Bethel Henry Strousberg
| Bethel Henry Strousberg | |
|---|---|
 | |
| Narození | 20. listopadu 1823 Nidzica |
| Úmrtí | 31. května 1884 (ve věku 60 let) Berlín |
| Povolání | podnikatel a politik |
| Politická strana | Conservative Party |
| Funkce | Member of the Customs Parliament |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dr. Bethel Henry Strousberg (20. listopadu 1823, Neidenburg, Prusko – 31. května 1884, Berlín), rodným jménem Baruch – později poangličtěným na Bethel, byl německý podnikatel židovského původu, později konvertoval ke křesťanství. Jeho manželkou byla Mary Ann Swan, která pocházela z chudé anglické šlechty a se kterou měl 7 dětí. Vlastnil několik sídel v Německu a Čechách.
Kariéra „krále železnic“
Ve dvanácti letech pomáhal svému strýci v Londýně v obchodu s uhlím. Tamtéž a v Americe pracoval jako žurnalista. V roce 1850 získal doktorát práv na filozofické fakultě Univerzity v Jeně. Od roku 1856 působil jako pojišťovací agent společnosti Waterloo. Následně se věnoval výhradně budování železnic a s tím spojeného železárenského průmyslu v Evropě (Německo, Rumunsko, Francie, Rakousko). Provozoval lokomotivku v Egestorfu, válcovny v Dortmundu a hutě v Neustadtu. V roce 1862 získal první koncesi na stavbu železnice z Insterburgu do Tilsitu. V příštích letech následovaly další tratě, jako Berlín-Görlitz. V roce 1868 získal koncesi pro stavbu rumunské železnice. V následujících letech koupil panství Zbiroh, Mirošov a Osek. Z této lokality měl v plánu vybudovat středisko železářského průmyslu v Rakousko-Uherské monarchii. Ve Františkově, Kařezu, Holoubkově a Strašicích postupně instaloval bessemery posledního typu.
V Mirošově postavil velkokapacitní koksovnu. Zbudoval železnici, kterou napojil na dráhu Františka Josefa a dráhu Duchcovskou a Protivínskou. Následovala stavba železnice ze zbirožského nádraží a spojení Svaté Dobrotivé a Strašic. Na místo starého hradu ve Zbirohu byl postaven novorenesanční zámek. Plánoval dráhu od nádraží na Borku směrem na Kařez, Zbiroh a Františkov. V roce 1869 budoval uhelnou dráhu Rokycany-Mirošov. 10. května 1873 padla vídeňská burza, což způsobilo pád hodnoty akcií Strousbergových podniků. Další ztráty mu přinesl krach rumunského železničního podniku. Přes snahu vědců a techniků se nedařilo zpracovat zbirožskou rudu, obsahující fosfor. Přesto rozšiřoval výrobní kapacity koupí vagonky v Praze-Bubnech a dolů v žacléřské pánvi. V roce 1875 postavil ocelárny a válcovny v Kařeze. Přes fingovanou společnost vydal v Rusku novou sérii akcií, které však měly minimální krytí. V moskevské komerční bance uložil tyto nekryté akcie, avšak Rusové žádali zaplacení dluhů. V roce 1875 se vydal do Moskvy a Petrohradu jednat, ale byl zatčen, obviněn z podvodů při dodávkách vagonů pro ruské železnice, uvězněn a poté vypovězen z Ruska.
V říjnu roku 1875 byl krajským soudem v Plzni a okresním soudem ve Zbirohu vyhlášen konkurz s celkovým dluhem 90 milionů zlatých. Roku 1877 byl Strousberg odsouzen do vězení pro dlužníky, kde pobyl dva roky. Poté se vrátil do Berlína a následně do Londýna, kde psal autobiografii. V roce 1884 zemřel v Berlíně ve velmi špatné finanční situaci. Je pohřben na hřbitově sv. Matyáše v Berlíně.
Pokračovatel firmy
Max Hopfengärtner byl německý železářský odborník. V roce 1874 byl vedoucím Strousbergovy válcovny v Dobřívě a v ocelárnách v Borku. Do roku 1880 působil jako ředitel celého podniku, který po konkurzu vídeňská Hypoteční banka pronajala Strousbergovi. Nakonec odkoupil zbytky firmy a obnovil část železářských závodů v Holoubkově.
Sídla
- Sídelní palác v Berlíně Wilhelmstrasse. Dnes je zde britská ambasáda.
- Zbiroh, který přestavěl na novorenesanční zámek s anglickým parkem, pohodlné a velkorysé sídlo.
- Osek
- Točník, který koupil v roce 1868, nakonec jej nechal zpustnout.
Ocenění
- Nositelem řady pruských a rakouských vyznamenání.
- V roce 1857 obdržel Korunní řád IV. stupně
- Poslancem říšského sněmu ve Vídni
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bethel Henry Strousberg na Wikimedia Commons - Životopis
- Král železnic a Rokycansko
