj proti hnutí odporu.
Byl také zodpovědný za „konečné řešení židovské otázky ve Francii. Tato akce vyústila v deportaci 75 000 Židů do vyhlazovacích táborů v Německu a Polsku“ [2]
V roce 1945 byl zadržen americkými vojáky v jedné tyrolské vesnici. V roce 1946 byl nejprve ve Wuppertalu odsouzen k trestu smrti. Poté byl předán do Francie, kde byl za válečné zločiny odsouzen 9. října 1954 odsouzen ke stejnému trestu. V roce 1958 mu byl trest změněn na doživotí. 28. listopadu 1962 byl Carl Oberg společně s Helmutem Knochenem po amnestii prezidenta de Gaulla propuštěn na svobodu. Poté až do své smrti žil ve Flensburgu.
Shrnutí vojenské kariéry [editovat]
Data povýšení [editovat]
- Fähnrich
- Leutnant – listopad, 1915
- SS-Sturmführer – 1. červenec, 1933
- SS-Obersturmführer – 25. září, 1933
- SS-Hauptsturmführer – 7. březen, 1934
- SS-Sturmbannführer – 15. červen, 1934
- SS-Obersturmbannführer – 4. červenec, 1934
- SS-Standartenführer – 20. duben, 1935
- SS-Oberführer – 20. duben, 1939
- Generalmajor der Polizei – 31. březen, 1942
- SS-Brigadeführer – 20. duben, 1942
- SS-Gruppenführer und Generalleutnant der Polizei – 20. duben, 1943
- SS-Obergruppenführer und General der Polizei – 1. srpen, 1944
- General der Waffen-SS – 10. březen, 1945
Významná vyznamenání [editovat]
- Pruský železný kříž I. třídy (První světová válka)
- Pruský železný kříž II. třídy (První světová válka)
- Hamburský hanzovní kříž (První světová válka)
- Válečný záslužný kříž I. třídy s meči
- Válečný záslužný kříž II. třídy s meči
- Kříž cti s meči
- Čestný prýmek starého bojovníka
- Čestná dýka Reichsführera-SS
- Totenkopfring
- Listopad 1935 – leden 1937. SS-Standartenführer 22. SS-Standarte, "Mecklenburg", Schwerin[3]
- leden 1937 – prosinec 1938. SS-Standartenführer a Stabsführer SS-Abschnitt IV, Hannover.[4]
- ?? (nejpozději květen 1942) – duben 1943. SS-Brigadeführer a Generalmajor der Polizei[5]
- listopad 1939 – srpen 1941. SSPF "Radom"[6]
- květen 1942 – listopad 1944. HSSPF "Frankreich"[5]
Poznámka [editovat]
Další varianty psaní jména v literatuře jsou (částečně je také sám používal): Karl Albrecht Oberg, Carl-Albrecht Oberg, Karl Oberg.
Literatura [editovat]
- Ulrich Lappenküper Der "Schlächter von Paris". Carl-Albrecht Oberg als Höherer SS- und Polizeiführer in Frankreich (1942–1944) in: Deutschland und Frankreich im Krieg (Nov. 1942 – Herbst 1944). Okkupation, Kollaboration, Résistance Hg. S. Martens, M. Vaisse, Bonn: Bouvier, 2000 (s 129-143)
- Die faschistische Okkupationspolitik in Frankreich (1940–1944) Dokumentenauswahl. Hg. und Einl. Ludwig Nestler. Berlin: Deutscher Verlag der Wissenschaften, 1990 (Orts-, Personenregister) ISBN 3-326-00297-1 (zahlreiche Einträge im Index)
- Hermann Weiß (Hrsg.): Biographisches Lexikon zum Dritten Reich, Frankfurt 2002 ISBN 3-596-13086-7
Reference [editovat]
- ↑ Ruth Bettina Birn: Die Höheren SS- und Polizeiführer. Himmlers Vertreter im Reich und in den besetzten Gebieten., Düsseldorf 1986, S.341
- ↑ Simkin, John. Carl Oberg: Nazi Germany [online]. [cit. 2009-02-20]. (Spartacus Educational Website.) Dostupné online.
- ↑ Yerger, Mark C.. Allgemeine-SS. Atglen, PA : Schiffer Publishing, 1997.
- ↑ Yerger, p 123-124
- ↑ a b Yerger, p 51
- ↑ Yerger, p 55