Bohumír Číla

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bohumír Číla
ak.mal. Bohumír Číla
ak.mal. Bohumír Číla
Narození16. května 1885
Nová Paka
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí13. února 1973 (ve věku 87 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánímalíř a restaurátor
Příbuzní
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bohumír Číla (16. května 1885 Nová Paka[1]13. února 1973 Praha) byl český malíř a restaurátor.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Nové Pace v rodině obchodníka Petra Číly. Od mládí byl značně výtvarně nadán a měl ještě dva stejně talentované bratry, staršího Antonína a mladšího Otakara, kteří se stali později významnými umělci. Po ukončení povinné školní docházky studoval v Praze na Uměleckoprůmyslové škole a následně přestoupil na pražskou Akademii výtvarných umění, kde byl žákem prof. Fr. Ženíška. Už během studií získal několik cen, mj. cestovní stipendium do Paříže, kde zůstal delší dobu. V roce 1911 odjel do Říma, kde v České koleji provedl restaurační práce, cyklus obrazů ze života sv. Václava, fresky a sgrafita. V roce 1937 vystavil v Praze soubor svých obrazů ze Slovenska, za což získal Turkovu cenu hl. m. Prahy. Od počátku dvacátých let v Praze restauroval malby stěn v letohrádku Amerika, v kapli sv. Eligia v Klementinu a ve dvou tzv. Mozartových salonech na Bertramce. V Čechách vyzdobil mnoho kostelů svými malbami, na Staroměstské radnici v Praze restauroval Brožíkovy obrazy Mistr Jan Hus před koncilem kostnickým a Zvolení Jiřího z Poděbrad; v Národním divadle renovoval Hynaisovu oponu a v roce 1947 lunety Mikoláše Alše a malby Františka Ženíška ve foyer divadla.[2]

Maloval portréty a figurální kompozice, věnoval se i církevní malbě a byl vynikajícím restaurátorem. Zemřel v Praze roku 1973.

Bohumír Číla měl dceru Bohumíru[3] (1932–1997), která byla též akademickou malířkou a restaurátorkou.

Dílo (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Kalendárium Pražského orloje – po vypálení radnice byl Mánesům orloj uložen do Národního muzea, jeho místo zaujala Čílova kopie
  • Portrét papeže Pia X.
  • Portrét operního pěvce Václava Viktorína[4]
  • Portrét generála Jana Syrového
  • Hercegovka
  • Stětí sv. Jana
  • Fariseus a publikán
  • Polednice
  • Portrét Nikolaje Nikolajeviče Ipaťjeva (v jeho domě byl zavražděn ruský car Mikuláš II.

a mnoho dalších

Restaurátorské práce (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Čílova kopie Mánesovy kalendářní desky umístěná na Staroměstském orloji v letech 1946–2017
  • 1919 restauroval fresky v kostele v Pelhřimově
  • 1923 restauroval fresky v klášteře při kostele P. Marie a Karla Velikého v Praze na Karlově a na hradě Rožmberk
  • 1930–1931 restauroval fresky v kostele sv. Petra a Pavla v Ledči nad Sázavou a kostele v Havlíčkově Brodě
  • 1934, 1962 provedl rekonstrukci velkorozměrového obrazu Maroldovy Bitvy u Lipan
  • po roce 1936 restauroval gotické fresky z 1. pol. 12. století v kostele v Dolním Bukovsku u Veselí nad Lužnicí
  • 1940–1942 odkryl a restauroval gotické fresky v kostele sv. Jakuba v Libiši
  • 1941–1944 restauroval v Ledeburském paláci Salu terrenu, dřevěné stropy Valdštejnského paláce a Pražského hradu a na radnici v Dobrovici u Mladé Boleslavi.
  • 1946 namaloval novou Mánesovu kalendářní desku pražského orloje, která byla silně poškozena za pražského povstání v roce 1945
  • 1959–1959 se podílel na restaurování Maulbertschovy nástěnné malby v kostele sv. Hypolita ve Znojmě
  • 1960 pracoval na obnově Etgensovy výzdoby poutního kostela ve Křtinách u Brna
  • 1961 dokončil restaurátorské práce na zámku v Dukovanech.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SOA Zámrsk, Matrika narozených v Nové Pace Dostupné online.
  2. Žák zachraňuje díla svého mistra. Svět v obrazech. 1947-09-24, s. 15. Dostupné po registraci. Dostupné online [cit. 2022-11-22]. ISSN 1801-4429. 
  3. Informační systém abART: Míšová Čílová Bohumíra
  4. Česká divadelní encyklopedie, Viktorin, Václav

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • 1936 – Kulturní adresář ČSR (Biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic)
  • 1993 – Nový slovník československých výtvarných umělců (I. díl; A – K)
  • 2006 – Nová encyklopedie českého výtvarného umění (Dodatky)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]