Blechy
Blechy | |
---|---|
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | členovci (Arthropoda) |
Podkmen | šestinozí (Hexapoda) |
Třída | hmyz (Insecta) |
Infratřída | novokřídlí (Neoptera) |
Řád | blechy (Siphonaptera) Latreille, 1825 |
Čeledi | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Blechy (Siphonaptera) jsou řádem druhotně bezkřídlého, krevsajícího hmyzu, jenž parazituje u řady suchozemských savců, méně u ptáků. Tělo dospělých blech je zploštělé ze stran o velikosti mezi 1 až 8 milimetrů s charakteristicky dlouhým druhým a třetím párem končetin.[1] Bylo popsáno okolo 2500 druhů blech, v Česku se vyskytuje zhruba devadesát druhů. Doba života je od několika měsíců až po tři roky. Blechy mají vývoj s proměnou dokonalou, přičemž dospělci žijí výhradně parazitickým způsobem na kůži (v srsti) hostitele. Vyskytují se především u savců a ptáků tvořících hnízda (nory, trvalé pelechy) - např. masožravci, hlodavci, netopýři, hrabaví ptáci.[1] Larvy blech se vyvíjejí v prostředí (na půdě) v blízkosti svých hostitelů a živí organickými zbytky. Vývojově se blechy patrně vyvinuly ze srpic. Nejstarší známí zástupci pocházejí z období střední jury a jsou staré asi 165 milionů let (rod Pseudopulex).[2]
Typické znaky
Blechy jsou žluté, hnědé až černé barvy těla. Tělo je zpevněno překrývajícími se články a porostlé brvami.[1]
Dospělí jedinci mají klínovité ze stran zploštělé tělo s nápadně velkým zadečkem, který přechází v malou bezkřídlou hruď opatřenou kroužky atypického tvaru. Na hrudi jsou tři páry nohou Zadní a střední pár končetin je skákavý s velmi dobře vyvinutými kyčlemi a stehny. Na chodidlech všech nohou se nacházejí silné drápy, které slouží k udržení na hostiteli. Blechy jsou schopny velmi dlouhých skoků, což umožňuje blanitá podložka umístěná v kloubní membráně,[zdroj?] ta je schopna uvolnit velké množství energie, kterou jsou blechy schopny dát do odrazu. K tomu jim zřejmě pomáhá i zvláštní hmota bílkovinné povahy, tzv. resilin.[2] Uvádí se, že jsou blechy schopné vyskočit do výšky téměř 20 cm a doskočit do vzdálenosti asi 35 cm.[3] V okamžiku výskoku bylo naměřeno zrychlení 1 500 m/s2, což představuje přetížení 150 G (tedy 25krát více, než zažívají astronauti při startu rakety).[3][4][5]
Hlava je malá a kulatá s jedním párem malých nevyvinutých očí, které zpravidla reagují pouze na intenzitu světla. Ústní ústrojí je bodavě sací a je složeno ze tří bodavých stiletů, které vznikly přeměnou horního patra a části čelistí. Ústní ústrojí blech se nachází v podélné rýze spodního pysku. Tykadla jsou krátká, šestičlánková a jsou umístěna po stranách hlavy.
Rozmnožování a vývoj
Vývoj blech se děje proměnou dokonalou.[1] Samička se po páření musí živit krví, protože jinak není schopna získat bílkoviny pro vytvoření vajíček. Krátce po páření klade bílá vajíčka o velikosti 0,6-0,7 milimetru. Klade je v několika po sobě jdoucích snůškách. Důvodem několika snůšek je jejich uložení na bezpečné místo, celkový počet nakladených vajíček může být až pět set. Doba vývoje vajíček je druhově a teplotně závislá a pohybuje se mezi pěti až šestnácti dny, pak se líhnou chlupaté, červovité, beznohé larvy se zřetelnou hlavou, krátkými tykadly a silnými kusadly a kousacím ústním ústrojím. Larvy se neživí krví, ale organickými zbytky (např. zaschlá krev, výkaly dospělců).[1] Larvální vývoj prochází třemi stadii a trvá od šesti do dvanácti dní, tato doba je druhově a teplotně závislá. Poslední stadium si vytvoří kokon a zakuklí se v něm. Kukla blechy je nekousavá a během několika málo dní (zpravidla kolem deseti) se z ní vyklube dospělý jedinec. Doba stadia kukly je druhově závislá.
Způsob života
Všichni dospělí jedinci tohoto řádu se živí krví svých hostitelů, kterými jsou buď savci (95% druhů blech), anebo ptáci (tzn. teplokrevní obratlovci).[1] Druhově odlišné je, zda žijí na svém hostiteli, anebo v místě, kde se obvykle zdržuje (hnízdo, nora atp.). Larva blechy se líhne až v přítomnosti hostitele, kterou pozná podle otřesů okolí (např. v hnízdě ptáků, které není celoročně obsazeno).[6] Většina druhů blech tráví celý život na svém hostiteli. Druhy žijící mimo chodí na hostitele jen pro potravu. Vzhledem k potravní nenáročnosti je řada druhů schopna živit se krví více (až třiceti) živočichů. Krev samička potřebuje kvůli bílkovinám, aby mohla po oplodnění snést vajíčka. Blecha vydrží v ideálních podmínkách až rok bez hostitele potravy, avšak musí mít dobré podmínky (vlhko, teplo). Suché podmínky a nepřítomnost hostitele blechy rychle zabíjí.[6]
Potrava
Blechy se živí krví hostitele, přičemž většina druhů je schopna změnit druh hostitele.[1] Pokud blechy žijí mimo hostitele, nerozlišují jednotlivce zdržující se v daném místě. Jejich nároky na kvalitu krve jsou minimální. Nemocné jedince blechy neopouštějí. Blechy sají výrazně větší množství, než jsou schopny zpracovat (až o 60 %), nezpracované zbytky vylučují, tyto jsou pak potravou larev.
