Blechy
|
|
||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Blecha pod mikroskopem
|
||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||
|
||||||||||||
| Čeledi | ||||||||||||
Blechy (Siphonaptera, Aphaniptera) je řád druhotně bezkřídlého, celosvětově rozšířeného, ektoparazitického hmyzu, přizpůsobeného cizopasnému způsobu života. Velikost jednotlivce se pohybuje mezi jedním a osmi milimetry. Počet druhů blech se pohybuje přes 2200, v Česku se vyskytuje zhruba devadesát druhů. Doba života je od několika měsíců až po tři roky. Vývojově se blechy patrně vyvinuly ze srpic.
Obsah |
Typické znaky [editovat]
Blechy mají obvykle hnědou nebo žlutou barvu těla. Tělo je zpevněno překrývajícími se články a porostlé brvami.
Dospělí jedinci mají klínovité ze stran zploštělé tělo s nápadně velkým zadečkem, který přechází v malou bezkřídlou hruď opatřenou kroužky atypického tvaru. Na hrudi jsou tři páry nohou. Zadní a střední pár nohou je skákavý s velmi dobře vyvinutými kyčlemi a stehny. Na chodidlech všech nohou se nacházejí silné drápy, které slouží k udržení na hostiteli. Blechy jsou schopny velmi dlouhých skoků, což umožňuje blanitá podložka umístěná u v kloubní membráně,[zdroj?] ta je schopna uvolnit velké množství energie, kterou jsou blechy schopny dát do odrazu. K tomu jim zřejmě pomáhá i zvláštní hmota bílkovinné povahy, tzv. resilin.[1] Uvádí se, že jsou blechy schopné vyskočit do výšky téměř 20 cm a doskočit do vzdálenosti asi 35 cm.[2] V okamžiku výskoku bylo naměřeno zrychlení 1 500 m/s2, což představuje přetížení 150 G (tedy 25krát více, než zažívají astronauti při startu rakety).[2][3][4]
Hlava je malá a kulatá s jedním párem malých nevyvinutých očí, které zpravidla reagují pouze na intenzitu světla. Ústní ústrojí je bodavě sací a je složeno ze tří bodavých stiletů, které vznikly přeměnou horního patra a části čelistí. Ústní ústrojí blech se nachází v podélné rýze spodního pysku. Tykadla jsou krátká, šesti článková a jsou umístěna po stranách hlavy.
Rozmnožování a vývoj [editovat]
Vývoj blech se děje proměnou dokonalou. Samička se po páření musí živit krví, protože jinak není schopna získat bílkoviny pro vytvoření vajíček. Krátce po páření klade bílá vajíčka o velikosti 0,6-0,7 milimetru. Klade je v několika po sobě jdoucích snůškách. Důvodem několika snůšek je jejich uložení na bezpečné místo, celkový počet nakladených vajíček může být až pět set. Doba vývoje vajíček je druhově a teplotně závislá a pohybuje se mezi pěti až šestnácti dny, pak se líhnou chlupaté, červovité, beznohé larvy se zřetelnou hlavou krátkými tykadly a silnými kusadly a kousacím ústním ústrojím. Larvy se neživí krví, ale organickými zbytky (např. zaschlá krev, výkaly dospělců). Larvální vývoj prochází třemi stadii a trvá od šesti do dvanácti dní, tato doba je druhově a teplotně závislá. Poslední stádium si vytvoří kokon a zakuklí se v něm. Kukla blechy je nekousavá a během několika málo dní (zpravidla kolem deseti) se z ní vyklube dospělý jedinec. Doba stadia kukly je pouze druhově závislá.
Způsob života [editovat]
Všichni dospělí jedinci tohoto řádu se živí krví svých hostitelů, kterými jsou buď ptáci anebo savci (správnější je hovořit o teplokrevných obratlovcích). Druhově odlišné je zda žijí na svém hostiteli anebo v místě, kde se obvykle zdržuje (hnízdo, nora atp.). Většina druhů blech tráví celý život na svém hostiteli, druhy žijící mimo něj, chodí na hostitele jen pro potravu. Vzhledem k potravní nenáročnosti je řada druhů schopna živit se krví více (až třiceti) živočichů. Další velmi zajímavou schopností blech je schopnost vydržet dlouho (až rok) bez potravy.
Potrava [editovat]
Blechy se živí krví hostitele, přičemž většina druhů je schopna změnit druh hostitelů. Pokud blechy žijí mimo hostitele, nerozlišují jednotlivce zdržující se v daném místě. Jejich nároky na kvalitu krve jsou minimální. Mrtvého jedince blechy opouštějí zpravidla v okamžiku kdy se k němu přiblíží nějaký vhodný hostitel, nevadí jim zdržovat se i delší dobu na mrtvém jedinci, studenou krev nesají. Nemocné jedince blechy neopouští. Blechy sají výrazně větší množství než jsou schopny zpracovat (až o 60 %), nezpracované zbytky vylučují, tyto jsou pak potravou larev.
Přenašeči chorob [editovat]
Blechy jsou nejenom obtížným parazitem, ale i přenašeči některých závažných onemocnění, jako je mor, tularémie, atp. Blechy představují také mezihostitele některých tasemnic a mohou tudíž tyto parazity přenášet. Typickým příkladem je blecha psí (Ctenocephalides canis) a blecha kočičí (Ctenocephalides felis), kdy se pes a kočka nakazí tasemnicí psí (Dipylidium caninum) pozřením infikované blechy. Z jiných druhů tasemnic přenášené blechami jmenujme tasemnice rodu Hymenolepis, které se takto přenášejí u myší a potkanů.
Způsob pojmenování druhů [editovat]
V pojmenování druhů se zpravidla dodržuje pojmenování blecha a rodové jméno zpravidla souvisí s živočichem na němž nejčastěji cizopasí, respektive s živočichem se kterým se nejčastěji setkával člověk. Příkladem je blecha psí, slepičí, kočičí, z tohoto systému vybočuje blecha obecná, která primárně parazituje na člověku.
Nejznámější druhy [editovat]
- blecha lidská (Pulex irritans)
- blecha morová (Xenopsylla cheopis)
- blecha psí (Ctenocephalides canis)
- blecha kočičí (Ctenocephalides felis)
- blecha písečná (Tunga penetrans)
Blecha a žena v malířství [editovat]
-
Giuseppe Maria Crespi: Vybírání blech
-
Giuseppe Maria Crespi: Vybírání blech
-
Georges de La Tour: Žena vybírající blechy
Odkazy [editovat]
Reference [editovat]
- ↑ VOLF, Petr; HORÁK, Petr. Paraziti a jejich biologie. Praha : Triton, 2007. (Vyd. 1.) ISBN 978-80-7387-008-9. s. 318.
- ↑ a b GREGOROVÁ, Dagmar. Jak skáče blecha [online]. OSEL.CZ. Dostupné online.
- ↑ "Mystery of flea jump resolved: tarsus push off"(2011-03-01). Journal of Experimental Biology214(5): i. doi:.
- ↑ SUTTON, G. P.; BURROWS, M.. Biomechanics of jumping in the flea. J Exp Biol.. 2011, roč. 214, čís. Pt 5, s. 836-47. Dostupné online. ISSN 1477-9145.
Literatura [editovat]
- Fauna ČSR. sv. 10, Blechy-Aphaniptera; Bohumír Rosický, 1957
- Bezobratlí (2); Jan Macek; Svět zvířat sv. 11. ISBN 80-00-00918-8, Albatros, Praha, 2001
- Heiko Bellmann; Encyklopedie hmyzu ISBN 80-7291-154-6, Beta, Praha, 2006
Externí odkazy [editovat]