Přenašeči chorob
Krom samotného poukousání hostitele mohou některé druhy blech přenášet i další původce onemocnění zvířat a lidí. Některé blechy přenášejí bakterie, jako jsou Yersinia pestis (mor), Ricktetssia (skvrnitý tyfus) či Bartonella. Blechy mouhou sloužit také jako mezihostitelé některých tasemnic. K přenosu dochází pouze při pozření blechy s larvou tasemnic. Typickým příkladem je blecha psí (Ctenocephalides canis) a blecha kočičí (Ctenocephalides felis), kdy se pes a kočka nakazí tasemnicí psí (Dipylidium caninum) pozřením infikované blechy. Z jiných druhů tasemnic přenášené blechami jmenujme tasemnice rodu Hymenolepis, které se takto přenášejí u myší a potkanů.[1]
Evoluce
Nejstarším známým zástupcem je v současnosti druh Pseudopulex jurassica, objevený ve vrstvách Daohugou, datovaných do období střední jury (stáří asi 165 milionů let). Tito velcí zástupci blech dosahovali délky asi 15 mm a pravděpodobně sáli krev opeřeným dinosaurům, ptakoještěrům a dalším teplokrevným obratlovcům ve svém okolí (dnes čínská autonomní oblast Vnitřní Mongolsko). O 40 milionů let později žil na území provincie Liaoning ještě větší druh Pseudopulex magnus (délka až 23 mm), v Austrálii pak podobný rod Tarwinia a na ruské Sibiři rod Saurophthirus, specializovaný zřejmě na ptakoještěry coby primární hostitele.[7] Moderní typy blech se potom objevují až v průběhu kenozoika, asi v posledních 50 milionech letech.
Způsob pojmenování druhů
V pojmenování rodů se zpravidla dodržuje pojmenování blecha a druhové jméno zpravidla souvisí s živočichem, na němž nejčastěji cizopasí, respektive s živočichem, se kterým se nejčastěji setkával člověk. Příkladem je blecha psí, slepičí, kočičí; z tohoto systému vybočuje blecha obecná, která primárně parazituje na člověku.
Nejznámější druhy
- blecha lidská (Pulex irritans)
- blecha morová (Xenopsylla cheopis)
- blecha psí (Ctenocephalides canis)
- blecha kočičí (Ctenocephalides felis)
- blecha písečná (Tunga penetrans)
Blechy v kultuře
-
Georges de La Tour: Žena vybírající blechy, kolem r. 1635.
-
Ilustrace a popis blechy od Roberta Hookea ve vědeckém díle Micrographia, 1665.
-
Giuseppe Maria Crespi: Vybírání blech, 1709
-
Giuseppe Maria Crespi: Vybírání blech, kolem r. 1725.
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d e f g h WALL; SHEARER. Veterinary Ectoparasites: Biology, Pathology and Control [online]. John Wiley & Sons, 2008 [cit. 2017-05-04]. Dostupné online.
- ↑ a b VOLF, Petr; HORÁK, Petr. Paraziti a jejich biologie. Praha: Triton, 2007. (Vyd. 1). ISBN 978-80-7387-008-9. S. 318.
- ↑ a b GREGOROVÁ, Dagmar. Jak skáče blecha [online]. OSEL.CZ. Dostupné online.
- ↑ Mystery of flea jump resolved: tarsus push off. Journal of Experimental Biology. 2011-03-01, s. i. Dostupné online. DOI 10.1242/jeb.056408.
- ↑ SUTTON, G. P.; BURROWS, M. Biomechanics of jumping in the flea. J Exp Biol.. 2011, roč. 214, čís. Pt 5, s. 836-47. Dostupné online. ISSN 1477-9145.
- ↑ a b Zeptali jsme se vědců: Jak dlouho blechy dokážou přežít bez potravy?. Lidovky.cz [online]. 2017-02-11 [cit. 2017-02-12]. Dostupné online.
- ↑ http://dinosaurusblog.com/2016/04/19/giganticke-blechy-v-dinosaurim-peri/
Literatura
- Fauna ČSR. sv. 10, Blechy-Aphaniptera; Bohumír Rosický, 1957
- Bezobratlí (2); Jan Macek; Svět zvířat sv. 11. ISBN 80-00-00918-8, Albatros, Praha, 2001
- Heiko Bellmann; Encyklopedie hmyzu ISBN 80-7291-154-6, Beta, Praha, 2006
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu blechy na Wikimedia Commons
- Slovníkové heslo blecha ve Wikislovníku
- Taxon Siphonaptera ve Wikidruzích
- Téma Blecha ve Wikicitátech
- Biolib – Galerie obrázků blech